Archaická angličtina

S archaickou angličtinou se můžete setkat v básních, ve starších písních a koledách, v citátech, v příslovích apod. Tento článek by vám měl alespoň ty nejzákladnější informace o této variantě angličtiny přiblížit, aby vás podobný text nezaskočil. Seznámíme se zde především s tvary osobních zájmen a časováním sloves.

Osobní zájmena

Jako první se zaměříme na osobní zájmena. Zde je tabulka:

Všimněte si toho, že se v archaické angličtině odlišuje druhá osoba jednotného a množného čísla.

THOU – 2. osoba jednotného čísla

Takto vypadají všechna zájmena pro druhou osobu jednotného čísla:

• thou/‘ðaʊ//ðau­//'ðaʊ//ðau/ – podmětové osobní zájmeno, tedy v prvním pádě 'ty’.
• thee/‘ði://ðí//­'ði://ðí/ – předmětové osobní zájmeno, které se používá jako předmět nebo za předložkou – 'tě, tebe, tobě…’
• thy/‘ðaɪ//ðaj­//'daɪ//daj/ – přivlastňovací zájmeno, používá se před slovem začínajícím na souhlásku – 'tvůj’ (např. thy heart)
• thine/'ðaɪn//ðaj­n//'ðaɪn//ðaj­n/ – přivlastňovací zájmeno, používá se před slovem začínajícím na samohlásku (např. thine eyes)
• thyself /ðaɪ'self//ðaj'self/ – zvratné zájmeno

Ještě poznamenáme, že stejný rozdíl, jako je mezi thy a thine, je v archaické angličtině i mezi my a mine – tedy nejde o to, zda je toto zájmeno samostatné či nikoliv, ale jde o pravopis – pokud následuje souhláska, použijeme my (my heart), pokud následuje samohláska, použijeme mine (mine eyes).

YE – 2. osoba množného čísla

Zde na nás již další tvary nečekají, shodují se totiž se současnou angličtinou:

• ye/‘ji://jí//­'ji://jí/ – osobní zájmeno v podmětovém tvaru (v prvním pádě) – 'vy’
• you/‘ju://jú//'­ju://jú/ – osobní zájmeno v předmětovém tvaru, 'vás, vám, vámi…’
• your/'jɔ://jó//­'jɔ:r//jór/ – přivlastňovací zájmeno

Tvary sloves

Další důležitý prvek, který musíme pochopit, chceme-li pojmout základy archaické angličtiny, jsou slovesné tvary. Podívejme se nejprve na sloveso ‘být’.

BE

Sloveso být se od současné angličtiny odlišuje pouze ve druhé osobě jednotného čísla, kde je tvar art/'ɑ:t//át//­'ɑ:rt//árt/. Vznikne nám tak pro některé možná známá kombinace thou art = you are.

Ukázka z básně George Herberta (1593–1633):

LORD, Thou art mine, and I am Thine, ^*1
If mine I am; and Thine much more  ^*2

V minulém čase se používá tvar wert /wɜ:t//wә́t/, tedy např. thou wert (=you were).

William Shakespeare, Timon of Athens:

If thou wert the lion, the fox would beguile thee: ^*3
if thou wert the lamb, the fox would eat thee  ^*4

Ostatní tvary slovesa být jsou stejné (am, are, is, were, was).

Druhá osoba jednotného čísla

Ve druhé osobě slovesa končí na koncovku -est /əst//əst/, případně pouze na -st.

• do – dost
• have – hast
• say – sayest
• make – makest
• speak – speakest

Budoucí čas se ve druhé osobě tvoří pomocí shalt (thou shalt live = you will live). Podívejte se na příklady:

Jesus answered, Thou sayest that I am a king. ^*5 (Jesus)
Thou lovest me not nearly so much as thou sayest . ^*6 (Nietzsche)
My God, my God, why hast thou forsaken me? ^*7
Whither thou goest, I will go. ^*8 (the Bible, the Book of Ruth)
Thou shalt not kill. ^*9 (The Bible, the ten commandments)

Třetí osoba jednotného čísla

Ve třetí osobě jednotného čísla přidáváme koncovku -eth /əθ//əθ/, případně -th.

• do – dost – doth
• have – hast – hath
• say – sayest – sayeth
• make – makest – maketh
• speak – speakest – speaketh

Opět několik příkladů:

I will not go away from thee; because he loveth thee and thine house. ^*10 (the Bible)
He maketh me to lie down in green pastures. ^*11 (the Bible)

Pomocné DO

Pomocné do používáme stejně, jako v moderní angličtině pro vytváření otázek v přítomném čase. I zde ale platí, že za pomocným do / dost / doth následuje vždy základní tvar slovesa:

Thou lovest me. – Dost thou love me?
He loveth thee. – Doth he love thee?

V archaické angličtině však lze otázky tvořit pouhým převrácením slovosledu (whither goeth he? = where does he go?) a zápory se tvoří přidáním not ke slovesu (she loveth thee not = she doesn't love you)

Minulý čas

Minulý čas se tvoří pomocí nepravidelných tvarů sloves nebo koncovkou -ed. Ve druhé osobě jednotného čísla se navíc přidává ještě -st:

• start – started – startedst
• say – said – saidst
• make – made – madest

Archaická slovíčka:

Archaická angličtina se samozřejmě neliší jen v gramatice. Mnohá slovíčka se úplně přestala používat, jiná svůj význam zcela změnila. Takových slov jsou jistě stovky či tisíce. Zde je jen pro ukázku několik častých archaických slovíček:

• aye – ano
• ere – předtím, než, před (ere midnight = before midnight)
• forsooth – vskutku (Aye, forsooth, sir. = Yes indeed, sir.)
• hark – poslyšte (hark the herald – slyšte posla)
• hither – sem (come thou hither = come here)
• nigh – téměř, blízko (the end is nigh = the end is near)
• quoth – pronesl – min. čas. (quoth the raven, ‘nevermore’ = said the raven…)
• sooth – pravda
• thither – tam (hither and thither – sem a tam)
• whither – kam (whither goest thou? – kam jdeš?)
• whence – odkud (whence goest thou? – odkud jdeš)
• yon, yonder – támhle (who goeth yonder? – kdo to tamhle jde?)

Závěrem

Bez znalosti archaické angličtiny se dá jistě žít, ale pokud byste si chtěli přečíst v originále např. Shakespeara, či slavnou King James Bible, nebo jakoukoliv starší anglickou báseň, neobejdete se bez ní.

Díky ní si daleko lépe užijete krásné starší anglické texty, u kterých byste jinak museli spoléhat na překlad do moderní angličtiny či do češtiny. Doporučujeme nezačínat ihned s Shakespearovými dramaty, ale vyberte si např. nějakou kratší báseň.