Nepřímá řeč (reported speech)

Část první: základní principy, oznamovací věty

Nepřímá řeč v angličtině je dalším obávaným jevem, díky kterému se ježí hrůzou vlasy nejednomu studentu. Ale jako obvykle, nejedná se o nějakou složitou vědu, stačí pouze pochopit, že angličtina funguje trochu na jiném principu než čeština.

Přímá / nepřímá řeč

O co se vůbec jedná, nám přiblíží následující příklad. Nejprve přímá řeč:

Řekl mi: ‘Nemůžu s vámi jít, protože nemám čas. Dneska se budu celý večer učit, protože jsem včera dostal pětku.’

Přímá řeč je to, co dotyčný doopravdy řekl, přesná slova (v uvozovkách) apod. Podívejme se, jak by to v češtině znělo v nepřímé řeči:

Řekl mi, že s námi nemůže jít, protože nemá čas a bude se celý večer učit, protože den předtím dostal pětku.

Vidíme, že v našem jazyce změníme osobní zájmena (já nemůžu – že on nemůže) a některá příslovce (včera – den předtím).

V češtině použijeme ten čas, který bychom použili v přímé řeči, tedy jako by to člověk říkal nyní. Podívejme se na následující příklad:

Řekl, že má hlad. – ve vedlejší větě je přítomný čas, který vyjadřuje, že v momentě, kdy on to řekl, to vlastně byla přítomnost (proto přítomný)
Řekl, že měl hlad. – ve vedlejší větě je použitý minulý čas, který říká, že v momentě, kdy on to řekl, už daný děj (hlad) byl minulostí (proto minulý)
Řekl, že bude mít hlad. – ve vedlejší větě je nyní budoucí čas, který znamená, že v moment mluvení dotyčný člověk ještě hlad neměl, ale oznamoval, že v budoucnosti ho mít bude (proto budoucí)

V angličtině je však věc složitější. Je-li totiž věta hlavní v minulém čase (řekl, že) musí tomuto času odpovídat i časy v ostatních větách, ne jako v češtině:

He said (that) he was hungry. – když to řekl, tak měl právě hlad, proto musí být v angličtině oba časy stejné, jeho mluvení i jeho hlad byl v minulosti
He said (that) he had been hungry. – když to řekl, hlad již tehdy byl minulostí, a proto pokud použijeme pro ‘řekl’ čas minulý, pro ten druhý děj musí být čas, který mluví o tom, co bylo ještě předtím – tedy předminulý čas. Z pohledu přítomnosti (tady a teď) tedy jasně vidíme, jak to bylo: řekl to – v minulosti, měl hlad – ještě předtím
He said (that) he would be hungry. – když to řekl, hlad ještě neměl a očekával hlad v budoucnosti. Would nám vyjádří, že v momentě mluvení to byla budoucnost, nemusí to však být budoucnost z našeho pohledu (tady a teď), ten hlad již nyní pravděpodobně nemá

Prakticky vlastně dochází k tomu, že to, co je v přímé řeči se prostě posune ‘o jeden čas zpět’.

Časový posun

Přítomnost

Minulost

Budoucnost

Budoucí čas se v angličtině vždy tvoří pomocí přítomného času, ať již přítomného času pomocného slovesa will, nebo přítomného průběhového času slovesa go (be going to), nebo se používá přítomný prostý či průběhový čas ve významu budoucím.

Proto je zde časový posun tak jednoduchý. Stačí to, co je ve větě přítomné, posunout do minulosti: tedy minulý čas slovesa will je would a minulý čas od be going to je was/were going to.

Pozn.: Některé učebnice uvádějí, že budoucí čas se mění na podmiňovací způsob. Zde však would s podmiňovacím způsobem nemá nic společného (kromě tvaru slova) – nic zde nepodmiňujeme, žádná podmínka zde není.

Časový posun se však týká i modálních sloves:

Modální slovesa

Další změny

Kromě změny času musíme mít na paměti další nutné změny. První z nich je samozřejmě změna osobních zájmen. Pokud je v přímé řeči slovo ‘já’, jedná se o člověka který mluví, a změníme-li větu na nepřímou řeč, musíme i toto zájmeno změnit.

“I like fish.” – He said that he liked fish.

I další osobní zájmena podléhají změnám, záleží však vždy na kontextu. Pokud kontext nemáte a pracujete pouze s jednou vytrženou větou, možností převodu je několik. Například:

“He doesn't like you.” – zde vůbec nevíme, kdo to komu říká a o kom

A proto se vždy musíte zamyslet především nad kontextem.

Změnám podlehnou také jakákoliv místní a časová příslovečná určení, která se přímo vztahují k místu a času mluvení. Řekneme-li slovo ‘dnes’, máme tím na mysli den, ve který danou větu říkáme. Převedeme-li větu do nepřímé řeči, ‘dnes’ již vůbec nemusí být dnes.

Slůvko ‘tady’ již také nemusí odpovídat místu, na kterém jsme, když nepřímou řeč používáme. Měníme především ta příslovečná určení času a místa, která mají vztah pouze k času a místu, kdy je člověk pronesl (např. nyní, včera, zítra, před rokem apod.) Určitě nebudeme měnit např. rok 1999, protože ten zůstává rokem 1999 ať již o něm mluvíme dnes, nebo kdykoliv jindy.

Příslovečná určení

NOW	AT THAT MOMENT, THEN  *1
“I want to do it now.”	He said (that) he wanted to do it at that moment.
“I don't know it now.”	He said (that) he didn't know it then.
TODAY, THIS MONTH…	THAT DAY, THAT MONTH
“I've seen her today.”	He said (that) he had seen her that day.
“I like the weather this year.”	He said (that) he liked the weather that year.
YESTERDAY, LAST YEAR	THE DAY BEFORE, THE PREVIOUS…
“I saw you yesterday.”	He said (that) he had seen me the day before.
“Last year was very bad.”	He said (that) the previous year had been very bad.
TOMORROW, NEXT MONTH	THE FOLLOWING DAY…
“I'll do it tomorrow.”	He said (that) he would do it the following day.
“I'll go there next summer.”	He said (that) he would go there the following summer.
AGO	BEFORE
“I finished it two days ago.”	He said (that) he had finished it two days before.
HERE	THERE
“There's nobody here.”	He said (that) there was nobody there.

Se změnou místních příslovečných určení (here na there), ukazovacích zájmen (this na that, these na those) souvisí ještě např. případná změna slovesa come na go, bring na take apod.

Sloveso come totiž znamená ‘jít odněkud sem’, a to tedy může být nutné změnit na go, což znamená ‘jít odněkud někam’. Stejně tak bring znamená ‘přinést’, neboli ‘vzít něco odněkud sem’, což zase v některé situaci je nutné převést na ‘vzít něco odněkud někam’, tedy take.

Pozn.: Více v článcích GO vs. COME a Pleteme si: take, bring, fetch, carry, hold.

Kdy k posunu nedojde?

Posun časů, zájmen a příslovečných určení nebudeme provádět, pokud to není potřeba, tedy pokud daný čas, zájmeno a příslovečné určení stále ještě platí a vztahuje se i na čas a místo, kdy používáme nepřímou řeč. Pokud je v přímé řeči slovo today a my ještě ten den používáme nepřímou řeč, i v ní potom zůstane today.

Ukažme si to na příkladu. He said: “I will do it today.” Dnes ráno slíbil, že to udělá, ale je už večer (tentýž den) a on to neudělal. Já mu tedy budu vyčítat: You said you would do it today! K posunu příslovce tedy nedošlo, protože dnešek je stále ještě dnešek.

Nebo porovnejte tyto dvě věty:

He said that he went there yesterday. – Řekl, že tam včera jel (včera z pohledu dneška, tedy dne, kdy tuto větu říkáme my)
He said that he had gone there the day before. – Řekl, že tam jel den předtím (než to řekl)

Pokud je v přímé řeči čas budoucí, můžeme ho ponechat i v nepřímé řeči, pokud se stále ještě o budoucnost jedná:

He said that he will help me. – Řekl, že mi pomůže, t.j. stále čekám pomoc.
He said that he would help me. – Řekl, že mi pomůže (a pomohl / ale nepomohl). Pomoc už nečekám.

Dalším případem, kdy k posunu nedochází, je posun z minulého času na předminulý. V současné době tento posun není stoprocentně nutnou záležitostí a podle moderních učebnic je možné věty v minulém čase ponechat v nepřímé řeči beze změny.

Pokud by však tím, že v nepřímé řeči ponecháme minulý čas, mohlo dojít k nesprávnému pochopení, je vždy potřeba tento čas převést. A proto ho raději převeďte, nic tím nezkazíte. Některé učebnice toto totiž ‘neznají’ a mohli byste se tak dopustit zbytečných ‘chyb’.

Posledním případem, kdy k posunu nedojde, je to, když je hlavní věta v přítomném čase. Tedy: ‘Říká že…’ – ‘He says that…’

Závěrem

V tomto prvním článku věnovaném nepřímé řeči v angličtině jsme chtěli vysvětlit základní pravidla a principy, a vysvětlit, jak se nepřímá řeč tvoří u oznamovacích vět. Ve druhé části se dovíte, jak převádět tázací věty, otázky, zvolání apod. Je však nezbytně nutné, abyste si nejprve osvojili ta pravidla, která jsou obsažená v tomto dílu. Většina dalších věcí totiž na ně navazuje.

Na paměti tedy vždy mějte tři základní kroky:

• změnit čas slovesa (‘o jeden zpět’)
• změnit osobní zájmena
• změnit případná příslovečná určení času a místa