Nepřímá řeč (reported speech)

Část druhá: otázky, zápory, zvolání

V předchozím článku Nepřímá řeč (1) jsme si vysvětlili, proč o nepřímé řeči vůbec mluvíme, na jakém principu funguje v angličtině, a jak se tvoří nepřímá řeč v oznamovacích větách. Toto všechno bude nutné k pochopení nových pravidel a principů v druhé části.

Nepřímé otázky

Tázací věty se převádějí podobně jako oznamovací věty, tedy platí všechna pravidla, o kterých jsme mluvili:

• změnit časy sloves
• změnit osobní zájmena
• změnit příslovečná určení času a místa

S tím si však nemůžeme vystačit. Problém u otázek je ten, že otázky mají jiný slovosled než oznamovací věty. Pokud ale otázku převedeme do nepřímé řeči, nejedná se již o otázku, není za ní otazník, na nic se taková věta neptá, a nemůže tedy v ní být tázací slovosled. Proto nyní přibývá nové pravidlo, či nový krok:

Změnit slovosled z tázacího na oznamovací

Pro otázky bude také nutné použití jiného slovesa hlavní věty, ono he said můžeme nahradit např. pomocí he asked. Dále si musíme uvědomit, zda se jedná o otázky zjišťovací (ano/ne) – potom používáme he asked if, nebo se jedná o otázku doplňovací (kdy, kde, jak, apod.) – potom použijeme he asked where/when/how a­pod.

Tázací věty

Zjišťovací	He asked if
“Are you happy?”	He asked if I was happy.
“Do you like me?”	He asked if I liked him.
“Will you help me?”	He asked me if I would help him.
“Has she been there?”	He asked if she had been there.
“Did they like the film?”	He asked if they had liked the film.
“Didn't she smile?”	He asked if she hadn't smiled.
Doplňovací	He asked wh-
“What's your name?”	He asked what my name was.
“Where do you work?”	He asked where I worked.
“What is she doing?”	He asked what she was doing.
“Where has she gone?”	He asked where she had gone.
“What will you do?”	He asked what I would do.
“What did you watch?”	He asked what I had watched.
“Why didn't she tell me?”	He asked why she hadn't told him.

Změna slovosledu nám může dělat velké problémy, protože některé věty jsme zvyklí slýchat převážně s tázacím slovosledem, jako např. ona otázka na jméno ‘What's your name?’. Máme potom tendenci dělat chybu: ‘He asked what was my name.’

Pro tvoření nepřímých otázek lze kromě ask použít i jiná slovesa či vazby:

He asked…
He wanted to know…
He wondered…
He enquired…

Rozkazovací způsob

Rozkazovací způsob v nepřímé řeči se převádí poměrně jednoduše, a to pomocí vazby předmětu s infinitivem. Můžeme zde tedy zapomenout na posuny časů, sloveso bude v těchto větách vždy v infinitivu. Stále však platí změna zájmen a příslovečných určení. Jako slovesa hlavní věty budeme používat např. tell, ask, order, command apod. Celá vazba potom bude:

tell somebody to do something
ask somebody to do something

Zde však pozor na rozdíl ve významu slova ask, které může znamenat ‘zeptat se’ (he asked if …) nebo ‘poprosit, požádat’ (he asked me to help him). Více v článku Jak vyjádřit: žádat, prosit ….

Rozkaz	TELL sb to DO sth
“Come again.”	He told me to come again.
“Stand up!”	He ordered me to stand up.
“Be back by midnight.”	He told me to be back by midnight.
Prosba, žádost	ASK sb TO DO sth
“Help me, please.”	He asked me to help him.
“Do me a favour, please.”	He asked her to do him a favour.
Záporný rozkaz	TELL sb NOT TO DO sth
“Don't do it!”	He told me not to do it.
“Don't say that again, please.”	He asked me not to say that again.

YES / NO a podobně

V přímé řeči si můžeme dovolit používat neúplné věty, zvolání apod., které nemají podmět, ani přísudek apod. Typickým příkladem jsou slůvka yes, no, maybe či jednoslovné odpovědi na otázky, např. ‘When will you do it? – Tomorrow.’

Takto krátké fráze samozřejmě budeme jen těžko převádět do nepřímé řeči – už proto, že nemají sloveso a podmět. Je tedy nutné si před převodem vytvořit celou větu, a tu potom převést. Věta typu ‘He said that yes.’ není správná.

Yes a no může znamenat spoustu věcí: Yes, I am / Yes, I do / Yes, I did apod. Do nepřímé řeči tedy převádíme pouze toto ‘I do, I am, I can’ apod.

YES	He did / he was
“Are you happy?”	I asked if he was happy.
“Yes.” (=Yes, I am.)	He said that he was.
“Do you like the film?”	I asked if he liked the film.
“Yes.” (=Yes, I do.)	He answered that he did.
“Will she come back?”	I asked if she would come back.
“Yes.” (=Yes, she will.)	He replied that she would.
NO	He wasn't / he didn't …
“Have you ever been there?”	I asked if he had ever been there.
“No.” (=No, I haven't.)	He answered that he hadn't.

Reporting verbs

Zatím jsme mluvili o oznamovacích, tázacích a rozkazovacích větách. Lze však do nepřímé řeči převést cokoliv? A jak můžu v nepřímé řeči vyjádřit drobnosti jako např. tón hlasu člověka, který přímou řeč pronesl?

Odpověď je jednoduchá. Vše jde převést, záleží však na Vašich lingvistických schopnostech, protože zde se již nejedná ani tak o gramatiku, jako spíše o slovní zásobu a stylistiku.

Velice důležité je tzv. reporting verb, tedy sloveso, které použijeme v hlavní větě. Zatím jsme používali základní slovesa he said, he asked, he told me atd. Možností však máme na výběr téměř neomezené množství. Důležitá je zde především jedna teorie:

Vždy, když člověk něco řekne, zároveň tím provede nějakou činnost. Nikdy ‘jen tak’ něco neříkáme, vždy tím i něco vykonáváme. Tedy některé naše věty něco oznamují, jiné se ptají, jiné přikazují. Dalšími větami můžeme nabízet, navrhovat, varovat či vyhrožovat. Můžeme někoho ponížit nebo pochválit. Můžeme se vymlouvat, můžeme slibovat, můžeme se omlouvat. Pokračovat bych mohl dál a dál.

Pokud si uvědomíme, co kterou větou provádíme, můžeme potom vybrat i vhodné reporting verb. A tak místo ‘Řekl, že jsem nezodpovědný.’ můžeme říci ‘Kritizoval mě za moji nezodpovědnost.’ a pravděpodobně je to přesnější převod na nepřímou řeč, než pouhé konstatování toho, co řekl.

Tento člověk totiž asi jen tak neřekl ‘Ty jsi nezodpovědný,’ ale řekl to určitým kritizujícím tónem, jako např. ‘Ty JSI ale nezodpovědný!’ To by se pouhým převodem na nepřímou řeč mohlo zcela vytratit a význam věty by byl trochu jiný.

He said I was irresponsible.
He criticized me for being irresponsible.

Někdy můžeme i dlouhý rozhovor zjednodušit a zkrátit pomocí dobře volených reporting verbs:

Přímá řeč	Nepřímá řeč
“Eh, I was wondering if… if you would like to go for a coffee with me?”	He shyly invited her for a coffee…
“Oh, that would really be wonderful!”	… and she gladly accepted his invitation.

Podívejme se tedy na nejčastější reporting verbs a na způsob jejich použití. Zařadíme je do skupin:

sloveso + vedlejší věta

Za těmito slovesy používáme ihned vedlejší větu (předmětnou), uvozenou spojkou that, popř. v nepřímých otázkách spojkou if nebo tázacím zájmenem. Spojku that můžeme vynechat (a také se v angličtině vesměs vynechává).

Nejčastější slovesa jsou say, explain, claim, agree, decide, hope, promise, suggest, threaten, warn, ask, reply, answer, offer atd.

He said (that) he was hungry. – Řekl, že…
He explained (that) he didn't have much time. – Vysvětlil, že…
He claimed (that) the bag was his. – Tvrdil, že…
He agreed (that) it was a good idea. – Souhlasil, že…
He decided (that) they would spend their holiday in Greece. – Rozhodl se, že…
He hoped (that) she would arrive in time. – Doufal, že…
He promised (that) they would visit them again. – Slíbil, že…
She threatened (that) she would call the police. – Vyhrožovala, že…
He warned (that) something bad could happen. – Varoval, že…
She asked if he had enough time. – Zeptala se, jestli…
He replied (that) he did. – Odpověděl, že…
She answered (that) she would be happy to visit him. – Odpověděla, že…
He offered (that) he would lend it to me. – Nabídl, že…
He suggested (that) they go to the cinema. – Navrhl, že…

Pozn.: Pozor, u slovesa suggest se ve vedlejší větě čas neposouvá – více v článku Sloveso SUGGEST.

sloveso + nepřímý předmět + vedlejší věta

Některé z výše uvedených sloves lze použít s nepřímým předmětem, a teprve za ním následuje vedlejší věta.

Nejčastější slovesa jsou tell, promise, warn, ask, offer, advise atd.

He told me (that) he was tired. – Řekl mi, že…
He promised her (that) he would never stop loving her. – Slíbil jí, že…
He warned us (that) he would call the police. – Varoval nás, že…
She asked him if he could help her. – Zeptala se ho, jestli…
He offered them (that) he would take them home. – Nabídl jim, že…
They advised us (that) we shouldn't buy it. – Poradili nám, že…

sloveso + infinitiv

Pokud hlavní i vedlejší věta má stejný podmět, můžeme po některých slovesech vedlejší větu zkrátit pomocí infinitivu.

Slovesa, která se takto často používají jsou promise, offer, claimed, agree, threaten, decide, hope, refuse atd.

He promised to return the book. – Slíbil, že vrátí…
He offered to take her home. – Nabídl, že jí sveze…
He claimed to be a professional. – Tvrdil, že je…
He agreed to bring the book to school. – Souhlasil s tím, že vezme…
He threatened to kill her. – Hrozil, že…
He decided to stay at home. – Rozhodl se, že zůstane…
He hoped to be there on time. – Doufal, že tam bude…
He refused to do it. – Odmítl to udělat…

Pozor! U některých sloves toto však možné není:

He suggested to go out. – Navrhl jít ven. Tak je to ale špatně. V tomto případě bychom použili gerundium.
He suggested going out.

sloveso + nepřímý předmět + infinitiv

S některými slovesy můžeme navíc použít nepřímý předmět, za kterým následuje infinitiv.

Slovesa, se kterými se toto používá jsou např. promise, offer, threaten, tell, advise, ask, encourage, persuade, remind, want, warn.

He promised her to marry her. – Slíbil jí, že si ji vezme.
He told me to stop. – Řekl mi, abych přestal.
He advised them not to go there – Poradil jim, aby…
He encouraged me to go on. – Povzbudil mě, abych…
She persuaded him to take her home. – Přesvědčila ho, aby…
They reminded me to hand in the essay. – Připomněli mi, abych…
He wanted me to go to his party. – Chtěl, abych šel…
We asked them to visit us. – Požádali jsme je, aby…

sloveso + přímý předmět

Některé věty v přímé řeči můžeme zkrátit ještě více pomocí slovesa s přímým předmětem. (“Ne, nepřijdu.” = Odmítl pozvání.)

Častá slovesa jsou např. accept a refuse.

He accepted the offer. – Přijal nabídku.
He refused their help. – Odmítl jejich pomoc.

sloveso + nepřímý a přímý předmět

Některá slovesa se pojí se dvěma předměty a toho také můžeme využít v nepřímé řeči.

Častá slovesa jsou offer, tell, ask atd.

He offered me some tea. – Nabídl mi čaj.
She told me the truth. – Řekla mi pravdu.
He asked them a question. – Zeptal se jich na jednu otázku.

Na výše uvedených případech vidíte rozmanitost sloves, která můžeme při používání nepřímé řeči. To však není zdaleka vše, jakým způsobem můžeme přesně vylíčit, co člověk opravdu řekl.

A co například tón hlasu? Jedna věta se dá říct stovkou různých způsobů. V každé větě se promítá naše nálada, postoj k člověku, se kterým mluvíme, názor na věc apod. Způsob, kterým člověk větu řekne, by se měl do nepřímé řeči promítnout také. K tomu můžeme použít jakýchkoli prostředků, tedy např. ještě jiných sloves a především příslovečných určení způsobu (rychle, nejistě, hlasitě, nesměle apod.)

Na závěr se podívejme, jak by bylo možné převést delší text:

Little Red Riding Hood

Přímá řeč

The Little Red Riding hood came into the forest and met a hungry wolf.
“Where are you going?” the wolf asked.
“I'm going to see my grandma. It's her birthday today and so I'm taking her this basket with a cake and wine,” she replied.
“Mmmm,” thought the wolf.
“Perhaps I could eat the little girl and her grandmother.” Then he got an idea.
“Can you see those nice flowers?” he asked.
“Y-Yes,” said the girl.
“Does your grandma like flowers?”
“I think so,” the girl answered.
“Then go and pick some for her,” the wolf said. “I'm sure she will love them.”
“Umm, I don't know,” Red Riding Hood said. “My mother told me not to leave the road.”
“But you can always come back to the road later,” the wolf tried.
“Okay, then,” the girl said.

Nepřímá řeč

The Little Red Riding hood came into the forest and met a hungry wolf.
The wolf asked her where she was going and she answered that she was going to see her grandma because it was her birthday, and she was taking her a basket with a cake and some wine.
The wolf thought for a while and it occurred to him that perhaps he could eat that little girl as well as her grandma.
Then he got an idea. He pointed at some pretty flowers a short distance from the forest road and asked her if she could see them. She replied hesitantly that she could. Then the wolf asked her if her grandma liked flowers. The girl thought that her grandma did and said so.
The wolf told Red Riding Hood to go and pick some because her grandma would surely love them.
The girl was not very sure of that, especially because her mother had warned her not to leave the road. The wolf tried to convince her that she could always come back to the road later and the girl finally agreed.