Předpřítomný čas 2: Něco je jinak, něco se změnilo

V předchozím článku jsme si řekli něco málo o tom, k čemu předpřítomný čas slouží a jak se tvoří. Pokud v tom nemáte úplně jasno, přečtěte si článek Předpřítomný čas 1: Úvod a tvoření. Řekli jsme si, že předpřítomný čas je jedním z přítomných časů a váže se tedy k přítomnosti. Z toho budeme vycházet i v tomto článku.

Předpřítomný čas vyjadřuje, jak říká název článku, že se něco změnilo a nyní je to jinak, nyní je to změněné. Spojuje se zde tedy dohromady to, že se něco stalo a že něco teď je. Důraz je zde na tom, jak je to teď, ne na tom, kdy se to stalo, jak se to stalo, proč se to stalo apod. Prostě tím vyjadřujeme onu změnu.

I've bought a new car

Podívejme se na tuto příkladovou větu. Přeložíme ji jako ‘Koupil jsem si nové auto’ ale tato věta, i když ji v češtině vyjadřujeme minulým časem, má vlastně význam přítomný. Touto větou neříkáme, co jsem v minulosti udělal, neříkáme kdy to bylo, neříkáme kde jsme ho koupili, neříkáme za kolik jsme ho pořídili. Tato věta prostě říká, že to auto teď mám.

Kdybychom naopak chtěli říct, kdy / kde / za kolik jsme si ho koupili, předpřítomný čas nepoužijeme, protože čas, místo, ani cena se nevztahují k přítomnosti, nic současného nevyjadřují.

I've bought a new car. ^*1 – a teď ho mám (nic víc věta nesděluje)

I bought a new car last month. ^*2 – kdy
I bought it at the new shop in the city center. ^*3 – kde
I bought it for £11,000. ^*4 – za kolik

Použití předpřítomného času by ve výše uvedených větách bylo nesprávné!

He's quit his job

Další příkladová věta, podobný případ: ‘Odešel z práce, dal výpověď’. Tato věta neříká jen to, co udělal, ale zároveň i to, že dnes je něco jinak. Tedy že nyní už tam nepracuje. Kdybychom říkali KDY, PROČ apod., opět bychom museli použít čas minulý.

He's quit his job. ^*5 – teď už tam nepracuje (nic víc věta nesděluje)

He quit his job yesterday. ^*6 – kdy
He quit because of his boss. ^*7 – proč
He quit before his boss could fire him. ^*8 – další podrobnosti

Pozn.: he's = he has, quit je nepravidelné sloveso, všechny tvary má stejné.

Pozor na polovičatá pravidla

Někdy si studenti vytvoří taková polovičatá pravidla, která jim sice v rámci jedné lekce pomohou správně čas určit, ale která jsou silně zavádějící.

Ve větě není určeno, KDY…

První z těchto nesprávných pravidel spočívá v tom, že když se podíváte na příkladové věty v učebnicích, předpřítomný čas je použit ve větách, které nemají časové určení:

I've lost my keys.
I've bought a car.
I've cut my hair.
He's finished his book.

Věty v minulém čase toto určení mají:

I lost my keys yesterday.
I bought a car last month.
I cut my hair last week.
He finished the book in 2005.

Je pravda, že pokud věta má časové určení v minulosti (yesterday, last week, in 2005), předpřítomný čas v ní nebude. Není už ale pravda, že pokud věta časové určení nemá, že v ní automaticky bude předpřítomný čas.

Vždy jde o význam věty! A někdy je význam věty patrný jen z kontextu. Vyprávíte-li např. někomu zážitky z loňské dovolené a v rámci toho řeknete, že jste ztratili klíče, že jste si koupili auto, ostříhali vlasy a dopsali knihu, všude bude čas minulý, protože kontext je minulý. Je úplně jedno, jestli ve větě časové určení vyjádřené je nebo není. Z příběhu je jasné, kdy se to stalo (v době vaší dovolené – a to bylo v minulosti).

Dále se podívejte třeba na klasickou větu z dějepisu:

Columbus discovered America.

Člověk by si mohl říct, “Ha! Není tu časové určení!” a použil by předpřítomný čas. To je ovšem špatně. Co tou větou sdělujeme? Sdělujeme někomu novinu, že Amerika už je objevená, že předtím objevená nebyla, ale teď už ano? Ne, je to prostě věta z historie. Z minulosti. Minulý čas.

Věty bez kontextu?

Studenti se často ptají například:

Jaký čas bude v této větě?
I _________ (lose) my keys.

Odpověď zní: Může tam být jakýkoli čas.

V takové větě bez kontextu může být čas minulý, předpřítomný, ale dokonce i přítomný prostý, přítomný průběhový, jakýkoliv z budoucích, předminulý… úplně cokoliv. Záleží přeci, co zadaná věta má znamenat! A jak můžete vědět, co věta má znamenat, když nemáte kontext?

Oznamujete někomu, že se nedostanete domů, protože nemáte klíče (předpřítomný čas), nebo vyprávíte, co se vám přihodilo a přitom vám o ztracené klíče vůbec nejde (minulý)? Nebo si stěžujete, že neustále ztrácíte klíče (přítomný)?

Do vytržených vět bez kontextu nelze čas spolehlivě doplnit. Proto je v testech a v cvičeních alespoň trochu ‘omáčky’ okolo, aby bylo možné spolehlivě říct ANO, sem patří předpřítomný, NE, sem patří minulý.

Jste-li učitelé angličtiny, snažte se vždy tuto omáčku studentům poskytovat. Mohlo by se stát, že se právě student naučí to, že bez určení je vždy předpřítomný čas, s určením minulý. To ale vůbec neznamená, že rozumí předpřítomnému ča­su.

Školní poučka

• “Předpřítomný čas používáme tehdy, když se něco stalo v minulosti, ale má to dopad v přítomnosti.”

Tato poučka se často používá ve škole při definici předpřítomného času. Její autor se pomocí této věty snažil vyjádřit to, co jsme se pokusili vysvětlit v textu výše. Její formulace je ale docela nešťastná. Dá se totiž do ní napasovat spousta vět, kde předpřítomný čas nemá co dělat. Např. naše věta o Kolumbovi. Takto uvažuje většina lidí:

Kolumbus objevil Ameriku = něco, co se stalo v minulosti.
Jeho objev má ohromný dopad v přítomnosti. Bez jeho pseudo-objevu by přeci dějiny probíhaly úplně jinak. Dnes by politická mapa Severní i Jižní Ameriky vypadala úplně jinak. Co vše by dnes bylo jinak, nechám na vaší představivosti.

I přesto, že se věta hodí do poučky, předpřítomný čas v ní nemá co dělat. Nejde totiž o to, co má a co nemá dopad v současnosti, ale o to, zda sdělení je přítomného rázu či ne.

• Věta I've bought a new car říká něco, co je tady a teď.
• Věta I've cut my hair říká něco, co je tady a teď.
• Věta I've found it říká něco, co je tady a teď.

• Ale věta Columbus discovered America, říká co bylo tehdy, tam.
• Věta I was born in Prague říká, co bylo tehdy, tam.

Cvičení

Procvičovat můžete např. takto. Představte si, že jste někoho nějaký čas neviděli. Napište si nyní seznam věcí o svém životě, jak byly věci tehdy (v prvním sloupečku) a jak jsou teď (ve sloupci druhém):

Zkuste vymyslet co nejvíce takových případů, zkuste zahrnout i své blízké apod. Nyní si zkuste tuto změnu vyjádřit nějakým vhodným slovesem a předpřítomným ča­sem.

V prvním případě použijeme např. sloveso move (přestěhovat se). Jak bude znít celá věta? Zkuste to sami a potom svou odpověď zkontrolujte v bublince (ukazatelem myši přejeďte přes žlutou žárovku).

1. ^*10

Jak to bude dále? Ve druhém případě použijeme jaké sloveso? Např. get married. Zkuste si opět celou větu:

2. ^*11

Třetí věta? Použijeme spojení find a job.

3. ^*12

Ve čtvrté větě použijeme pravidelné sloveso dye (obarvit).

4. ^*13

A nakonec použijeme naši známou vzorovou větu:

5. ^*14

Závěr

Toto není samozřejmě jediný případ použití předpřítomného času. V příštím pokračování si povíme o dalších. Pokuste si do té doby toto použití co nejvíce zažít. Předpřítomný čas se nejlépe naučíte, budete-li dělat malé ale jisté krůčky.