Vztažné věty (případně také přívlastkové věty, v angličtině relative clauses nebo adjective clauses) jsou vedlejší věty, které rozvíjí nějaké podstatné jméno. Jsou to věty, které toto podstatné jméno blíže určují, nebo pouze obsahují informaci pro posluchače navíc.

V češtině nejčastěji používáme vztažné zájmeno “který”:

To je ten muž, který mi zachránil život.
Zde je seznam knih, které jsem četl.
Lidé, se kterými pracuje, jsou jeho přáteli

Může se ale jednat i o věty začínající jiným vztažným zájmenem, jako např.:

Dům, kde bydlím, je z roku 1975.
Vyhrává ten, jehož fotka nasbírá nejvíce hlasů.
Každý dárek, co jsem dostal, mě potěšil.

Rozdělení vztažných vět

Vztažné věty dělíme na určující (defining) a neurčující (non-defining). Toto rozdělení je nezbytné pro správné tvoření těchto vedlejších vět, a proto si nyní toto dělení vysvětlíme blíže.

Určující vztažné věty

Určující (defining) vztažné věty blíže určují dané podstatné jméno. Z několika či z mnoha exemplářů vybírají pouze konkrétní jeden.

Spisovatel, který napsal ‘Hrozny hněvu’, je můj oblíbený autor.
The writer who wrote ‘The Grapes of Wrath’ is my favourite author.

Vztažná věta který napsal ‘Hrozny hněvu’ zde určuje podstatné jméno ‘spisovatel’. Ze všech možných spisovatelů vybírá jednoho – toho, který napsal hrozny hněvu. Díky této vztažné větě víme, který spisovatel je jeho oblíbený. Bez této vedlejší věty by celá věta ztrácela smysl: “Spisovatel je můj oblíbený autor.”

Dům, ve kterém bydlíme, je již velmi starý.
The house where we live is very old.

Zde je vedlejší vztažná věta ve kterém bydlíme opět nezbytná pro pochopení významu celé věty. I zde určuje ze všech domů ten jeden, o kterém mluvíme, a který je již starý.

Pilot je člověk, který řídí letadlo.
A pilot is a man who flies a plane.

Vedlejší vztažná věta který řídí letadlo je zde opět určující – určuje, o jakém člověku mluvíme, pilot je ten člověk, který řídí letadlo, ne žádný jiný.

Neurčující vztažné věty

Naproti tomu jsou zde neurčující věty, které pouze dávají informace navíc. Pro význam věty nejsou důležité, lze je vynechat úplně.

John Steinbeck, který napsal ‘Hrozny hněvu’, je můj oblíbený autor.
John Steinbeck, who wrote ‘The Grapes of Wrath’, is my favourite author.

Zde je použita úplně stejná věta jako v předchozí skupině, tady má však úplně jinou funkci. Zatímco předtím určovala, o kom se vlastně mluví, zde pouze dává informaci navíc o Johnu Steinbeckovi. Pokud ji vynecháme, věta má stále stejný význam: John Steinbeck is my favourite author. Neurčuje z množiny Johnů Steinbecků toho jednoho, který napsal onen slavný román.

Náš dům, ve kterém již deset let bydlíme, je velmi starý.
Our house, where we have lived for ten years, is very old.

Opět podobná věta, opět zcela jiná funkce. V příkladu u určujících vztažných vět tato věta určovala dům, o kterém je řeč. Nyní je však dům určen již přivlastňovacím zájmenem a není potřeba ho blíže určovat. Vedlejší věta ‘ve kterém již deset let bydlíme’ pouze dává druhému člověku informaci navíc. Pokud ji vynecháme, nic se nestane.

Kapitán John Chang, který dnes řídí letadlo, je velmi zkušený pilot.
Captain John Chang, who is flying the plane today, is a highly experienced pilot.

Opět podobný příklad. Vedlejší věta je zde pouze informací navíc. Pro význam věty není nikterak důležitá.

Gramatické vlastnosti vztažných vět

Nyní se podíváme na základní gramatická pravidla, která se týkají vztažných vět. Některé se však mírně liší s ohledem na to, zda se jedná o určující či neurčující vztažnou větu.

Pro vztažné věty obecně platí:

• rozvíjí vždy podstatné jméno, popř. zájmeno
• stojí vždy přímo za větným členem, který rozvíjí
• vztažná zájmena jsou zde who, which, where, when, why, whose
• pozor! what není vztažné zájmeno, nelze ho použít!

Po rozdělení platí pro určující a neurčující následující:

určující	neurčující
vztažná zájmena who, which, that	vztažná zájmena who, which (nikoli that) atd.
neodděluje se čárkami	odděluje se čárkami
někdy lze vynechat vztažné zájmeno	vztažné zájmeno nelze nikdy vynechat

Vztažná zájmena

Nejčastější vztažná zájmena, která vedlejší vztažné věty uvozují, jsou who a which. Obě se překládají jako ‘který’.

Who se však používá pro životná podstatná jména (pro lidi) a which se používá pro neživotná (pro věci). U určujících vztažných vět lze místo who i which použít zájmeno that. Ne však u neurčujících vztažných vět!

My father, who is an economist, studied at Charles University. – father je člověk, proto who
The man who told me the way was very polite. – opět who pro životné podstatné jméno, tentokrát však jde o určující vztažnou větu
My new guitar, which I bought yesterday, is excellent. – kytara je neživotná, proto which
The building which stands next to our house is very nice. – dům je neživotný, proto which, opět jde o určující vztažnou větu

Vztažné zájmeno u určujících vztažných vět lze nahradit zájmenem that/'ðæt//ðæ­t//'ðæt//ðæt/:

The man that told me the way was very polite.
The building that stands next to our house is very nice.

Ve starší angličtině bývalo běžné pádové zájmeno whom:

The man whom we met in the street today was my friend's father.  ^*1

Dnes by tato věta však zněla:

The man who we met in the street today was my friend's father.

Who se dnes používá místo whom.

Další vztažná zájmena:

WHOSE

Zájmeno whose/'hu:s//hú­s/ je přivlastňovací vztažné zájmeno (jehož, jejíž apod.), které se v moderní angličtině používá jak pro životná, tak pro neživotná podstatná jména:

The child whose picture was the best got an award. ^*2
The tree, whose branches were all dry, had to be cut down.  ^*3

Ve starší angličtině se pro neživotná podstatná jména používal tvar of which:

The tree, the branches of which were all dry, had to be cut down.

To se však dnes již používá pouze ve formální angličtině.

WHERE

Zájmeno where/'weə//weə­//'wer//wer/ používáme pro místo:

The house where I live is small. ^*4
Stratford on Avon, where Shakespeare was born…

WHEN, WHY

I tato zájmena lze za určitých okolností použít jako vztažná:

The weekends when I don't have to go to work are the best. – Víkendy, kdy nemusím .. – tato vedlejší věta rozvíjí podst. jm. ‘víkendy’, proto je vztažná a ne časová.
That's the reason why I do it. – To je důvod, proč to dělám. – vedlejší věta rozvíjí podstatné jméno ‘reason’, proto je vztažná

WHAT

What není vztažné zájmeno. I když v češtině můžeme ve vztažných větách použít zájmeno ‘co’ (ten muž co mi to prodal…), v angličtině to není možné:

The book what I bought is not very good.
The book which I bought is not very good.

Čárky

Vztažné věty určující neoddělujeme čárkami. Vztažná věta je vlastně součásti celého větného členu, tvoří s ním jeden celek (The book which I bought – je to jedna věc, jeden větný člen). Neodděluje se ani pauzami ve výslovnosti.

The book which I bought is not very good.

Vztažné věty neurčující oddělujeme čárkami po obou stranách. Vzhledem k tomu, že se jedná o něco, co vlastně do věty nepatří, je nutné, aby taková informace byla oddělena, a to i krátkými pauzami ve výslovnosti.

Grapes of Wrath, which I've just finished, is an excellent book.

Vynechání vztažného zájmena

U určujících vztažných vět se za určitých okolností vynechává vztažné zájmeno who, which nebo that. Můžeme ho vynechat tehdy, když ve vedlejší větě nemá funkci podmětu, tedy zcela prakticky: Pokud by vedlejší věta po vynechání vztažného zájmena začínala slovesem, vynechat ho nelze.

…which I bought… – můžeme vynechat, ve větě zbude podmět I.
…which fell on my head… – nemůžeme vynechat, vedlejší věta by začínala slovesem fell.

The book which I bought is not very good. – which zde nemá funkci podmětu vedlejší věty. Vynecháme-li ho, věta bude stále mít svůj podmět (tedy já – I)
The book I bought is not very good.

The stone which fell on my head was quite big. – which zde má funkci podmětu vedlejší věty. Vynecháme-li ho, tato věta nebude mít podmět.
The stone fell on my head was quite big. – zbude nám z celého souvětí paskvil, ve kterém se objevují dvě slovesa.

Vynechávání vztažných zájmen je naprosto běžná věc. Možná si řeknete, že to nepotřebujete, ale opak je pravdou. Člověk hůře rozumí něčemu, co sám nepoužívá.

Pokud nebudete zájmena sami vynechávat, jen těžko budete rozumět rodilým mluvčím, kteří je vynechávají běžně. Proto jednoznačně doporučujeme je vynechávat také.

Nejčastější chyby

Nyní se podíváme, jaké nejčastější chyby se v rámci používání tohoto gramatického jevu objevují.

WHO vs. WHICH

Nejčastější chybou českých studentů je snad používání which pro životná podstatná jména (pro lidi):

The man which is standing on the corner… – Samozřejmě musí být who

Tato chyba je způsobena tím, že si student automaticky překládá české slovo který jako which.

Which pro lidi je možné jako tázací zájmeno, ne však jako vztažné. Můžeme tedy říci: Which boy did it? (Který chlapec to udělal?) ale ne The boy which did it will be punished (Kluk, který to udělal, bude potrestán).

WHAT vs. WHICH

Jak již bylo řečeno, what není vztažné zájmeno. What můžeme použít např. v předmětných větách (I don't know what to do) ale ne ve vztažných.

Tell me what I want to hear. – Řekni mi, co chci slyšet – předmětná věta
Tell me something that I want to hear. – Řekni mi něco, co chci slyšet – vztažná věta rozvíjející zájmeno something

SOMETHING THAT

Pozor na vztažné věty rozvíjející zájmena something, nothing, anything, everything apod.. V češtině zde používáme co, v angličtině však what použít nelze (z výše uvedených důvodů).

Řídíme se zde běžnými pravidly, nejedná se o člověka, proto that (zájmeno which se v těchto případech používá zřídka).

He said something that I liked. – řekl něco, co se mi líbilo (zde by se dalo použít i which, popř. by bylo možné vztažné zájmeno úplně vynechat: He said something I liked.
He said something what I liked.