Co je na angličtině nejdůležitější?

Položíte-li někomu tuto otázku, dostanete pravděpodobně mnoho různých odpovědí, asi jako když rytíř v Chaucerově příběhu hledal odpověď na otázku “co ženy chtějí nejvíce na světě”. Dovíte se, že nejdůležitější jsou slovíčka, bez nich se nikam nedostanete. Jinde vám řeknou, že nejvíce je potřeba naučit se mluvit a je jedno že děláte chyby. Jiní budou oponovat a prosazovat gramatiku. Potom se objeví nějaká “převratná metoda” výuky jazyků, která gramatiku i slovíčka smete ze stolu a bude tvrdit, že jediný cíl k úspěchu je poslouchat poslouchat poslouchat. Nakonec uslyšíte i diplomatickou odpověď, že nic není nejdůležitější a že učit se musíte všechno. Mnohé to odradí a ti se rozhodnou, že se raději nebudou učit nic.

Pojďme se podívat na to, co se vůbec je potřeba učit, abyste v angličtině mohli dosáhnout uspokojivé úrovně. Abyste nějaký jazyk zvládli, musíte získat čtyři základnířečové dovednosti (skills): poslech(listening), mluvení(speaking), čtení(reading) a psaní(writing). Možná si řeknete, kde jsou slovíčka  a gramatika. Nebojte se, o ty nepřijdete. Řadí se mezi tzv. subskills, neboli jazykové prostředky. Potřebujeme je, abychom mohli zvládnout jakoukoliv ze základních řečových dovedností. K pod tyto oblasti ale patří velká spousta menších schopností a dovedností, jako např. výslovnost, intonace, pravopis, plynulost, stylistika, atd. Všechny tyto oblasti jsou nezbytně nutné, chceme-li dosáhnout jazykové dokonalosti, jen všechny dohromady vedou k jazykové způsobilosti.

Představme si výše zmíněné dovednosti, prostředky a schopnosti jako prkénka dřevěného vědra.

Kazdé prkénko představuje tedy jednu dovednost či prostředek, tedy gramatiku, slovní zásobu, dovednost mluvit, psát, poslouchat, číst atd. Takové vědro můžeme pohodlně naplnit vodou až po okraj.

Problém bývá v tom, že všechny dovednosti nezvládáme do stejné míry. Něco zvládáme lépe, něco zase hůře. Někteří vynikají v gramatice, když ale mají promluvit, je to katastrofa. Jiní zase mluví skoro tak rychle jako oslík z filmu Shrek, ale gramatika jim nic neříká. Naše dřevěné vědro potom vypadá asi takto:

Vypadá sice zajímavě, ale položme si otázku: Kolik se do takového vědra vejde vody? Všechna prkénka jsou poměrně dlouhá… jen jedno ne. Řekněme, že to nejkratší prkénko je např. anglická výslovnost. To je sice hodně krátké, ale řekneme si, že to budeme kompenzovat tím, že se zase více naučíme toho, co je pro nás snadné, tedy např. anglickou gramatikou. Začneme-li lít vodu, zjistíme, že hladina vody nebude výše, než je to nejnižší prkénko. Začneme-li se ještě více učit… např. slovní zásobu, nebo začneme číst knihy v originále, pouze to zvýší ostatní prkénka a na oko to bude působit mile. Vody se tam ale nevejde o nic více. Třeba v některé z oblastí dosáhnete takové úrovně, že vystudujete školu, napíšete knihu, získáte doktorát… ale jakmile otevřete pusu a promluvíte, kompetentní mluvčí si řekne “chudák studentík, ještě to moc neumí”. A přitom, stačí tak málo a zvýšit jediné prkénko, a vody se nám do džberu najednou vejde daleko více.

Cílem tedy je dostat do našeho obrazného džberu co nejvíce vody a k tomu dospějeme průběžným rozvíjením všech dovedností a schopností. A proto se zamyslete, v jaké oblasti nejvíce pokulháváte, a rozhodněte se s ní něco udělat. Až zjistíte, že se tato oblast pohnula kupředu, zaměřte se na další “nejkratší prkénko”. A tak budete v angličtině růst a zlepšovat se a dosáhnete výsledků, se kterými budete spokojeni.

Co můžete udělat pro zlepšení v jednotlivých oblastech se dočtete v sérii článků “Jak na to” na našem webu. Přeji vám hodně úspěchů.