Help for English
THINK or SINK: Výslovnost dentálních hlásek ð / θ
Ve zvukové podobě angličtiny se objevuje řada hlásek, které čeština nemá. Mezi ty nejproblematičtější patří takzvané dentální souhlásky θ a ð, tedy neznělé a znělé ‘th’.
| hláska | znak | příklady slov |
|---|---|---|
| neznělé ‘th’ | /θ/ | thanks/'θæŋks/ ,
bath/'bɑ:θ/ |
| znělé ‘th’ | /ð/ | this/'ðɪs/,
brother/'brʌðə/ |
Je zajímavé, že s těmito dvěma hláskami bojují jak méně pokročilí studenti, tak ti nejpokročilejší. Přitom tyto hlásky, co se techniky výslovnosti týče, jsou velmi jednoduché a měl by se je být schopný naučit opravdu každý, včetně studentů s nejrůznějšími vadami řeči. Ve skutečnosti se jedná o jedny z nejjednodušších souhlásek vůbec.
Proč je to tedy takový problém? V češtině dentální hlásky vůbec nemáme. Daný zvuk se vytváří s mírně vyplazeným jazykem, což bývá pro studenty poněkud nepřirozené, zvláštní, či dokonce trapné. Raději použijí hlásky z českého fonetického registru (hlásky, které používá čeština), tedy neznělé ‘th’ nahradí např. hláskou t, s nebo f, znělé ‘th’ zase nejčastěji hláskou d nebo z. Chybnou výslovnost si potom zažijí natolik, že je již velmi obtížné se techniku výslovnosti přeučit.
Proč je výslovnost ‘th’ důležitá?
Copak mi lidé nebudou rozumět, když místo ð / θ budu vyslovovat jiné
hlásky? Odpověď na to není jednoduchá. V některých případech určitě
rozumět budou. Pokud poděkujete slovy “senk jů” nebo pokud o svém otci
budete mluvit jako o “maj fádr”, patrně s tím nikdo problém mít
nebude. U mnoha jiných slov v různých kontextech by už ale mohly nastat
potíže. Pokud byste např. o někom chtěli říct, že je hubený,
vyzáblý, a slovíčko thin/'θɪn/
vyslovili nesprávně, patrně by došlo k nepochopení.
- She is sin. – Ona je hřích? Co se tím asi dotyčný snaží říct? Že je hříšná? Žije ve hříchu?
- She is tin. – Ona je
plechovka? Nesmysl, nechtěl člověk říct spíš
tiny/'taɪni/
(drobná, maličká)? Nebo že je jí deset – ten/'ten/?
- She is fin. – Ona je
ploutev? Také nesmysl, takže chtěl mluvčí spíš říct
She is fine/'faɪn/?
Nebo něco úplně jiného?
Takto bude patrně posluchač uvažovat, když nesprávně vyslovenou větu uslyší.
Je zde ale ještě jedna důležitá zákonitost. Pokud sám nedokážu vyslovit některé hlásky, jen těžko budu umět tyto hlásky rozlišit v projevu jiných mluvčích. Potom tedy mohu mít problém v porozumění poslechu.
Vyslovujeme neznělé θ
Jak jsme již zmínili výše, jedná se o dentální souhlásku, což znamená, že pro její správnou výslovnost budeme potřebovat zuby. Konkrétně daný zvuk vytvoříme tak, že mírně vyplázneme jazyk a dotkneme se jím horních zubů. Potom, s jazykem mezi zuby, zkusíme vyslovit hlásku podobnou českému s. Výsledek by měl znít, jako kdyby si člověk ‘šlapal na jazyk’.
Správná výslovnost je dobře vidět v našem videu:
Poslechněte si výslovnost těchto slov a opakujte:
- na začátku slova: think/'θɪŋk/,
thunder/'θʌndə/,
thanks/'θæŋks/,
thirsty/'θɜ:sti/,
thousand/'θaʊzənd/,
Thursday/'θɜ:zdeɪ/,
thick/'θɪk/,
theatre/'θɪətə/
- v kombinaci s hláskou r: three/'θri:/,
throw/'θrəʊ/,
thread/'θred/
- uprostřed slova: healthy/'helθi/,
marathon/'mærəθɒn/,
athlete/'æθli:t/,
birthday/'bɜ:θdeɪ/,
truthful/'tru:θfl/,
something/'sʌmθɪŋ/
- na konci slova: path/'pɑ:θ/,
truth/'tru:θ/,
health/'helθ/,
fifth/'fɪfθ/,
mouth/'maʊθ/,
breath/'breθ/
Rozlišujeme θ
θ / t
thick/'θɪk/ –
tick/'tɪk/
thorn/'θɔ:n/ –
torn/'tɔ:n/
both/'bəʊθ/ –
boat/'bəʊt/
tenth/'tenθ/ –
tent/'tent/
θ / s
think/'θɪŋk/ –
sink/'sɪŋk/
thaw/'θɔ:/ –
saw/'sɔ:/
path/'pɑ:θ/ –
pass/'pɑ:s/
math/'mæθ/ –
mass/'mæs/
mouth/'maʊθ/ –
mouse/'maʊs/
θ / f
three/'θri:/ –
free/'fri:/
death/'deθ/ –
def/'def/
thread/'θred/ –
Fred/'fred/
oath/'əʊθ/ –
oaf/'əʊf/
θ / t / s / f
thin/'θɪn/ –
tin/'tɪn/ –
sin/'sɪn/ –
fin/'fɪn/
Kontrast mezi /θ/ a dalšími hláskami sledujte v dalším videu:
Vyslovujeme znělé ð
Postup zde bude úplně stejný, jako u neznělé varianty. Pouze ještě navíc zapojíme hlasivky. Opět tedy vyplázneme jazyk a dotkneme se jím horních zubů. Potom, s jazykem mezi zuby, zkusíme vyslovit hlásku podobnou českému z.
Častou chybou ale je, že studenti místo ð vyslovují d. Hláska ð se ale více podobá výše zmíněnému z. Podobně jako sykavka z, i ð se dá ve výslovnosti protáhnout. Pokud umístíme jazyk správně mezi zuby, můžeme zvuk ððððð vydávat, dokud nám nedojde dech. Hláska d se na rozdíl od toho protáhnout nikdy nedá.
Správná výslovnost je dobře vidět v našem videu:
Poslechněte si výslovnost těchto slov a opakujte:
- na začátku slova: this/'ðɪs/,
that/'ðæt/,
they/'ðeɪ/,
them/'ðem/,
there/'ðeə/
- uprostřed slova: mother/'mʌðə/,
father/'fɑ:ðə/,
without/wɪð'aʊt/,
although/ɔ:l'ðəʊ/,
weather/'weðə/,
clothing/'kləʊðɪŋ/,
together/tə'geðə/
- na konci slova: with/'wɪð/,
breathe/'bri:ð/,
clothe/'kləʊð/,
bathe/'beɪð/
Rozlišujeme ð
ð / d
they/'ðeɪ/ –
day/'deɪ/
then/'ðen/ –
den/'den/
thee/'ði:/ –
D/'di:/
breathe/'bri:ð/ –
breed/'bri:d/
ð / z
thee/'ði:/ –
zee/'zi:/
clothe/'kləʊð/ –
close/'kləʊz/
teethe/'ti:ð/ –
tease/'ti:z/
ð / θ
Kontrast mezi ð a dalšími hláskami sledujte v dalším videu:
Slov s hláskou ð není v angličtině zase tolik, objevuje se ale v tak zásadních a běžných slovech (jako je určitý člen, ukazovací či osobní zájmena apod.), že se s ní setkáte téměř v každé anglické větě.
Výslovnost ‘th’ automaticky
Vyslovit tyto hlásky za plného soustředění možná není tak těžké. Problém ale často nastane tehdy, kdy se na výslovnost nesoustředíme, např. při konverzaci. Důležité je, aby se správná výslovnost ‘zapsala’ do naší svalové paměti. Artikulace vlastně celá závisí na svalové paměti. Podobně se učíme např. různé úkony v rámci sportu (např. podání v tenise nebo driblování v basketbalu), při hře na hudební nástroje, psaní perem/tužkou apod. Nestačí daný úkon umět udělat pomalu, pečlivě, izolovaně, ale musíme se ho naučit provádět automaticky, rychle a přesně.
K tomu, abychom se naučili vyslovovat ð / θ v plynulé řeči, budeme potřebovat udělat tyto tři kroky:
- umět obě hlásky vyslovit samostatně, izolovaně, prostě dát jazyk mezi zuby a říci správně ð a θ
- umět vyslovit ð / θ ve slovech, např. v těch, která jsme uvedli výše
- vyslovovat ð / θ ve frázích a větách, např. při plynulém hlasitém čtení textu
Tipy pro výslovnost ‘th’
Tip první: Zkuste vyslovovat ð / θ i v českých slovech, např. zkuste odříkat vyjmenovaná slova po ‘s’ a po ‘z’ s tím, že místo ‘s’ budete vyslovovat θ a místo ‘z’ bude ð. Zažijete si tak správnou kvalitu těchto hlásek. Jen nezapomínejte, jazyk musí být mezi zuby.
Tip druhý: Použijte zrcátko. Podívejte se na úvodní fotografii tohoto článku a na naše videa. Potom porovnejte, jestli vaše ústa vypadají při výslovnosti ‘th’ stejně, jako ústa naší rodilé mluvčí.
Tip třetí: Nahrajte se. Zkuste o sobě říct několik vět a nahrávejte se při tom. Potom si svůj monolog poslechněte a zaměřte se na dentální hlásky. Vyslovujete je správně? Pokud si všimnete chyb, ihned je zkuste opravit a dané věty říct znovu, správně. O sebenahrávání při učení si můžete přečíst samostatný článek Self-recording, nahrávání sebe sama.
Tip čtvrtý: Najděte si logopedická cvičení, která používají odborníci v anglicky mluvících zemích. Pojďme si tuto možnost rozebrat více.
Logopedická cvičení
Vytiskněte si slovíčka, fráze, články s požadovanou problematickou hláskou. Hlásky si můžete v textech zvýraznit, podtrhnout apod. Potom texty čtěte nahlas, nejprve pomalu, pečlivě. Pak rychleji, znovu a znovu. Zvýraznění vám pomůže na tyto hlásky při čtení nezapomínat. Výsledek na sebe potom nenechá dlouho čekat!
Kde takové materiály najít? Výborné jsou stránky Home Speech Home. Zde najdete spoustu materiálů k zakoupení, ale i mnoho textů zdarma ihned k použití. Vybrali jsme pro vás tyto dvě stránky:
Závěrem
Nesprávná výslovnost ð / θ patří k nejčastějším a
nejvýraznějším rysům tzv. Czenglish. K tomu, aby nám
bylo rozumět a abychom i my dobře rozuměli, je důležité se tyto hlásky
naučit vyslovovat správně. Slovíček, kde se objevují, je v porovnání
s jinými souhláskami poměrně málo. Jsou ale obsaženy v tak častých
slovech, jako např. určitý člen the/'ðə/,
ukazovací zájmena, osobní zájmeno they/'ðeɪ/,
místní there/'ðeə/,
nebo další běžná slova jako think/'θɪŋk/
či something/'sʌmθɪŋ/.
Výsledkem je, že v angličtině nejde bez těchto hlásek říct téměř
nic. Objevují se vlastně skoro v každé větě.
