Přivlastňovací zájmena

Znalost přivlastňovacích zájmen patří mezi naprostý základ. Na rozdíl od češtiny se v angličtině dělí na dvě základní skupiny.

• samostatná přivlastňovací zájmena
• nesamostatná přivlastňovací zájmena

Začátečníci se nejprve učí ta nesamostatná. O nich si ostatně můžete přečíst podrobné dva články v našem Kurzu pro začátečníky zde ^*1 a zde ^*2.

My si je však pro jistotu připomeneme.

nesamostatná přivlastňovací zájmena

Tato zájmena se učí studenti jako první a časem se je docela obstojně naučí. Často se jim však dlouho plete his a her a taky si nemohou vzpomenout občas na zájmeno our. Pokud patříte mezi ně, nic si z toho nedělejte, časem se to jistě spraví.

Určitě je dobré také připomenout, že přivlastňovací zájmeno “přebíjí” člen:

This is the my car.
This is my car.

Is it a your bag?
Is it your bag?

Nyní už jen pár dalších příkladů:

My dog hates your cat. ^*3
His car is standing next to her car. ^*4
Can you lend me your pen? ^*5
We don't want to sell our house. ^*6
Their children are very polite.  ^*7

svůj, svoje, svého …

Studenti také velmi často naráží na problém, jak přeložit slovíčka jako svůj apod. a občas mi řeknou v hodině třeba větu He invited your parents for lunch. ^*8.

Je to způsobeno tím, že se mylně domnívají, že slovíčka z kategorie svůj se překládají your, ale to je špatně. V angličtině neexistuje jednotné slovíčko, ale dosazuje se vždy přivlastňovací zájmeno:

He is lying in his bed. ^*9
The dog is sleeping in its kennel. ^*10
I invited my parents. ^*11
Paul talked to his friends. ^*12
They opened their bags and waited.  ^*13

O této problematice si přečtěte více v samostatném článku.

samostatná přivlastňovací zájmena

Předchozí část patří do úrovně starter/beginner, ale tento článek je úroveň elementary, proto tato část může být pro studenty této úrovně novinkou.

Jak jste si všimli, všechna přivlastňovací zájmena zatím stála vždy před slovíčkem, které přivlastňujeme, proto se ostatně označují nesamostatná.

Druhá skupina (označená samostatná) pak logicky označuje přivlastňovací zájmena, která stojí samostatně, tedy není za nimi přivlastňované slovíčko.

V češtině ovšem rozdíl není:

Toto je moje auto. = Toto auto je moje.

Naopak v angličtině nemůžeme použít stejné zájmeno:

This is my car. = This car is my.

Musíte použít úplně nové slovíčko:

This is my car. = This car is mine.

V první osobě jednotného čísla se zájmeno my nahradí zájmenem mine /maɪn//majn/. U ostatních osob to naštěstí už není tak komplikované.

U ostatních přivlastňovacích zájmen přidáte jen koncové -s (kromě zájmen his a its, kde koncové -s už je). Jen pro jistotu musím napsat, že se jedná o koncové -s bez apostrofu!

Jelikož zde studenti i po vysvětlení dělají zbytečné chyby, je třeba na ně předem upozornit, proto si ukažme následující věty:

This is your book. ^*14
This book is yours. ^*15
This is yours. ^*16
This is yours for two days.  ^*17

V první větě je běžně známé přivlastňovací zájmeno. V další je zájmeno s koncovým -s, protože je na konci věty a slovíčko “book” je na začátku.

Ale na třetí větě vidíte, že slovíčko, které přivlastňujeme, nemusí ve větě vůbec být. No a v poslední větě vidíte, že samostatně stojící přivlastňovací zájmena nemusí stát vždy na konci věty. Jde jen o to, že za nimi nestojí přivlastňované slůvko.

Pochopitelně můžete vždy přivlastňovanou věc ve větě uvést, ale je to často zbytečné nebo trochu nepřirozené (a to jak v češtině, tak v angličtině):

This is your book and this is my book. ^*18
This is your book and this one is mine. ^*19
This is yours and this is mine.  ^*20

There is a towel on the floor. Is it your towel? ^*21
There is a towel on the floor. Is it yours?  ^*22

This is my room and your room is on the second floor. ^*23
This is my room and yours is on the second floor.  ^*24

This is my wallet. Where is yours? ^*25
Are these hers? ^*26
It isn't mine. ^*27
I can see your car, but where is ours? ^*28
That is his girlfriend over there. Mine is much taller.  ^*29