Ukazovací zájmena

Mezi slovíčka, která se těžko učí, patří i obyčejná ukazovací zájmena this/'ðɪs//ði­s//'ðɪs//ðis/, these/'ði:z//ðí­z//'ði:z//ðíz/, that/'ðæt//ðæ­t//'ðæt//ðæt/ a those/'ðəʊz//ðou­z//'ðoʊz//ðou­z/. V tomto článku si vysvětlíme jejich používání. Ukážeme si také, kdy se tato zájmena používají, a kdy je lepší místo nich použít osobní zájmena it a they.

V angličtině používáme dva typy ukazovacích zájmen:

• this (tento) a these (tyto) se používají pro věci, které má mluvčí u sebe
• that (tamten) a those (tamty) použijeme pro věci, které jsou od něho vzdálené, jsou u osoby, se kterou se mluví, nebo jsou u nějaké třetí osoby

Neexistuje samozřejmě žádná přesná hranice, kdy ještě použít this a kdy už that. Vždy záleží na postoji mluvčího, zda danou věc vnímá jako ‘tu u sebe’, nebo ‘tu u někoho jiného, tu daleko od něho’.

THIS / THESE

Slůvko this/'ðɪs//ði­s//'ðɪs//ðis/ používáme pro jednotné číslo. Slovo these/'ði:z//ðí­z//'ði:z//ðíz/ používáme pro množné číslo.

Všimněte si – this vyslovíme krátce (popisuje jen jednu věc), ale these vyslovíme dlouze (popisuje více věcí).

Tato dvě ukazovací zájmena se tedy používají pro předměty/lidi, které má mluvčí ‘u sebe’. Jsou prostě tam, kde je on. Z jeho pohledu jsou ‘tady’ (here). Podívejte se na následující obrázek:

Pozor na to, že v češtině běžně používáme jako ukazovací zájmeno tvar “tohle” jak pro jednotné číslo, tak pro množné. V angličtině se to však rozlišuje:

Tohle je moje taška. = This is my bag.
Tohle jsou moje boty. = These are my shoes.

THAT / THOSE

Slovo that/'ðæt//ðæ­t//'ðæt//ðæt/ používáme pro jednotné číslo a those/'ðəʊz//ðou­z//'ðoʊz//ðou­z/ používáme pro množné číslo.

Všimněte si – that vyslovíme krátce (popisuje jen jednu věc), ale those je delší (popisuje více věcí).

Tato dvě zájmena označují předměty/lidi, které mluvčí nemá u sebe, jsou buď od něho vzdáleny, nebo jsou u nějaké osoby, se kterou mluví. Nejsou tedy ‘tady’, ale ‘tam’ (there). Opět se podívejte na ilustraci:

Stejně jako u předchozích dvou zájmen, i v tomto případě se v češtině používá tvar “tamto” jak pro jednotné číslo, tak pro množné. V angličtině to ale musíme rozlišovat:

Tamto je tvoje taška. = That is your bag.
Tamto jsou tvoje boty. = Those are your shoes.

Ukazovací nebo osobní zájmeno?

Ukazovací zájmena slouží především k tomu účelu, který mají v názvu, tedy k ukazování. Používají se z podobného důvodu, jako například určitý člen, tedy abychom z většího počtu věcí označili pouze jednu, tedy aby osoba, se kterou mluvíme, lépe pochopila, o jaké věci mluvíme. Věta “this is my bag” tedy jasně posluchači sděluje, která taška je ta moje.

V některých případech je ale použití ukazovacích zájmen zbytečné, a to tehdy, když právě není potřeba zdůraznit, o které věci přesně se mluví (je to třeba každému jasné, nebo patrné v dané situaci). Klasický příklad je, když máme v otázce ukazovací zájmeno ale v odpovědi už nebude. Bylo by totiž zbytečné:

What's this? – It's my bag. ^*1 nikoliv This is my bag.
Is that your car? – Yes, it's mine. ^*2 nikoliv That's mine.
What are these? – They are my sleeping pills. ^*3 nikoliv These are

Podobná je třeba situace, kdy nemůže dojít k nedorozumění či záměně, protože se na místě nachází jen jeden kus něčeho. Například je v místnosti jeden stůl, pak řeknete The table is black. Kdybyste řekli This table is black, patrně byste ostatní zmátli, proto by začali hledat nějaký druhý stůl, který je třeba modrý.

V některých případech lze samozřejmě použít obojí, rozdíl ve významu je minimální. Jindy však špatně zvolené zájmeno může způsobit, že věta není ‘idiomatická’, rodilému mluvčímu by zněla zvláštně.

COME a GO, BRING a TAKE

Na závěr zmíníme ještě čtyři slovesa, jejichž používání tak trochu souvisí s ilustracemi výše. Tato slovesa totiž nějak souvisí s místem, kde se mluvčí nachází.

Sloveso come i go můžeme totiž přeložit jako jít nebo jet. Pokud něco jede odněkud k mluvčímu, používá se come, pokud to jede jinam než k mluvčímu, používá se go.

Proto se používá spojení come here ale ne go here, používá se go there ale ne come there. Pokud tedy stojíte na zastávce a čekáte na autobus, potom řeknete the bus is coming (nikoliv the bus is going).

Podobně je to se slovesy take a bring. Obě se dají použít když něco neseme nebo vezeme. Sloveso take je ale ‘nést něco odněkud někam’, zatímco bring se používá, když něco někdo nese k mluvčímu, tedy přeložit ho také můžeme jako ‘přinést’.

Opět tedy budou spojení bring it here a take it there (dones to sem, dones to tam).

Pozn.: Více v článku Pleteme si: take, bring, fetch, carry, hold.