Následující text je překladem článku The High School Prom.

Americký 'maturitní' ples

• Text: Kelly Sessions
• Překlad: Roman Jakubčík

V mém městě bylo alespoň pět veřejných škol a alespoň pět soukromých škol a to nepočítám základní školy nebo univerzity. Já jsem chodil do dvou soukromých škol: první byla katolická škola, která mi ale moc neseděla, a druhá byla škola pro děti s poruchami učení.

Střední škola, to je ten čas, kdy se student, namísto celodenního vysedávání na stále stejném místě a zírání na stále stejného učitele dobrých sedm hodin, konečně začne pohybovat a poznávat jiné učitele a ve větších školách i jiné spolužáky. Někdy v průběhu střední školy většina studentů (mimo velkoměsta jako New York City) dostane své první auto. Když jsem já jel poprvé sám do školy, skoro jsem dostal pokutu za překročení rychlosti, ale naštěstí jsem se z toho vykroutil. Už v té době jsem poznal, že mám nadání pro jazyky, avšak naneštěstí zůstalo jen u jednoho. Kdybych tak už tehdy začal pořádně studovat ještě další jazyk. Jak se teď na to tak dívám zpátky, moje tři roky Španělštiny byly totální plýtvání času.

Avšak, co mi nejvíce utkvělo v paměti, to byl 'maturitní' ples. Ve většině škol byla účast povolena pouze třeťákům a čtvrťákům, ale jelikož moje škola byla velmi malá, mohli se plesu účastnit všichni od prváků po čtvrťáky. To však neznamená, že já byl na čtyřech, to ne, já jsem byl vlastně na pěti. Na čtyřech ještě, když jsem chodil do školy a na pátém dva roky později se svou partnerkou, která byla ve čtvrťáku. Maturitní ples, to byla vždycky skvělá zábava, protože na střední škole není jinak moc příležitostí nastrojit se a vyrazit ven. Všechny dívky si vybírají oblečení a ty chytřejší dokonce svým partnerům řeknou, jaké barvy má jejich oblek být. Když jsem šel na svůj poslední ples, už jsem měl všechno v malíčku, takže jsem se věděl, že se mám zeptat; kravata a vesta bělavé barvy, stejně jako její šaty. Dívky dávají chlapcům kytičku, kterou pak nosí na klopě a chlapci na oplátku dívkám dávají květinu na šaty, na zápěstí, nebo velkou kytici. Maličký svět maturitních plesů jakoby odráží obrovský svět módy a díky tomu můžete spatřit rozmanité trendy co se týče stylu šatů, výběru květin atd. Když jsem šel na ples poprvé, své partnerce jsem daroval květinu na šaty. Avšak když jsem šel počtvrté nebo popáté, to už jsem přešel ke kytici. Poslední rok, kdy jsem se plesu zúčastnil, jeden z chlapců omylem své partnerce daroval svatební kytici, jenž, ač velmi krásná, byla poněkud nepraktická. Ani jeden z nich si z toho velkou hlavu nedělal, protože oba byli prváci, ale, i když vím, jak směšně to může znít, všichni čtvrťáci si toho všimli. Maturitní ples s sebou vždycky nese spoustu napětí. Když jsem byl ve čtvrťáku, vedoucí organizačního týmu plesu, Lauren, se pokusila vyhodit dva studenty, protože, jako pár, se rozhodli přijít v neformálním oblečení. On měl oblek a ona tříčtvrteční šaty. Některá místa jsou více uvolněná, ale Lauren byla typický příklad staré jižanské výchovy: věřila v řádnou etiketu a řádné oblečení, což ani jeden z těch dvou zjevně nepředstavoval. Ples jsme zaplatili prodejem místa pro reklamu v naší ročence firmám, které měly zájem a také rodičům a členům rodiny, kteří tam chtěli publikovat nějaké hloupé obrázky či krátké zprávy. Nemyslím si však, že někdo opravdu prochází ročenkou a říká si "Hmmm...Luigiho pizza... Tam si musím zajít." Protože být členem poroty znamenalo rovněž vyjít do ulic a sehnat určitý počet sponzorů, mít auto bylo téměř podmínkou, pokud jste nebyli jinak konkrétně nadaní. Já jsem měl auto, ale moje partnerka, se kterou jsem byl na třech plesech, neměla. Avšak byla v porotě, protože, mimo jiné, byla odborníkem přes třpytky. Na náš maturitní ples jsme spotřebovali více než dvě kila třpytek. Každý den po dobu několika týdnů, poté, co se prodaly všechny místa na reklamu a nakoupil se potřebný materiál, jsme strávili vystřihováním vhodných tvarů, lepením třpytek, a skládáním všech těch věcí dohromady. Naše téma bylo spojené s vodou. Co si z toho nejvíc pamatuji, bylo, jak jsme všichni táhli fontánu do sálu, kde jsme náš ples měli.

Stát se králem či královnou plesu, to je vám panečku věc. Je to taková soutěž popularity, ale ona vlastně celá střední škola je jedna velká soutěž o popularitu. Králem a královnou plesu vždycky bývají voleni čtvrťáci a to svými spolužáky. Řekněme, že jsou vybráni tři kluci a tři dívky. Poté má každý, kdo přijde na ples, možnost dát jednomu z nich svůj hlas. Na některých školách se pořádá speciální tanec pro krále a královnu. Oba dostanou šerpy a královna krásnou korunku. Král dostane korunu, která je obvykle z papíru nebo z plastu a k tomu takovou příšernost z umělé kožešiny, ale korunka pro královnu je opravdu krásná. Na mojí škole se vždycky vyhlašoval král, královna, princ a princezna, ale když jsem byl ve čtvrťáku, Lauren se rozhodla zbavit se prince a princezny. Udělala z nich Pána (Mr.) a Paní (Miss) (jen na mé škole) a místo třeťákům, jimž se dříve titul prince a princezny uděloval, se i tohle stala výsada čtvrťáků. Já jsem byl zvolen Pánem a moje partnerka Paní. Ještě pořád mám někde svoji šerpu, papírovou korunu a onu příšernost z umělé kožešiny. Nedostal jsem plastovou korunu, jako měl král, moje byla jen papírová a trochu menší.

Existuje několik tradic spojených s plesem, které se vesměs všude dodržují. Před plesem samotným se samozřejmě většina studentů jde někam ven najíst a obvykle platí chlapec, avšak někdy se může stát, že platí každý sám za sebe. Každý ples má své téma, odrážející určitou myšlenku. Můj maturitní ples byl spojený s vodou, takže všude bylo plno tyrkysu a také jsme měli fontánu. Všechny páry, které chtěly nějaký tyrkys měly svou rybičku s třpytícími se jmény připevněnou na stěně. Témata můžou být jakákoliv, obvykle je to něco kýčovitého na způsob "Věčná láska" nebo "Noc ve tvém náručí." Nikdy jsem to vlastně pořádně nepochopil. Dostanete oblouk balónků s tím, abyste s nimi chodili. Aspoň, že jsme měli fontánu! Jakmile přijdete na ples, udělají fotky a proběhne slavnostní nástup 'maturantů', téměř všechny dívky si tajně sundají střevíce. Schovávají si je pod stoly nebo do rohů, ale než skončí noc, je téměř jisté, že to tak udělají všechny. Jestli vaše škola nepořádá moc plesů, jakože na mé škole to tak bylo, čím mladší kluk je, tím je méně pravděpodobné, že bude tancovat. To znamená, že na tanečním parketu uvidíte hlavně houfy dívek, tedy samozřejmě, pokud se zrovna netancují ploužáky. Během prvního ploužáku na mém maturitním plese mi Lauren žertovně řekla, abych ?mezi mnou a partnerkou nechal hodně prostoru pro Ducha svatého." Já jí to později připomenul, když jsem ji nachytal, jak se s někým objímá. Ples oficiálně končí někdy kolem půlnoci, avšak domů nikdo nejde. Moje parta vždycky chodívala do nejbližšího Waffle House, kde jsme spolu ještě chvíli mohli být po čtyřech hodinách tancování a dát si něco na zub. Na místo jako je Waffle House obvykle nikdo nechodí ve svátečních šatech, ale na plesovou noc je všechno povoleno. Někteří si jdou zahrát bowling. Jo a málem bych zapomněl! Ti, kteří si to můžou dovolit, si obvykle objednají limuzínu. V mém maturitním ročníku, náš něco jako kamarád měl limuzínu zadarmo, tak jsme se v ní všichni projeli, i když jsme ho vlastně ani neměli rádi.

Na mém posledním plese, kde už jsem nebyl jako student, byla moje partnerka zvolena královnou plesu, avšak uprostřed noci si z nějakého důvodu svou šerpu i korunku sundala. Nechtěl jsem, aby na ně zapomněla a tak mě nenapadlo nic lepšího, než si je nasadit. A tak jsem taky udělal. Po chvíli jsem už úplně zapomněl, že je mám na sobě, ale nikdo si toho ani pořádně nevšiml a jestli ano, tak se o to dál nestaral. Když jsme však přišli do Waffle House, lidé se na nás dívali tak zvláštně, jak ještě nikdy. Ale, musím se opakovat, na plesovou noc je všechno odpuštěno.