WHEN vs. IF

Tyto dvě spojky dovedou potrápit. Základní rozdíl ale je, že when/'wen//we­n//'wen//wen/ je časová spojka a if/'ɪf//if//'­ɪf//if/ je podmínková spojka. Z tohoto potom vyplývají značné rozdíly v použití.

Společné mají to, že po nich většinou nenásleduje budoucí čas, což ovšem neplatí vždy – více se dočtete v článku s příznačným názvem Polovičatá pravidla.

If I will see him, I will tell him to call you.
If I see him, I will tell him to call you.  ^*1

When I will see him, I will tell him to call you.
When I see him, I will tell him to call you.  ^*2

Pozn.: Pro spojku if dále platí, že po ní není podmiňovací způsob, ale to už jsme v gramatice podmínkových vět, o čemž si můžete přečíst zde.

Zrádné české “když”

Pravidlo změny budoucího času na přítomný je jistě něco, co studenty vede k tomu si myslet, že jsou si spojky velmi podobné. Ještě větší problém je však čeština, protože obě tyto spojky lze přeložit často jako české když.

Někteří studenti dokonce používají pro vyjádření českého “když” vždy buď when nebo if. To je však pochopitelně nemožné. Každá spojka má svá pravidla a použití.

“Když” v minulosti

Pokud se bavíme o minulosti a vyjadřujeme, že se něco stalo “když…”, volíme vždy spojku when:

When I was young, I liked pop music. ^*3
I saw Buckingham Palace when I was in London. ^*4  

Toto je asi pro mnohé z vás jasné, ale možná vás překvapí, že je spousta studentů, kteří mají naučeno, že české “když” je vždy anglické if a pak zde místo časové věty používají podmínkovou větu. Místo “když jsem byl v Londýně” říkají “kdybych byl v Londýně” apod.

Spojky when a if lze v minulosti použít ale i v předmětných větách. Pak mají význam českého kdy a jestli – jejich význam je tedy dosti odlišný:

I don't know when he arrived. = Nevím, kdy dorazil.
I don't know if he arrived. = Nevím, jestli dorazil.

“Když” v budoucnosti

Mnohem častější chyba je však záměna těchto spojek v budoucnosti. Zde je třeba se zamyslet, jestli říkáme větu časovou nebo podmínkovou. V obou případech čeština totiž může použít “když”.

Jak byste přeložili českou větu “Když ho uvidím, řeknu mu to”?

When I see him, I will tell him.
nebo
If I see him, I will tell him.

Ani jedna věta není špatně. V češtině by se navíc daly přeložit stejně. Proto si dejte vždy pozor na české “když”. Myslíte když ve smyslu až nebo když ve smyslu pokud/jestli?

when = když, až
if = když, pokud, jestli

Z toho plyne následující:

When I see him, I will tell him. = Až ho uvidím, řeknu mu to.
Vím, že ho uvidím. Je to jen otázka času, kdy se tak stane.
If I see him, I will tell him. = Pokud ho uvidím, řeknu mu to.
Nevím, jestli ho uvidím. Pokud se tak stane, řeknu mu to.

Při použití spojky if se jedná o “první kondicionál”, tedy reálnou podmínku. Lze použít i druhý kondicionál, tedy nereálnou podmínku:

If I saw him, I would tell him. = Kdybych ho viděl, řekl bych mu to. (ale já ho neuvidím)

Pozn.: O podmínkových větách se více dočtete zde.

I zde lze obě spojky použít v předmětných větách a i zde se význam liší:

I don't know when he'll come. = Nevím, kdy přijde. ^*5
I don't know if he'll come. = Nevím, jestli přijde.  ^*6

“Když” v přítomnosti

Na závěr se opět dostáváme k podmínkovým větám. V tzv. nultém kondicionálu, což je podmínková věta popisující obecná pravidla, totiž rozdíl mezi těmito spojkami není.

If you water plants, they grow. = Pokud/Jestli zalijete rostliny, rostou.
When you water plants, they grow. = Když zalijete rostliny, rostou.

Toto však platí opravdu pouze u obecných tvrzení.

Závěr

Použití spojek when a if se řídí jasnými pravidly. Některé použití je pro studenty snadnější než jiné.

Obecně největší problém dělají při překladu českého když v budoucnosti. Je třeba se zamyslet, jestli chci vlastně říct až (pak jde o časovou větu se spojkou when) nebo pokud/jestli (pak jde o podmínkovou větu se spojkou if).