YOU AND ME or YOU AND I?

Používání osobních zájmen jsme se již věnovali několikrát. Dnes se podíváme na některé spornější a složitější situace, kde použití podmětového či předmětového tvaru není tak jednoznačné.

Základy

I, you, he, she, it, we, you, they

Těmto tvarům říkáme podmětové tvary, v češtině většinou odpovídají prvnímu pádu (kdo? co?). Používáme je převážně v podmětu věty:

I am tall. ^*1
She goes to work. ^*2
They will be sorry!  ^*3

me, you, him, her, it, us, you, them

Tyto tvary nazýváme předmětové, v češtině odpovídají pádovým osobním zájmenům (tedy ve druhém, třetím, čtvrtém, šestém a sedmém pádě). V angličtině je používáme následovně:

Jako předmět slovesa:

He saw me. ^*4
He gave her a ring.  ^*5

Předmět předložky:

He was talking about me. ^*6
They didn't want to go with us. ^*7
What about me?  ^*8

Pozor! U poslední věty používáme v češtině podmětový tvar, v angličtině je za předložkou, proto předmětový tvar.

Sponová slovesa (linking verbs)

Složitější je to s tzv. linking verbs, tedy například po slovesu být. Vezměme si třeba větu “to jsem byl já”. V češtině používáme podmětový tvar (já). V angličtině je možné obojí. Ve velmi formální angličtině se používá podmětový tvar, v neformální je to tvar předmětový:

It was I. – velmi formální
It was me. – běžná neformální angličtina

Při (formálním) telefonování často zaslechnete tuto větičku:

Yes, this is he/she.  ^*9

Porovnávání a předložka THAN

Dalším často probíraným problémem je předložka than při porovnávání. Říkáme-li, že je např. někdo “vyšší než já”, v češtině používáme zájmeno v prvním pádu (já). V angličtině je to však jinak. Than je prostě předložka a za předložkou, jak jsme si napsali výše, se používá předmětový tvar:

He's taller than me. ^*10
We're stronger than them. ^*11
She's as stupid as him. ^*12
She has lived here longer than me.  ^*13

Podmětový tvar se při porovnávání používá POUZE v případě, že za ním následuje sloveso:

He's taller than I am. ^*14
We're stronger than they are. ^*15
She's as stupid as he is. ^*16
She has lived here longer than I have.  ^*17

you and I / you and me

Velmi sporným tématem jsou dvojité větné členy jako you and I, you and me, he and I, him and me apod. I zde by teoreticky měla platit základní pravidla, tedy jedná-li se o podmět, budou to podmětová zájmena, jedná-li se o předmět či spojení s předložkou, budou to předmětová zájmena:

You and I should talk. ^*18
She saw you and me. ^*19
It's going to stay between you and me.  ^*20

Tak by to být mělo, ale realita je často zcela jiná. V neformální angličtině to totiž uslyšíte přesně obráceně a nikdo si z toho těžkou hlavu nedělá. To, co bylo velmi hovorové, je dnes již součástí každodenní mluvy Britů i Američanů. Gramatici sice proti tomu bojují, ale tento pohyb asi těžko zastaví.

Jak si s tím ale má poradit student angličtiny? Měli byste vědět, jak je to skutečně správně a umět si to odůvodnit. Ve školních pracích, esejích apod. by vám ona používaná, leč ne úplně gramaticky správná varianta, nemusela projít. V neformálních situacích určitě můžete používat, co se vám zachce. Nikdo vám kvůli tomu hlavu neutrhne. Ve škole by klidně mohl.

Samotné osobní zájmeno

V mluvené angličtině se často stane, že osobní zájmeno stojí úplně izolovaně. V takových případech je tendence spíše používat předmětový tvar.

Come here. – Who? Me? ^*21
Who is it? – Me! ^*22
She's pretty! – Her? No way.  ^*23

Samotné osobní zájmeno (obzvláště me) často používáme před větou, abychom zdůraznili, o kom mluvíme.

Me, I don't know.  ^*24

Závěrem

Jak vidíte, ne vždy je použití osobních zájmen jednoznačné. Problém spočívá především v rozdílech mezi správnou spisovnou angličtinou a angličtinou neformální, kterou používají lidé v každodenním mluveném projevu. Doporučujeme si všimnout obou tvarů a používání přizpůsobit situaci.