Hovorové “ostříhané” věty (Ellipsis 1)

V tomto článku se podíváme na úkaz, se kterým se v mluvené angličtině běžně setkáte. Budou to věty, od kterých byla jakoby odstřižena důležitá gramatické slovíčka (podmět, pomocné sloveso apod.)

Z hodin anglické gramatiky jistě víte, že v angličtině každá věta musí mít podmět, dokonce i taková, kde podmět nic neznamená (např. Prší – It is raining, nebo Zdá se mi… – It seems to me…). Hovorová angličtina se ale striktně tohoto pravidla nedrží. Na začátku vět totiž často dochází k tzv. elipse, tedy k vynechání.

Vynechat takto můžeme ta slovíčka, která jsou na začátku věty vyslovována nepřízvučně, oslabeně. Jedná se tedy zpravidla o podmět vyjádřený osobním zájmenem (nejčastěji I v oznamovacích větách nebo you v otázkách) a operátor (pomocné sloveso, kterým se v dané gramatické struktuře tvoří otázky – tady např. sloveso be, have, do apod.)

Oznamovací věty

Takto vypadá elipsa osobního zájmena v podmětu.

Is this pen mine? – Um, think so. ^*1 = I think so.
Will you pick me up at five? – Can't. I'm at work until six. ^*2 = I can't.
Won't work. ^*3 = It won't work.
Couldn't help it. ^*4 = I couldn't help it.
I'd like to explain it to her but it's impossible. Won't listen. ^*5 = She won't listen.
Should've tried. ^*6 = I / you should have tried.

Není li podmět vyjádřen osobním zájmenem, někdy v podmětu odpadávají členy či přivlastňovací zájmena:

Let me in. – Can't. Door's locked. ^*7 = The door is locked.
Text her. – Can't. Battery's dead. ^*8 = The battery is dead.
I gotta go. Kids are going wild. ^*9 = The kids / my kids are going wild.

Takto vypadá elipsa osobního zájmena a pomocného slovesa:

See you! ^*10 = I'll see you!
How are you? – Not bad. ^*11 = It's not bad.
Did you see him eat? Not pretty. ^*12 = It's not pretty.
Be right back. ^*13 = I'll be right back.
Sorry, got to go. ^*14 = I've got to go.
Nobody home. ^*15 = There's nobody home.
Coming! ^*16 = I'm coming.
Not helping. ^*17 = It's not helping. / You're not helping.
Careful! ^*18 = Be careful!

Tázací věty

Běžné je to i v otázkách. Tam nějčastěji vypadává jen operátor (tedy pomocné sloveso, s jehož pomocí se v daném čase tvoří otázka/zápor):

You interested? ^*19 = Are you interested?
You want to get married? ^*20 = Do you want to get married?
Everyone ready? ^*21 = Is everyone ready?
Everything ok? ^*22 = Is everything ok?
Anyone seen my wallet? ^*23 = Has anyone seen my wallet?
He's got a new girlfriend. – She hot? ^*24 = Is she hot?

Vypustit lze spolu s operátorem i podmět (osobní zájmeno):

Tired? ^*25 = Are you tired?
Done already? ^*26 = Is it done already?
Seen Mom? ^*27 = Have you seen Mom?
Wanna do something? ^*28 = Do you wanna (want to) do something?
Going anywhere? ^*29 = Are you going anywhere?
Ever been to Spain? ^*30 = Have you ever been to Spain?
Be back in ten? ^*31 = Shall we be back in ten minutes?

Někdy toho lze vynechat dokonce ještě více:

Coffee? ^*32 = Would you like some coffee?

Jednoznačnost?

Jak ale poznáme, co bylo z věty vypuštěno? Podívejte se znovu na větu, která se již objevila mezi příklady výše:

Should've tried.

Může to být konstatování, které někdo pronese sám o sobě – měl jsem se snažit (I should've tried.), nebo se může jednat o výtku určenou někomu jinému – měl ses snažit (you should've tried.).

Použijeme-li takovou elipsu, je nutné, aby nedocházelo k nejasnosti významu. Smysl věty by měl jasně vyplývat z kontextu a napovědět může například i intonace. Jinak by mohlo dojít k nedorozumění, jako např. v jedné epizodě seriálu Friends, kde Monika připravovala večeři na den Díkůvzdání. Chandler a Joey přiběhli, že se všichni musí jít rychle podívat na střechu. Monika zavolala “Got the keys” a všichni odešli. Při návratu ale zjistili, že dveře se zabouchly a oni nemají klíče.

Rachel si myslela, že Moničina věta znamenala I've got the keys (klesavá intonace, oznamovací věta), zatímco Monika mínila Have you got the keys? (stoupavá intonace, tázací věta). Malé nedorozumění způsobené elipsou a slavnostní večeře šla rovnou do koše.

Závěrem

Nezapomeňte, že se jedná o hovorovou nespisovnou angličtinu. Prakticky tuto gramatiku používejte pouze tehdy, když víte, že se jedná o opravdu neformální situaci. Ne tedy ve škole, v testech, v esejích apod. Naším záměrem nebylo ani tak naučit vás takové větné konstrukce používat, ale spíše seznámit vás s nimi, abyste v kontaktu s rodilými mluvčími nebyli zaskočeni.