Help for English
Odstavce (Paragraphs)
V dnešním článku se podíváme, jak se v angličtině dělí text na odstavce a jak se v rámci jednoho odstavce řadí informace. Mluvit budeme o školních slohových pracích neboli “esejích” – tento termín si angličtináři už docela zvykli používat, i když v češtině je “esej” něco zcela jiného.
Nejdříve si musíme vysvětlit, k čemu vůbec odstavce slouží. Mnozí studenti sice vědí, že text má být rozdělený na odstavce, ale jejich rozdělení textu bývá zcela nelogické. Jednoduše píší a když jim už jeden odstavec přijde dlouhý, odentrují a píší dál. Neděláte to náhodou také tak?
Psaní odstavců je jednou z dovedností, které jsou pro efektivní psaní klíčové. Můžete mít výborný nápad, zajímavou myšlenku, důležité sdělení, ale pokud nedokážete své myšlenky logicky uspořádat, neudržíte pozornost čtenáře, čtenář vás nepochopí a celá vaše práce bude zbytečná.
Odstavec je ucelená část textu, která obsahuje jedno konkrétní téma, jednu ucelenou myšlenku. Vrátíme se zpět k článku, ve kterém jsme si říkali, jak důležitá je osnova (viz článek Psaní: Osnova). Struktura odstavců by totiž měla kopírovat strukturu osnovy. Jinak řečeno, každý bod osnovy by měl být zpracován v jednom samostatném odstavci.
Struktura odstavce
Zcela zásadní je, jakým způsobem se takový odstavec píše. Nesmíme si plést esej s vypravováním či literárním stylem povídek či románů. V takovém stylu psaní čtenáře vedeme pomalu k pointě, která přichází na konci. V psaní esejí je to naopak. Důležité sdělení přichází první, zbytek textu tuto pointu vysvětluje, dokazuje, ilustruje.
Správně napsaný odstavec začíná tzv. topic sentence. Je to věta, která shrnuje smysl celého odstavce. Hned na začátku tak řekneme, co chceme sdělit. Je důležitá jak pro nás, pisatele, tak pro čtenáře. Autorovi eseje pomůže zaměřit se v rámci odstavce jen na jedno téma a nemíchat v něm několik různých věcí. Čtenáři, na druhou stranu jasně ukazuje, o čem odstavec bude. Napíšete-li esej správně, mělo by čtenáři stačit přečíst si první věty všech odstavců, aby měl zcela jasnou představu o tom, co přesně Vaše práce říká.
Ve zbytku odstavce čtenáři ukážeme, jak jsme k uvedenému tvrzení dospěli, dokážeme, že je pravdivé, ukážeme příklady, citujeme zdroje apod. Těmto větám se říká supporting sentences.
Špatně napsaný odstavec je např.:
Many people travel abroad these days. Jack Smith, a British student, stayed in Germany for two years and he learned perfect German without the use of textbooks or teachers. Many other people say that they have been learning a language for a long time but the true breaking point came when they travelled abroad. The best way to learn a language, it seems, is to go to the country where the language is spoken.
Špatně na něm je to, že začíná něčím obecným (řekněme omáčkou), potom přichází příklad, potom nějaký důkaz (i když nepodložený) a nakonec teprve přichází pointa, to, co chceme sdělit, to, že nejlepším způsobem, jak se naučit jazyk, je vycestovat do země, kde se daným jazykem mluví.
Správně napsaný odstavec bude ale sestaven přesně naopak. Začít musíme pointou:
The best way to learn a language is to go to the country where the language is spoken. Many people say that they have been learning a language for a long time but the true breaking point came when they travelled abroad. Jack Smith, a British student, stayed in Germany for two years and he learned perfect German without the use of textbooks or teachers.
Na konci odstavce by měl být ještě nějaký mini závěr, závěrečná věta, která znovu shrne, o čem odstavec byl – tzv. closing sentence. V našem příkladu tedy např.:
It seems that living abroad really makes language tutors and grammar books unnecessary.
Čeho se vyvarovat?
1. Odstavec by nikdy neměl začínat větou, která obsahuje zájmena jako this, it, they apod. Má-li ale odstavec být ucelenou součástí textu, není možné, aby jeho “topic sentence” obsahovala takovýto odkaz na jinou část textu. Čtenář, který by se rozhodl číst jen uvedený odstavec, by nerozuměl, na co se this nebo it nebo such odvolává. Takto by odstavec začínat tedy neměl:
Such problems are quite
common… – jaké problémy???
This proves that they are
wrong… – o čem to mluvíte? A o kom to mluvíte?
It is a common mistake… –
co je častou chybou?
But this has many flaws… –
co má mnoho chyb?
2. Nikdy nezačínejte odstavec omáčkou. Nic neříkající věta na začátku odstavce by čtenáři říkala, že o tom bude celý odstavec. Vrátíme-li se k našemu vzorovému odstavci (tomu o tom, že nejlepší způsob, jak se naučit jazyk, je vycestovat do dané země), následujícími větami by rozhodně začínat neměl:
People learn languages in many different
ways. – Bude tento odstavec o tom, že se lidé učí
různě?
Learning languages is not easy. – Bude tento
odstavec o tom, že učení se jazyku není snadné?
It's hard to say what the best way to learn a language
is. – Bude tento odstavec o tom, že to není
snadné určit?
3. Odstavec by neměl být moc dlouhý ani moc krátký. Dlouhé odstavce by mohly způsobit, že se čtenář ztratí v tom, co přesně se snažíte říct. Naopak esej složená z mnoha krátkých odstavců je pro čtenáře matoucí. Opravdu esej mluví o tolika různých tématech, obsahuje tolik různých myšlenek? Pravděpodobně ne. Přesná délka odstavce ale samozřejmě není nikde daná. Ideální ale je, když na jedné stránce jsou cca dva až čtyři odstavce, záleží ale na slohovém útvaru.
Závěrem
Pevně doufáme, že po přečtení dnešního článku nikdo z vás nebude schopen napsat jednostránkovou esej, která bude obsahovat jen jeden obrovský litý text odshora až dolů. I takové jsem již držel v ruce, dokonce i potom, co jsme s danou třídou o celém principu psaní textu v odstavcích mluvili. Pamatujte že:
Každý odstavec má jedno ucelené téma.
Pamatujte i na strukturu odstavce:
TOPIC SENTENCE – o čem
přesně odstavec bude
SUPPORTING SENTENCES –
příklady, důkazy, detaily, vysvětlení
CLOSING SENTENCE – stručně
přeformulované téma odstavce
