Performativní slovesa

Pokud nestudujete lingvistiku, možná Vás dnešní název článku zarazil či dokonce odradil. Slovo performativní možná zavání nějakou složitou teorií a to ne každého zajímá. Zjistíte ale, že se ve skutečnosti jedná o úplně obyčejnou věc, kterou často používáme.

Co jsou performativní slovesa

Snad již dobře znáte rozdělení sloves na stavová a dynamická. Stavová slovesa popisují stavy (be, have, believe, need...) a slovesa dynamická označují činnosti (run, walk, draw, swim). Toto rozlišení je dobré znát, abychom se nedopouštěli chyb v používání průběhových časů. Zatímco se totiž slovesa dynamická mohou objevit v průběhových časech (I am walking, he is running, they are swimming), slovesa stavová nikoliv (I am believing, we are needing…). Více se dočtete v samostatném článku zde.

Slovesa performativní tvoří další skupinu sloves. Nepopisují totiž ani stavy, ani činnosti. Nepopisují totiž ve skutečosti vůbec nic. Performativní (perform = provést) slovesa jednají. Co si pod tím představit? Vezměme si např. sloveso apologize – omluvit se. Na první pohled obyčejné dynamické sloveso:

He apologized for being late. ^*1
There's no need to apologize. ^*2
Why are you apologizing to me? ^*3  

Nyní si ale vezměme jinou větu:

I apologize. ^*4  

Zde toto sloveso nic nepopisuje, neoznamuje, ale samo vykonává činnost omlouvání se. Větou I apologize tedy nepředáváme informaci, ale přímo se omlouváme. Řekneme-li I apologize, bude to druhá strana brát, že jsem se omluvil. Sloveso apologize je zde performativní.

Porovnejte např. se slovesem think. Když řekneme I think, tímto nevykonáváme činnost myšlení. Podobně větou I sing nezpíváme, větou I believe nevěříme atd. Tato slovesa nejsou performativní.

Přehled performativních sloves

Performativní slovesa tedy jednají. Sloveso může být performativní jen v první osobě (obzvláště jednotného čísla). Všimněte si jejich použití např. v následujících větách:

I accept your apology. ^*5 – přijímám
It was a little crazy, I admit. ^*6 – připouštím
I congratulate you on your victory. ^*7 – gratuluji
I demand a recount. ^*8 – žádám, požaduji
I absolutely forbid it! ^*9 – zakazuji
I know you didn't mean it. I forgive you. ^*10 – odpouštím
I guarantee you will love the book. ^*11 – zaručuji
I'll take care of the bill. I insist. ^*12 – trvám na tom
I cordially invite you all to my wedding. ^*13 – zvu
I object! She can't marry him! ^*14 – vznáším námitku, protestuji
I order you to stop! ^*15 – přikazuji
I promise I'll be careful. ^*16 – slibuji
You know what? I quit. I don't need this job. ^*17 – končím, dávám výpověď
I highly recommend this restaurant. ^*18 – doporučuji
I refuse to listen to such nonsense. ^*19 – odmítám
As of now, I resign. ^*20 – rezignuji, vzdávám se funkce
I suggest taking the train. ^*21 – navrhuji
I'm telling the truth, I swear. ^*22 – přísahám
I received your letter and I thank you for it. ^*23 – děkuji

Ve formálním projevu se ve spojení s performativními slovesy často používá příslovce hereby/ˌhɪə'baɪ/­/ˌhiə'baj//ˌhɪr'baɪ//ˌhi­r'baj/ – tímto:

I hereby sentence you to 100 hours of community service. ^*24
I hereby confirm that I have read and understood the text above. ^*25
I hereby pronounce you husband and wife. ^*26  

Na rozdíl od výše uvedených se slovesa jako threaten, insult, hurt, please, talk, blackmail apod. jako performativní nepoužívají.

I threaten you!
I blackmail you!

Performativní slovesa pouze v přítomném prostém čase

Studenti se někdy diví, proč ve větě I apologize není přítomný průběhový čas, když věta vlastně popisuje něco, co se právě děje. Vtip je právě v tom, že nepopisuje, co se právě děje, ale něco je těmi slovesy přímo vykonáváno.

I take you as my lawfully wedded wife. ^*27 (nikoliv I'm taking)
I pronounce you man and wife. ^*28 (nikoliv I'm pronouncing)
I dub thee Sir William. ^*29 (nikoliv I am dubbing)

Performativní slovesa v nepřímé řeči

To, že je sloveso performativní, si dobře uvědomíme v nepřímé řeči. Do nepřímé řeči je totiž nepřevádíme jako něco, co někdo řekl, ale právě jako něco, co udělal:

I accept your apology. ^*30
→ He accepted my apology. ^*31 (nikoliv he said he accepted my apology)

I suggest taking the train. ^*32
→ He suggested taking the train. ^*33 (nikoliv he said he suggested taking the train)

Závěrem

Jev popsaný v tomto článku se týká pouze tohoto konkrétního použití uvedených sloves. Každé z nich běžně funguje jako zcela obyčejné sloveso. Neznamená to tedy, že třeba sloveso apologize nemůže nikdy stát v průběhovém čase.