Zdvojování koncové souhlásky

V angličtině dochází často k různým pravopisným změnám, hlavně když přidáváme příponu nebo měníme slovní druh. O většině těchto změn si můžete přečíst v článku Spelling: Pravopisné změny.

My jsme dnes vybrali jen jeho malou část, na kterou se zaměříme. Než však začneme, máme pro vás úkol:

Opište si na papír pod sebe následující “rovnice” a dopište řešení, tedy ingovou formu jednotlivých sloves:

Opravdu si dejte tu práci, ať pak vidíte černé na bílém, jestli byste uspěli.

Máte hotovo?

Neposouvejte článek. Řešení je pochopitelně v další části.

Byli byste ale sami proti sobě, kdybyste si teď článek pouze posunuli a nesnažili se napsat svoji verzi řešení.

Hotovo?

Můžeme pokračovat?

Dáme vám ještě chvilku.

Tak dobře, pomalu si tedy posuňte článek na jeho další část.

Pokud vám nedělá zdvojování souhlásek na konci slov problémy, najdete ve vašich poznámkách následující:

Uspěli jste? Máte vše správně? V tom případě gratulujeme. Pokud však máte někde nesrovnalosti, nebo jste jen tak stříleli od boku, určitě čtěte dál.

V našem úvodním cvičení jsme si vybrali zdvojování koncové souhlásky před příponou -ing. Zdvojuje se ale i jinde, o čemž si řekneme později.

Pokud je poslední písmeno daného slova souhláska, může dojít k jejímu zdvojení. Musíme se však podívat ještě na další písmena. Pokud je totiž před poslední souhláskou jedna samohláska, pak se koncová souhláska opravdu zdvojí.

Vždy je tedy třeba podívat se na poslední tři písmena a pokud se střídají, pak dojde ke zdvojení. Hledáme tedy tuto trojici písmen:

Vraťme se nyní k našim slovesům z úvodního cvičení a zaměřme se na poslední tři písmena:

Které z těchto slov končí na souhlásku, před kterou je jedna samohláska?

Jedná se pouze o sloveso stop. Ostatní nesplňují pravidla zdvojování. Proto z úvodních čtyř sloves dojde ke zdvojení pouze u jednoho.

Studenti občas zazmatkují a zdvojí koncovou souhlásku u sloves meet nebo talk. Co je však velmi častá chyba, to je sloveso come.

comming

Sloveso come nesplňuje pravidla pro zdvojení, ale přesto se v něm velmi často chybuje. Student si totiž řekne, že odstraní koncové -e a teprve pak se podívá na zbytek slova. Vidí c-o-m, což je souhláska – samohláska – souhláska. To splňuje pravidla zdvojení a student pak napíše chybné comming.

Jenže původní sloveso přece není com ale come. Proto zde ke zdvojení nedochází.

Pozn.: Je také dobré připomenout, že pokud sloveso končí na -e, tak se vypouští, např.: having, inviting.

U jakých slov dochází ke zdvojování

Zatím jsme se bavili o zdvojování koncové souhlásky před příponou -ing. Ta se používá u sloves, např.:

stopping, shopping, sitting, hitting, winning, swimming, …

U sloves dochází ke zdvojení také před koncovým -ed, které vyjadřuje minulý čas, např.:

stopped, dropped, rubbed, sobbed,…

Zdvojování se však netýká jen sloves. Pokud stupňujeme přídavná jména, platí stejná pravidla. Například:

big – bigger – the biggest
hot – hotter – the hottest
fat – fatter – the fattest
thin – thinner – the thinnest

Koncové -er se nepoužívá jen u druhého stupně přídavných jmen. Použije se taky pro vytvoření podstatného jména ze slovesa, např.:

digger, shopper, …

Další kategorií je koncové -y, které se používá pro tvoření přídavných jmen, např.:

sunny, foggy, muddy, …

Základní tvary všech výše zmíněných slov mají na konci vždy souhlásku a před ní jednu samohlásku.

Které souhlásky jsou “mimo hru”

Pokud slovo končí na W, X nebo Y, ke zdvojení nedochází. Například:

snowing, snowed
boxing, boxed
playing, played

Pozor na počet slabik

Všechna výše zmíněná slovíčka mají jedno společné, jsou jednoslabičná. Pokud jsou slovíčka víceslabičná, musíme se ještě kromě pravidel souhláska – samohláska – souhláska podívat na to, kde mají daná slova přízvuk.

Pokud je totiž slovíčko víceslabičné, ke zdvojení koncové souhlásky dojde pouze tehdy, je-li přízvuk na poslední slabice.

Podívejte se na následující slovíčka a jejich tři poslední písmena:

visit, listen, open, control, begin, forget

Všechna splňují pravidla pro zdvojování. Ale zdvojovat se budou jen některá. Pojďme se na ně podívat podrobněji:

visit/'vɪzɪt//­vizit//'vɪzɪt/­/vizit/, listen/'lɪsn//l­isn//'lɪsn//lis­n/, open/'əʊpən//­oupən//'oʊpən/­/oupən/
control/kən'trə­ʊl//kən'troul//kən'troʊl­//kən'troul/, begin/bɪ'gɪn//­bi'gin//bɪ'gɪn//bi'gin/, forget/fə'get//­fə'get//fər'get//fər'get/

Jak vidíte, první tři slova mají přízvuk (důraz) na první slabice a další mají přízvuk na druhé slabice. Ke zdvojení dojde pouze v případě, že zdvojovaná souhláska je právě ve slabice s přízvukem:

Proč ke zdvojování dochází

Pro lepší pochopení je určitě také dobré říct si, proč ke zdvojení vlastně dochází. Je to většinou spojeno s výslovností. Pravidla výslovnosti jsou jistě složitá, ale určité aspekty fungují.

Kdybyste ingový tvar slovesa stop například napsali stoping, vyslovovalo by se /stəʊpɪŋ//stoupiŋ/. Takové slovo má naprosto jiný význam. Správně je tedy stopping /stɒpɪŋ//stopiŋ/.

Existují však slova, kde fungují oba tvary. Vezměme si například slovíčka hop a hope:

hop/'hɒp//hop­//'hɑ:p//háp/
hope/'həʊp//hou­p//'hoʊp//hou­p/

První z nich splňuje pravidla pro zdvojení, druhé nikoli, proto píšeme a vyslovujeme:

hop /hɒp//hop/, hopped /hɒpt//hopt/, hopping /hɒpɪŋ//hopiŋ/
hope /həʊp//houp/, hoped /həʊpt//houpt/, hoping /həʊpɪŋ//houpiŋ/

Kdybyste nedodržovali pravidla zdvojení a zdvojili tam, kde se nemá, nebo naopak nezdvojili tam, kde je třeba, nedával by text smysl.

Výslovnost by vám asi problém nedělala, ale chyba v pravopise udělá ze slovesa skákat sloveso doufat.

TRAVELING or TRAVELLING ?

Na závěr článku jsme si připravili další kraťoučké cvičení. Podívejte se na sloveso TRAVEL. Bude se zdvojovat koncové L?

Co je správně?

traveled nebo travelled
traveling nebo travelling
traveler nebo traveller

Pojďme na to postupně:

• Končí slovo na souhlásku? ANO
• Je před koncovou souhláskou jedna samohláska? ANO
• Je slovo jednoslabičné? NE
• Je přízvuk na druhé slabice? NE

Závěrem tedy je, že sloveso sice končí na trojici souhláska – samohláska – souhláska, ale přízvuk není na konci slova, ale na začátku. Proto se koncové L nezdvojuje.

Ale vy byste možná dali ruku do ohně za to, že jste již viděli tato slova se zdvojeným L.

A měli byste pravdu. V britské angličtině totiž koncové L zdvojují, i když je ve slabice bez přízvuku.

traveled (AmE) / travelled (BrE)
traveling (AmE) / travelling (BrE)
traveler (AmE) / traveller (BrE)

Další případ je například sloveso cancel:

canceled (AmE) / cancelled (BrE)
canceling (AmE) / cancelling (BrE)

Nebo např.:

modeled (AmE) / modelled (BrE)
modeling (AmE) / modelling (BrE)

Výjimky

Odstavec výše může svým způsobem spadat do výjimek. Přidejme si však ještě několik dalších.

Sloveso program má sice přízvuk na první slabice, ale přesto se koncové m zdvojuje: programmed, programming.

Stejně je tomu u slovesa kidnap, které má tvary kidnapped a kidnapping. V americké angličtině však můžete narazit i na tvary, které zohledňují pravidla, tedy kidnaped a kidnaping.

Poslední část věnujme slovíčkům, která mají po sobě Q U I a souhlásku. Podle pravidel by se tato koncová souhláska neměla zdvojovat, ale samohláska U stojící po Q není považována za samohlásku, proto dojde ke zdvojení, například:

equip – equipped / equipping
quiz – quizzed / quizzing (mn.č. quizzes)
quit – quitted / quitting  ^*1

Závěr

Jak jste se dnes mohli přesvědčit, zdvojování souhlásky na konci slova není většinou žádná věda. Pokud sloveso končí na souhlásku, je třeba se ještě podívat na další dvě písmena před ní a u delších slov také na přízvučnou slabiku.