Do do, had had, you you…

Možná jste se už setkali s tím, že se v nějaké anglické větě za sebou objeví dvě úplně stejná slovíčka. První vaše reakce možná byla, že se jedná o nějakou tiskovou chybu. S největší pravděpodobností za tím ale žádný tiskařský šotek nestál.

Takové věci se totiž mohou stát i v češtině. Např. věta ‘poradil se se sestrou’ má za sebou dvě slůvka ‘se’ a ani nám to tak divné nepřijde.

V angličtině je ale výskyt dvou naprosto identických slov daleko běžnější. Důvodů je několik.

Mnoho významů

Hlavním důvodem vzniku těchto dvojic může být to, že v angličtině mají často slova více významů. Například slovíčko will může být podstatné jméno ‘vůle/závěť’ i pomocné sloveso, kterým vyjadřujeme budoucnost.

His will will not change. ^*1  

Podobně jsou na tom i tyto příklady:

How did the man man the ship? ^*2
Did the first take take very long? ^*3  

Slovo man je “muž” ale i sloveso “ovládat, řídit”. Slůvko take je sloveso “zabrat, trvat” nebo podstatné jméno “záběr”.

To jsou možná extrémní případy. Může se jednat ale i o obyčejná slovíčka. Snad první případ, se kterým se studenti setkají v učebnicích je předminulý čas slovesa have, tedy had had. První had je pomocné sloveso, druhé had je minulé příčestí významového slovesa have.

They went for a walk after they had had dinner. ^*4  

Podobných případů je samozřejmě spousta.

He said that that was not true. ^*5 - zde by ale spojku bylo lepší vynechat, takže by that zbylo jen jedno
I'll do this this week. ^*6
He came last last week. ^*7  

Může se také stát, že ve větě stojí frázové sloveso končící na příslovečnou částici např. in, on apod. a za ním následuje předložková vazba začínající stejně vypadající předložkou:

He pushed in in front of me. ^*8
She led him on on purpose. ^*9  

V rozkazovacím způsobu může dojít k tomu, že za sebou budou dvě do. První do zdůrazňuje, že opravdu chceme, aby dotyčný něco udělal (do sit down, do go there, do tell me). Druhé do může být významové sloveso ‘udělat něco’:

Do do it! ^*10  

Pozn.: Více v článku Zdůraznění děje pomocí DO/DOES/DID.

Skladba souvětí, interpunkce

V angličtině se v souvětích nepíší čárky tak, jako v češtině. Proto někdy dojde k tomu, že na konci jedné věty je slovo, které stojí i na začátku další věty. Podívejte se na tento příklad:

The girl I liked liked me too. ^*11  

Je tu hlavní věta – The girl liked me too. Podstatné jméno je tu navíc rozvinuto vedlejší větou vztažnou – (who) I liked. Proto tu nastane zvláštní úkaz – dvě liked za sebou. Podobně je tomu i v následujících případech:

The cats we have have never been out of the house. ^*12
Where he was was not a secret. ^*13
Who he is is not going to change. ^*14
What he does does not matter. ^*15  

Ve vedlejších větách se navíc často vynechává spojka that, proto může podobný úkaz nastat i vlivem toho:

I told you you shouldn't listen to him. ^*16
I told her her eyes were pretty. ^*17  

Kdybychom přidali that, nikdo by se nad větou patrně nepozastavil:

I told you that you shouldn't listen to him.
I told her that her eyes were pretty.

Je to zmatek?

Kdo se v tom má vyznat, řeknete si možná. Máme-li podobné věty na papíře, je čas se nad významem zamyslet, ale je vůbec možné pochopit takové věty v mluvené podobě? Je to naopak jednodušší. Člověk, který ale takové věci říká, nemůže mluvit mechanicky jako stroj, bez přízvuku, rytmu, intonace apod.

Přízvuk

Například v našem prvním příkladu (will will) je podstatné jméno, na kterém je přízvuk a za ním následuje pomocné sloveso, na kterém přízvuk není.

His WILL will not CHANGE.

Ve větě se dvěma had je nejdříve pomocné had , na kterém není přízvuk a potom je významové had , na kterém přízvuk je.

They went for a walk after they had HAD dinner.

U frázového slovesa je přízvuk na příslovečné částici, na předložce za ní ale už není:

She led him ON on purpose.

Frázování

Další, co dělá takové věty srozumitelnými, je frázování, či shlukování slov do těsnějších spojení. Například ve větě ‘I told her her eyes were pretty’ jsou dvě fráze – told her a her eyes.

I told her | her eyes were pretty. 

Podobně je to s těmi dvěma slovesy liked:

The girl I liked | liked me too. 

Zde jsou nahrávky i k některým dalším příkladovým větám v tomto článku, abyste měli přesnější představu, jak tyto po sobě jdoucí výrazy vypadají v mluvené podobě.

His will will not change.
Did the first take take very long?
They went for a walk after they had had dinner.
I'll do this this week.
He came last last week.
He pushed in in front of me.
She led him on on purpose.
Do do it!
The girl I liked liked me too.
The cats we have have never been out of the house.
Where he was was not a secret.
Who he is is not going to change.
What he does does not matter.
I told you you shouldn't listen to him.
I told her her eyes were pretty. 

Závěrem

Ukázali jsme si, že v angličtině se občas mohou vedle sebe objevit dvě slova naprosto totožná. Věříme, že již nebudete podezírat autora textu, že si po sobě svůj výtvor pořádně nepřečetl. Není to nic zvláštního ani něco, čemu bychom se měli vyhýbat. Je ale důležité dbát ve výslovnosti na to, aby daná věta byla srozumitelná, tedy používat správný přízvuk a frázování.