Pozdravit, poprosit, poděkovat…
Studenti často pátrají ve slovníku po překladu slovíček poděkovat, pozdravit, poprosit apod. Ne že by překlad nenašli, ale většinou vůbec netuší, že hledat vlastně vůbec nemusí, že ten nejlepší výraz již vlastně znají.
Nejlepší způsob překladu uvedených slovíček je totiž vazba se slovesem say.
Say hello, say hi
Budete-li ve slovníku hledat heslo ‘pozdravit’, pravděpodobně najdete sloveso greet/‘gri:t/. Na tom sice není nic špatného, ale nepoužívá se úplně tak, jako naše české 'pozdravit’. Sloveso greet znamená spíše něco jako ‘uvítat někoho’ a pojí se vždy s předmětem. Tedy např.:
She greeted everyone with a hug when they arrived. *1
You should greet your customers with a smile and polite small talk. *2
Nicméně pro vyjádření toho úplně obyčejného ‘pozdravení’ nám stačí vazba say hello/ˌseɪhə'ləʊ/ nebo say hi/ˌseɪ'haɪ/.
She said hello when she came in. *3
Yvonne always said hello to me when she saw me. *4
Why did you say hello to that guy? You know him? *5
He didn't even say hello and said: ‘What do you want?’ *6
None of our new neighbors came to say hi when we moved here. *7
My cousin stopped by the office and said hi to everyone. *8
Spojení say hello/ˌseɪhə'ləʊ/ a say hi/ˌseɪ'haɪ/ můžeme použít i ve významu ‘pozdravovat někoho’:
Say hello to your mom for me. *9
Oh, I almost forgot. My sister says hi. *10
Say goodbye
Podobně používáme spojení say goodbye/ˌseɪ gʊd'baɪ/ pro rozloučení.
He left without saying goodbye. *11
We need to go. Say goodbye to Rick and get in the car. *12
They said their goodbyes but they knew they would see each other again. *13
Say goodbye to your pocket money. *14
Slovník Vám možná pro ‘rozloučit se’ nabídne překlad part with sb, ale toto sloveso popisuje spíše to rozloučení či odloučení jako takové, ne to, co člověku při loučení řekneme.
Say please
Slovíčko ‘poprosit’, to je kapitola sama pro sebe. Studenti většinou znají výraz ‘please’ (prosím), ale předpokládají, že podobně jako v češtině se jedná o sloveso ‘prosit’. Potom řeknou něco jako ‘she pleased me’. Nevědí, že to neznamená ‘poprosila mě’ ale spíše ‘potěšila mě’ či ‘uspokojila mě’. A to jistě říci nechtěli.
Ve slovníku naleznete, že poprosit někoho o něco je ask sb to do sth, ale to nijak neřeší, jestli člověk prosil, nebo žádal. Jednoduše něco po někom chtěl.
Pro vyjádření českého ‘poprosit’ zase nejlépe sáhneme po vazbě se slovesem say, tedy say please/ˌseɪ'pli:z/.
You forgot to say please. *15
I always make my kids say please when they want something. *16
People don't say please anymore, do they? *17
Say thank you
Podobně přeložíme i sloveso ‘poděkovat’, i když zde se poměrně dobře dá vystačit i se slovesem thank. Musí být s předmětem (poděkovat KOMU):
I never thanked you for your help. Thanks! *18
Don't thank me, I didn't do anything. *19
Ovšem je tu i spojení say thank you/seɪˌθæŋk'ju:/ (nebo say thanks).
We sometimes forget to say thank you when somebody does something nice for us. *20
No need to say thank you, you earned it. *21
He's the kind of guy who never says please or thank you. *22
Say sorry
Jako ‘omluvit se’ nalezneme ve slovníku sloveso apologize. O tom (o jeho použití) se více dočtete v článku Jak se omlouvat v angličtině. Nicméně nahradit ho opět můžeme takovým hovorovějším ekvivalentem say sorry/ˌseɪ'sɒri/.
He said sorry but I could tell he didn't mean it. *23
It's not like him to say sorry. *24
Stop talking about it. I already said sorry! *25
Say yes / no / maybe
Nakonec zmíníme ještě tři spojení, která se nám hodí do sbírky: say yes/ˌseɪ'jes/ (souhlasit), say no/ˌseɪ'nəʊ/ (nesouhlasit), a mezi tím say maybe (říct, že možná ano).
I asked her out and she said yes! *26
I wanted to borrow my dad's car but he said no. *27
I asked my landlord if I could get a dog and she said maybe. *28
Shrnutí – sloveso SAY
Samozřejmě sloveso say se pojí s čímkoliv, co člověk řekl. Můžeme ho použít v přímé i nepřímé řeči:
He said: ‘I'm hungry.’ *29
He said (that) he was hungry. *30
V našich příkladech spojení se slovesem say si ale všimněte, že i když by se teoreticky dalo hovořit o přímé řeči, výrazy thank you, yes, no, sorry apod. nejsou v uvozovkách (pokud by byly, jednalo by se o klasickou přímou řeč).
Jsou to ale už tak zažité fráze, že je spíše můžeme označit pojmem ‘frázová slovesa’. Většinou je překládáme jedním českým slovesem (poprosit, omluvit se, rozloučit se, pozdravit, odmítnout apod.)
- Všechny přivítala objetím, když dorazili.
- Své zákazníky byste měli přivítat úsměvem a zdvořilou konverzací.
- Pozdravila, když vešla dovnitř.
- Yvonne mě vždy pozdravila, když mě viděla.
- Proč jsi toho kluka zdravila? Ty ho znáš?
- Ani nepozdravil a zeptal se: ‘Co chcete?’
- Když jsme se sem přistěhovali, žádný z našich nových sousedů nás nepřišel pozdravit.
- Můj bratranec se zastavil v kanceláři a všechny pozdravil.
- Pozdravuj ode mě svoji mamku.
- Jé, málem bych zapomněl. Moje sestra tě pozdravuje.
- Odešel, aniž by se rozloučil.
- Už musíme jet. Rozluč se s Rickem a nasedni do auta.
- Rozloučili se, ale věděli, že se znovu uvidí.
- Rozluč se se svým kapesným.
- Zapomněl jsi poprosit.
- Vždycky děti nutím, aby poprosily, když něco chtějí.
- Lidi už neumí poprosit, že?
- Ještě jsem ti nepoděkoval za tvoji pomoc. Díky.
- Mně neděkuj, já jsem nic neudělal.
- Někdy zapomínáme poděkovat, když pro nás někdo udělá něco milého.
- Není potřeba děkovat, zasloužil sis to.
- Je to ten typ člověka, který nikdy nepoprosí a nepoděkuje.
- Omluvil se, ale bylo poznat, že to nemyslí vážně.
- Není mu podobné, aby se omlouval.
- Už o tom přestaň mluvit. Už jsem se omluvil!
- Pozval jsem ji na rande a ona souhlasila!
- Chtěl jsem si půjčit tátovo auto ale on to nedovolil.
- Zeptal jsem se domácí, jestli si můžu pořídit psa a ona řekla, že možná ano.
- Řekl: ‘Mám hlad’.
- Řekl, že má hlad.