Kolik má angličtina časů

Pokud s angličtinou teprve začínáte, možná jste již byli varováni, že angličtina má x slovesných časů. Pokud se již anglicky nějakou dobu učíte, pravděpodobně jste se již s několika slovesnými časy setkali. Kolik jich ale angličtina ve skutečnosti má?

Než si uvedeme jejich přehled, zkuste si tipnout. Do následujícího políčka napište číslicí, kolik časů si myslíte, že v angličtině je. Klikněte na ‘vyhodnotit’ a přečtěte si správnou odpověď.

V komentáři k odpovědi naleznete možná překvapivou informaci. Často udávaný počet 12 časů totiž zahrnuje i věci, které ve skutečnosti nejsou časy. Ona dvanáctka se skládá z následujících:

1. přítomný prostý (the present simple)
2. přítomný průběhový (the present progressive / continuous)
3. předpřítomný prostý (the present perfect)
4. předpřítomný průběhový (the present perfect progressive / continuous)
5. minulý prostý (the past simple)
6. minulý průběhový (the past progressive / continuous)
7. předminulý prostý (the past perfect)
8. předminulý průběhový (the past perfect progressive / continuous)
9. budoucí prostý (the future simple)
10. budoucí průběhový (the future progressive / continuous)
11. předbudoucí prostý (the future perfect)
12. předbudoucí průběhový (the future perfect progressive / continuous)

Někteří do již tak dlouhého seznamu přidávají další položky jako např. budoucnost s going to, konjunktiv, tzv. budoucnost v minulosti, pasiv atd.

Toto však nejsou časy, ale různé gramatické kategorie smíchané dohromady. Pojďme se podívat, co se u sloves určuje.

Určitost

Slovesa mají tvary určité (finite) a tvary neurčité (non-finite). Určité tvary jsou takové, které mohou samy tvořit větu, mají podmět a lze u nich určovat např. slovesný čas. U slovesa go by určité tvary byly go, went, goes. Neurčité tvary jsou takové, které nemohou samy tvořit větu, nelze u nich určovat běžné gramatické kategorie. Od slovesa go by to byl infinitiv (infinitive) go, přítomné příčestí (present participle) going a minulé příčestí (past participle) gone.

Některá slovesa jsou defektivní a některé tvary nemají, jako např. modální slovesa (must, can, may) apod.

Čas (tense)

Nyní se dostáváme ke kategorii, o které vlastně článek má být. Slovesné časy jsou v angličtině pouze dva, a to přítomný a minulý.

• přítomný čas (present tense): go, goes, am, is, are, like, likes…
• minulý čas (past tense): went, was, were, liked…

Možná se zeptáte “a co budoucí”? Ne, angličtina budoucí čas (future tense) nemá. Budoucnost se ale samozřejmě vyjadřovat dá, je to ale pomocí několika přítomných slovesných struktur.

• I will go. – vyjádření budoucnosti pomocí přítomného času pomocného slovesa will a infinitivu slovesa go.
• He's going to study. – budoucnost pomocí přítomné vazby be going to a infinitivu významového slovesa.
• We're leaving in 5 minutes. – budoucnost pomocí přítomné průběhové vazby.

V učebnicích se často místo označení future tense setkáte s future time. Není to potom gramatická kategorie, ale spíše významové pojetí budoucího času. Podobně učebnice mluví o unreal time (nereálný čas), což opět není gramatický slovesný čas, ale vyjádření nereálnosti pomocí určitých gramatických struktur.

Vidíte, že ne vše, co je podáváno jako čas, je ve skutečnosti slovesným časem. Ani další ‘časy’ nejsou ve skutečnosti časy, jak uvidíte v následující sek­ci.

Vid (aspect)

Z češtiny asi znáte vid dokonavý a nedokonavý. V angličtině se vidům říká aspects. Existují celkem čtyři.

• prostý (simple)
• průběhový (progressive)
• dokonavý (perfect)
• dokonavý průběhový (perfect progressive)

Nyní už možná tušíte, kde se vzal ‘mýtus’ o tom, kolik má angličtina časů. Mezi časy totiž někteří počítají i kombinace čas + vid. Vidy či aspekty ale můžeme určovat i u infinitivu (dokonavý vid dokonce i u gerundia či participia).

Prostý vid (simple aspect)

• present simple – I go, he goes, does he go
• past simple – I went, did he go
• simple infinitive – (to) go

Průběhový vid (progressive aspect) – BE + -ING

• present progressive – I am going, we are going
• past progressive – I was going, we were going
• progressive infinitive – (to) be going, I will be going, I need to be going

Dokonavý vid (perfect aspect) – HAVE + min. příčestí

• present perfect – I have gone, he has gone
• past perfect – I had gone
• perfect infinitive – (to) have gone, I'll have gone, I would have gone
• perfect gerund/participle – having gone

Dokonavý průběhový vid (perfect progressive aspect) – HAVE + BEEN + -ING

• present perfect progressive – I have been going, he has been going
• past perfect progressive – I had been going
• perfect progressive infinitive – (to) have been going, I'll have been going

Pochopení toho, co který vid vyjadřuje, nám pomůže rozumět rozdílům mezi nejrůznějšími ‘časy’.

Způsob (mood)

Další kategorií je způsob, anglicky mood. Ten označuje jakousi funkci, kterou věta má. Rozlišujeme např. následující:

• oznamovací (indicative) – I live here. I didn't do it.
• tázací (interrogative) – Do you live here? Did you do it?
• rozkazovací (imperative) – Come here.
• spojovací (subjunctive) – I wish I were an angel. (viz článek Konjunktiv v angličtině.)

Rod (voice)

Poslední slovesnou kategorií, kterou si zmíníme, je rod (voice). Ten může být činný (active) nebo trpný (passive):

• činný rod (active voice) – He made it. They found him.
• trpný rod (passive voice) – It was made. He was found.

Činný a trpný rod lze určit u sloves bez ohledu na jejich určitost, čas, vid a způsob. Můžeme tedy mít trpný infinitiv, trpné gerundium, trpný rozkaz, předpřítomný průběhový ‘čas’ v trpném rodě atd. Více se dočtete v podrobném článku Trpný rod (the passive).

Shrnutí

Ukázali jsme si, že tvrzení, že angličtina má 12 časů, není úplně přesné. Technicky vzato má angličtina pouze dva slovesné časy. Kromě nich u sloves určujeme také vid, způsob a rod. Různým kombinacím času a vidu se ale často neodborně říká ‘časy’. Na přesné terminologii ale není potřeba lpět (pokud nestudujete anglickou filologii). Pochopení těchto kategorií a vztahů mezi nimi ale může být pro každého studenta přínosem.