Sloveso ‘být’ – tázací věty a krátké odpovědi
Tázací slovosled se slovesem ‘být’
Otázku se slovesem ‘být’ vytvoříme tak, že sloveso, které v oznamovacích větách následuje za podmětem, přesuneme před podmět věty:
He is from Germany. ⇒ Is he from Germany?
Další příklady otázek:
I am right. – Am I right? *1
You are a student. – Are you a student? *2
He is from Germany. – Is he from Germany? *3
She is seventeen. – Is she seventeen? *4
It is ready. – Is it ready? *5
John is home. – Is John home? *6
Sarah is married. – Is Sarah married? *7
They are English. – Are they English? *8
Intonace je v otázkách ANO/NE stoupavá. Porovnejte:
He's from Germany. *9 – intonace klesá
Is he from Germany? *10 – intonace stoupá
Otázky s tázacím zájmenem
Toto byly otázky zjišťovací, nazýváme je otázky ano/ne. Pokud bychom chtěli vytvořit otázky doplňovací, tedy otázky s tázacími zájmeny kdo, co, kde, kdy, apod., bude slovosled stejný (obrácený, nikoliv např. he is ale is he). Na samém začátku věty bude ale navíc tázací zájmeno.
Where are they from? *11
Who am I? *12
Where are you? *13
What is it? *14
Důležité tázací výrazy jsou např.:
who/'hu:/ –
kdo? – ptáme se na člověka
what/'wɒt/ –
co? – ptáme se na věc
where/'weə/ –
kde? kam? – ptáme se na místo
how/'haʊ/ –
jak? – ptáme se na způsob
how old/ˌhaʊ'əʊld/ –
jak starý? – ptáme se na věk
Sloveso být ve tvaru is můžeme s tázacím výrazem spojit a použít stažený tvar:
What's your job? *15
Who's that girl? *16
Where's my phone? *17
How's your dad? *18
Intonace otázek doplňovacích obvykle nestoupá (jako je tomu u otázek ano/ne) ale klesá. Porovnejte:
Is he from Germany? *19 – intonace stoupá
How's your dad? *20 – intonace klesá
Krátké odpovědi
Položí-li nám někdo otázku ano/ne, můžeme na ni odpovědět strohým yes/'jes/ či no/'nəʊ/, ale to by mohlo někdy působit poněkud nezdvořile. Proto v angličtině dáváme přednost tzv. krátkým odpovědím.
V kladné krátké odpovědi následuje za yes/‘jes/ ještě osobní zájmeno a sloveso 'být’:
Are you married? – Yes, I am. *21
Am I crazy? – Yes, you are. *22
Is your father home? – Yes, he is. *23
Is Karen pretty? – Yes, she is. *24
Is your name John? – Yes, it is. *25
Stažené tvary I'm / you're / he's / she's / it's se v kladných krátkých odpovědích nepoužívají!
Místo spisovného yes můžeme použít i hovorové yeah/'jeə/.
V záporných krátkých odpovědích použijeme no/‘nəʊ/, osobní zájmeno, sloveso 'být’ a přidáme zápornou částici not/'nɒt/ a na rozdíl od kladných vět použijeme stažený tvar:
Are you British? – No, I'm not. I'm Canadian. *26
Am I a good singer? – No, you're not. *27 (= No, you aren't)
Is David Czech? – No, he isn't. *28 (= No, he's not.)
Is your mom at work? – No, she isn't. *29 (= No, she's not.)
- Mám pravdu?
- Jsi student?
- Je z Německa?
- Je jí sedmnáct?
- Je to připravené?
- Je John doma?
- Je Sarah vdaná?
- Jsou to Angličané?
- Je z Německa.
- Je z Německa?
- Odkud jsou?
- Kdo jsem?
- Kde jsi?
- Co je to?
- Jaké je tvoje zaměstnání?
- Kdo je ta dívka?
- Kde je můj telefon?
- Jak se má tvůj taťka?
- Je z Německa?
- Jak se má tvůj taťka?
- Jsi ženatý/vdaná? – Ano, jsem.
- Jsem blázen? – Ano, jsi.
- Je tvůj táta doma? – Ano, je.
- Je Karen hezká? – Ano, je.
- Jmenuješ se John? – Ano, jmenuji.
- Jsi Brit? – Ne, nejsem. Jsem Kanaďan.
- Jsem dobrý zpěvák? – Ne, nejsi.
- Je David Čech? – Ne, není.
- Je tvoje mamka v práci? – Ne, není.