Nepřímá řeč:

Oznamovací věty v přítomném čase

Nepřímá řeč bývá jedním z náročnějších aspektů anglické gramatiky. Její základy ale mohou být užitečné i pro studenty na nižších úrovních pokročilosti. S těmito základy vás nyní seznámíme, aniž bychom zabíhali do různých detailů a výjimek. Těm se věnujeme v dalších článcích pro pokročilejší:

• Nepřímá řeč (1)
• Nepřímá řeč (2)

Co je nepřímá řeč

Pojmem “nepřímá řeč” označujeme gramatický jev, pomocí kterého můžeme (často s odstupem času) říct, co někdo jiný řekl, ale nepoužíváme přitom jeho přesná slova. Přímá řeč oproti tomu je přesný výrok, tedy přesná slova, která někdo pronesl. Uveďme si to na příkladu:

(přímá řeč) Řekla: “Nemám čas.”
(nepřímá řeč) Řekla, že nemá čas.

Vidíte, že v nepřímé řeči jsme museli větu, kterou dotyčná osoba skutečně řekla, mírně poupravit, aby se gramaticky do souvětí hodila. Odstranili jsme uvozovky, přidali jsme spojku “že” a změnili jsme osobu (já nemám na ona nemá). V češtině často ani nic jiného měnit nemusíme.

Změna času v nepřímé řeči v angličtině

V angličtině v nepřímé řeči v minulosti (řekl, že… řekla, že… řekl jsem, že…) musíme navíc myslet na to, že přítomný čas přímé řeči musíme změnit na minulý čas! V angličtině tedy výše uvedený příklad nebude “řekla, že nemá čas”, ale “řekla, že neměla čas”.

(přímá řeč) She said: ‘I don't have time.’
(nepřímá řeč) She said (that) she didn't have time.

Změna času je tu proto, že potřebujeme říct, ta daná věc platila v době, kdy to řekla, tedy v minulosti. To, že nemá čas, se týká minulosti. Neměla čas tehdy. Pokud bychom čas zapomněli změnit, věta by potom říkala, že nemá čas nyní (i to ale může být někdy správně – více o tom, kdy se čas neposouvá, se dočtete v obecnějším článku pro pokročilejší).

Posun přítomného prostého času

V kladných větách v přítomném prostém čase jednoduše sloveso v přítomném čase převedeme na minulý čas (is → was, has → had, like → liked, speak → spoke …) Nutná je tedy znalost minulého prostého času, konkrétně používání koncovky -ed a základních nepravidelných sloves. Více v článku Minulý prostý čas – kladné oznamovací věty.

“I'm tired,” Jake said.
→ Jake said he was tired. ^*1 

“I like pizza,” he said.
→ He said he liked pizza. ^*2 

“She plays the guitar,” he told me.
→ He told me she played the guitar. ^*3 

“They live in London,” she said.
→ She said they lived in London. ^*4 

“We study English every day,” they said.
→ They said they studied English every day. ^*5 

“My father works in a bank,” she said.
→ She said her father worked in a bank. ^*6 

V případě záporných vět to bude stejné. Přítomný zápor (isn't, don't know, doesn't live…) změníme na minulý zápor (wasn't, didn't know, didn't live…).

“I'm not interested,” Kathy said.
→ Kathy said she wasn't interested. ^*7 

“I don’t eat meat,” he said.
→ He said he didn't eat meat. ^*8 

“We don’t drink coffee,” the kids said.
→ The kids said they didn't drink coffee. ^*9 

Vazba HAVE GOT

Pokud jste zvyklí ve významu “mít” používat vazbu have got, pozor na to, že ta v minulém čase již nemá got a sloveso have se chová jako jakékoliv jiné sloveso. V minulém čase bude tedy had, v záporech didn't have.

“I've got a new bike,” she told me.
→ She told me she had a new bike. ^*10 

“I haven’t got a pet,” she said.
→ She said she didn't have a pet. ^*11 

“He hasn’t got any money,” she told me.
→ She told me he didn't have any money. ^*12 

Posun přítomného průběhového času

V případě vět v přítomném průběhovém čase bude v nepřímé řeči potřeba tzv. minulý průběhový čas. Pokud ale tento gramatický jev ještě neznáte (a na úrovni A2 ho ani znát nemusíte), nezoufejte. Je to jednoduché. Změnu provedete jednoduše tak, že pomocné sloveso být změníte z přítomného času na minulý. Bude to tedy např.:
is walking → was walking
are sitting → were sitting
am studying → was studying

Převod na nepřímou řeč pak bude vypadat např. takto:

“I'm reading,” he said.
→ He said he was reading. ^*13 

“The baby is sleeping,” she said.
→ She said the baby was sleeping. ^*14 

“We aren't watching it,” they said.
→ They said they weren't watching it. ^*15 

“I'm not talking to you,” she said.
→ She said she wasn't talking to me. ^*16 

Posun CAN na COULD

Stejné pravidlo změny přítomného času na minulý bude platit i v případě způsobového slovesa can/'kæn//kæn­//'kæn//kæn/. To změníme na jeho minulý tvar could.

“You can use my phone,” she said.
→ She said I could use her phone. ^*17 

“I can't sleep,” he said.
→ He said he couldn't sleep. ^*18 

Slovesa SAY a TELL

V souvětích s nepřímou řečí používáme nejčastěji slovesa say/'seɪ//sej/­/'seɪ//sej/ a tell/'tel//tel/. Pozor, každé se používá trochu jinak. Sloveso say použijeme vždy podle vzoru say something, tedy říci něco. Neříkáme zde komu někdo něco řekl, ale pouze co.

Alex said he felt tired. ^*19 – Řekl co? Že …
Alex told he was tired.

Oproti tomu tell používáme s nepřímým předmětem, říci někomu něco, tell somebody something.

Alex told me he felt tired. ^*20 – Řekl komu? Mně. Řekl mi co? Že…
Alex said me he was tired.

Vynechávání spojky THAT

V angličtině je zcela běžné, že se spojka that/'ðæt//ðæ­t//'ðæt//ðæt/ (že) vynechává. Proto chybí i ve všech výše uvedených případech. Ve formálnějším stylu ji ale určitě je možné použít. Doporučujeme ale naučit se věty skládat bez ní, protože tak je to v angličtině přirozenější a častější. Student, který si zvykne spojku that používat, potom obtížněji rozumí anglickým mluveným či psaným textům, kde tato spojka chybí.

Závěrem

Seznámili jste se s tím, jak se do nepřímé řeči převádí jednoduché věty v přítomném čase. O tom, jak se převádí tázací věty, rozkazovací věty či věty v jiných časech, se dočtete v některých z dalších článků.