Dnes se podíváme, jak je to se spropitných především v britských a amerických restauračních zařízeních, a rozšíříme si i částečně pokročilejší slovní zásobu.

Začneme ale základním slovíčkem tip/'tɪp//typ­//'tɪp//typ/, což je spropitné, nebo hovorově dýško či tuzér.

Do you want to leave a tip for the waiter? ^*1
I gave her a big tip. ^*2
Do we need to leave a tip or is the service charge included? ^*3
We get fewer tips on weekdays. ^*4
We left him a ten-pound tip. ^*5  

Máme i sloveso tip/'tɪp//typ­//'tɪp//typ/ s významem nechat spropitné, dát dýško.

Did you tip the waiter? ^*6
She only tipped him two dollars. ^*7
The waiter was so unprofessional that they didn't tip him at all. ^*8
How much do you usually tip in restaurants? ^*9  

Pozn.: Slovo tip/'tɪp//typ­//'tɪp//typ/ má ale i jiné významy, navíc se plete s podobným type/'taɪp//taj­p//'taɪp//taj­p/. Více v článku TYPE vs. TIP.

Spropitné v USA

Pojďme si nyní ukázat něco ze života a začneme Spojenými státy, kde obsluha není běžně zahrnuta v ceně. Tamní číšníci a servírky mají velice nízký plat a jsou tedy na spropitném značně závislí. Proto je tam běžné nechat 15 – 20 %.

V restauracích v USA je navíc běžné, že spropitné připočtou k vašem účtu automaticky, nejčastěji je to 18 %, 20 % nebo 22 %. Někdy se to ale děje jen u skupin o 6 či 8 a více lidech (záleží na politice konkrétní restaurace). Na jídelním lístku pak může stát např.:

For parties of 6 or more, an automatic gratuity of 18% will be added. ^*10
A gratuity of 20% may be added for large parties.  ^*11

Jak vidíte, ve významu spropitné zde není použito slovo tip, ale formální výraz gratuity/grə'tju:ə­ti//grə'tjúəty//grə'tu:ə­t̬i//grə'túətý/. Ten je odvozen od slova gratitude/'grætɪtju­:d//'grætytjúd//'græt̬ɪ­tu:d//'grætitúd/ – vděk, vděčnost.

Their pay is extremely low, but they may accept gratuities from customers. ^*12
Not only did the waiter expect a gratuity and put his hand out conspicuously, but he demanded it. ^*13
Matthew expressed his gratitude by taking them to dinner. ^*14
She accepted the generous offer with gratitude. ^*15 

I přesto je však často očekáváno, že ačkoli bylo spropitné již zahrnuto ve finálním účtu, necháte sami za sebe nějaké další spropitné navíc. Někdy se dokonce může stát, že ve spodní části účtu bude prostor s označením suggested additional tip, kde najdete informaci, že 15 % je “good tip” a 20 % je “generous tip”, nebo třeba rozpočítanou tabulku s informací, na kolik vás přijde spropitné, pokud se rozhodnete dát 5, 10, 15 nebo 20 %. Restauratéři dokážou být poměrně kreativní.

Spropitné v Británii

Obecně se dá říct, že v Británii je situace podobná, jako u nás. Obsluha je zahrnuta v ceně jídla a pití, běžné je ale nechat spropitné ve výši přibližně 10 – 15 %. Platí to hlavně v restauracích. V hospodě, kde si objednáváte často jídlo u baru, to není tak běžné.

Situace ale může být podobná jako v USA v případě, že je obsluhována skupina 6 a více osob. Pak je vám na účtu automaticky připočteno spropitné, které je 12,5 %, a je označeno jako service charge (poplatek za obsluhu). Na jídelním lístku pak bude napsáno např.:

A discretionary service charge of 12.5 % applies to groups of six or more.  ^*16

Pokud jde ale o luxusnější restauraci, připočítává se spropitné automaticky u jakéhokoli počtu hostů. Na jídelním lístku pak můžete najít některá z těchto sdělení:

A discretionary 12.5 % service charge will be added to your bill. ^*17
An optional 12.5% service charge is added to your final bill. Please let us know if you wish to have it removed. ^*18
We add a discretionary service charge of 12.5 % for your convenience. If you are not entirely satisfied with the service, you may request the discretionary service charge to be removed.  ^*19

Jak vidíte, toto spropitné je považováno za discretionary/dɪ'skreʃə­nri//dy'skrešənri//dɪ'sk­reʃəˌneri//dy'skreš­əˌneri/, což znamená nezávazný, ponechaný volnému uvážení. Můžete tedy teoreticky požádat o jeho odebrání, např. slovy:

Can you remove the service charge from the final bill, please?

Je třeba upozornit na to, že v britské hospůdce se vám naopak může stát, že při placení jídla u baru byste ponecháním dýška mohli obsluhu snad i urazit. Někteří to totiž vnímají tak, že dostávají adekvátní plat a vaše peníze je (svým způsobem) uráží. Někdy to tedy může být i poměrně citlivé téma – nechat málo, nechat moc…

Další informace

Obecně tedy platí, že v USA se nechává větší spropitné, někdy ho máte automaticky připočteno na účtu a necháte ještě další. Britové navíc oproti Američanům nejsou obecně zvyklí nechávat velká dýška, není to součástí jejich kultury.

V Británii dříve platilo, že poplatek za obsluhu je vždy v ceně, ale situace se mění a automatické připočítání poplatku za obsluhu ve výši 12,5 % se stává stále častější (nejen u luxusních podniků).

Tyto informace hledejte (hlavně v Británii) na jídelním lístku. Pokud si ale nejste jisti, vždy můžete použít dotaz:

Is service charge included?  ^*20

Ptáte se, zda je poplatek za obsluhu již zahrnut v cenách za jídlo a pití. Pokud není, necháte patrně vyšší spropitné. Není to však tak běžná otázka, protože tyto informace najdete na jídelním lístku a pak hlavně na účtu při placení.

Zavařovačka na dýško

A jak je to třeba v kavárnách, kde si objednáváte u baru? Tam najdete na pultu často tip jar /'tɪpˌdʒɑ://'typˌdžá/, což je “sklenička na dýška”.

Základem je slovo jar/'dʒɑ://dž­á//'dʒɑ:r//džár/, což je zavařovací sklenice, zavírací dóza. Do té při objednávce můžete hodit pár drobných.

Pokud takovou misku či skleničku neuvidíte, můžete použít větu “Keep the change”, tedy nechte si drobné. Ta se používá právě nejčastěji u rychlého placení na baru (v hospodě, kavárně ale nejen tam). Mohla by však působit trochu nadřazeně, proto je důležité hlídat si tón.