Jak na to: Slovní zásoba

Jak na to:

Slovní zásoba

Slovní zásoba je nejzákladnější jazykový prostředek, který potřebujeme k získání tzv. řečových dovedností. Jednoduše řečeno, abychom mohli mluvit, poslouchat, číst a psát anglicky, nezbytně potřebujeme dobrou znalost slovíček. Kolikrát jsem se setkal se studenty, kteří potřebovali ‘doučování’ s tím, že angličtině vůbec nerozumí (ve škole nerozumí výkladu, nejde mu gramatika apod.) a přitom to hlavní, co takový student postrádal, byla slovíčka. Jak má ve škole správně překládat věty, doplňovat cvičení, mluvit, vyjadřovat svůj názor, popisovat obrázky, vyprávět příběhy, psát eseje či rozumět nahrávkám k učebnici, když nerozumí slovíčkům?

Slova jsou myšlenky

Je důležité pochopit slovo jako myšlenku. Je to symbol, za kterým se skrývá nějaký význam, nějaká myšlenka. Slova v našem vlastním jazyce tak vnímáme. Není to jen shluk písmen a slabik. Často na toto ale při studiu cizího jazyka zapomínáme a slovíčka se učíme mechanicky, bez myšlení, za slovy už se neskrývají myšlenky ale pouze jiná česká slova. Takové učení jen zřídka přináší dobré výsledky.

Jak se tedy slovíčka učit?

Způsobů, jak se slovíčka učit je nepřeberné množství. Každý student si oblíbí jinou metodu, ta, která mu nejvíc vyhovuje, je nejpohodlnější, nejzábavnější a je pro něho největším přínosem. Nelze říci, že tato či jiná metoda je pro tento účel nejlepší. Na paměti bychom však měli mít několik pravidel či principů:
1) Čím názorněji se učíme slovíčka, tím lépe
2) Slova většinou dostávají konkrétní význam pouze v určitém kontextu
3) Slova, která nepoužíváme, si nepamatujeme

Názorně

Prvním principem je, že bychom se slovní zásobu měli učit názorně. Představte si, jakým způsobem se učí malé dítě: rodiče pojmenovávají konkrétní věci okolo něho a dítě tato slova imituje a spojuje si je přímo s danou věcí. My, na rozdíl od nic, se často učíme nová slova pouze z učebnice, vidíme je jen jako skupinu písmen a pochopit nám ho pomůže jen český překlad. Takové učení je daleko méně efektivní a trvá daleko déle. Představte si např. slovíčko SOCKET. Pokud se učíte jen překladovou metodou, dozvíte se, že SOCKET je ‘zásuvka’. Budete si to chvilku opakovat SOCKET = zásuvka, SOCKET = zásuvka!. Za chvíli si to budete pamatovat. Brzy se vám toto slovíčko ale z paměti ztratí. Pravděpodobně vám také unikne, že SOCKET je pouze zásuvka elektrická apod., nikoliv zásuvka stolu apod. Daleko snáze se ale toto slovíčko naučíte, pokud se podíváte na zásuvku, která je jen několik metrů od Vás na zdi, a řeknete si ‘SOCKET’. Slovo se spojí se zrakovým vjemem, tedy s myšlenkou, kterou vyjadřuje. Pamatovat si toto slovíčko budete daleko rychleji a pokud uslyšíte či uvidíte napsané slovo SOCKET, v hlavě se vám vybaví obrázek zásuvky, a nebudete muset marně pátrat po českém překladu, pomocí kterého jste se toto slovíčko učili. Tento způsob půjde nejlépe aplikovat na některá podstatná jména, popř. přídavná jména, hůře již na abstraktní slova.

Kreslete si obrázky

Daleko snáze si budete slovíčka pamatovat, když si k nim do sešitu budete kreslit obrázky. Samozřejmě je výhodou, když umíte kreslit, ale dělejte to i pokud kreslit neumíte. Nejde o umění, jde o to, abyste si slovíčka pamatovali nejen podle překladu. Jednoduchým nákresem můžeme znázornit velké množství podstatných jmen, přídavných jmen a sloves. Zkuste si například zapamatovat následujících šest slov:

Věřím, že takto si slovíčka zapamatujete dobře, rychle a názorně. Pouhým zapsáním slov s jejich českými ekvivalenty by se Vám učení moc neusnadnilo. Srovnejte:

Představte si význam slova

Kromě kreslení je velice důležité si vždy v hlavě představit, co dané slovíčko znamená. Při učení slovíčka RUN si představte běžícího člověka, pro slovíčko FUNNY si představte něco směšného, atd. Je nezbytné, abyste si slova spojovali ihned s myšlenkami.

Popisujte obrázky

Vezměte si nějakou obrázkovou knížku a říkejte, co na obrázcích vidíte. Čím pestřejší a rozmanitější kniha, tím lépe. Velice vhodné jsou např. dětské knížky. Pokud nějaké slovo nebudete znát (nebudete vědět, jak věc pojmenovat), použijte slovník. Nově naučené slovíčko se ihned snažte použít a spojte si ho s tímto obrázkem. K obrázkům se vracejte a slovíčka si tak opakujte.

Pokud se jedná o obrázky, do kterých můžete psát, pište si slovíčka přímo do obrázků. Slovíčka si pak připomenete pokaždé, když se na obrázek podíváte, a to názorně, bez nutnosti vše si překládat.

Slovíčka v kontextu

Dalším důležitým principem pro učení slovní zásoby je to, že slova dostávají konkrétní význam až v kontextu. Izolované slovíčko se sice učit můžeme a pravděpodobně si ho budeme i pamatovat. Snadno si ho ale zapamatujeme, bude-li toto slovo v nějakém kontextu. Dobrým příkladem zde mohou být např. frázová slovesa. Ta se nám velice těžko učí, protože vypadají všechna velice podobně a na jejich význam mnohdy nejde přijít žádnou logickou metodou. Pokud se potom máme naučit deset frázových sloves jen tak, izolovaně, asi moc dobře neuspějeme. Pravděpodobně je opět za chvíli zapomeneme. Vezměme si například slovo LOOK AFTER = pečovat. V seznamu jiných slovíček by se asi učilo velice obtížně. Pokud ho ale uvidíme ve větách ‘I have to look after my baby brother.’ nebo ‘The au-pair looked after a three-year-old baby.’ atd, jeho význam nám pravděpodobně zůstane v paměti. Jiná slova bez kontextu třeba nebudou mít význam skoro žádný, nebo naopak jich budou mít stovky: např. slovo GET. Ve větším slovníku bude významů slova GET tolik, že se nevejdou ani na čtyři stránky. Jak se potom takové slovo chceme naučit?

Výkladový slovník

Nová slovíčka si vyhledávejte v kvalitním výkladovém slovníku (např. Oxford Wordpower, popř. jiném slovníku pro studenty angličtiny). V něm kromě přesné definice daného slova také najdete množství příkladů použití. Ty si přečtěte můžete si je do ‘slovníčku’ zapisovat spolu se slovem. Naučíte se tak, jak se slovíčko opravdu používá, s jakými slovy se často pojí, v jakých vazbách se objevuje apod.

Příbuzná slova

Slova si také lépe zapamatujeme, když se budeme učit skupiny slov, která se týkají podobného tématu, nebo mají alespoň něco společného. Díky takovému učení také lépe pochopíme drobné rozdíly mezi jednotlivými slovy. K tomu dobře slouží různé pomůcky, slovní mapy atd., o kterých se dovíte níže. Výborně se také učí slova (obzvláště přídavná jména), když se učíte dvojice protikladů, např: big x small, long x short, funny x serious, improve x deteriorate.

Slovní mapy

Slovní mapa je názorně zpracovaný přehled slovní zásoby, kde jsou slova roztříděná do skupin apod. Slovní mapa pro oblast ‘můj dům’ může vypadat např. takto:

Jaká slova si do takové mapy zapisujete záleží samozřejmě jen na vás, můžete si sem zapisovat jen podstatná jména (v našem případě tedy místnosti a nábytek) ale i slovesa apod:

Koncept slovních map je všestranně využitelný a flexibilní, můžete si ho upravovat přesně podle vašich potřeb.

Slovní banka

Jednou z praktických metod, jak si zapisovat slovíčka je tzv. slovní banka. Pořiďte si velký sešit a na každou stránku napište jedno téma (např. zvířata, rostliny, dům, nábytek, město, škola, barvy atd atd.) Stránku můžete dál členit na podskupiny (u tématu zvířata si např. můžete vytvořit skupiny: vodní zvířata, suchozemská zvířata, ptáci apod). Když se budete učit nová slovíčka nebo budete nová slovíčka nacházet v knížkách, učebnici na internetu apod., zapisujte si je do těchto kategorií ve vaší slovní bance. Slovíčka se Vám potom budou daleko snáze pamatovat a lépe si je budete opakovat.

Učte se s počítačem

Existuje velké množství počítačových programů, které Vám mohou usnadnit proces učení slovní zásoby. Nabízejí tzv. inteligentní zkoušení slovíček, které spočívá v tom, že počítač vás náhodně zkouší ze slovíček. Přitom si pamatuje chybně zadaná slova a ta opakuje častěji, a slova, která zodpovíte správně, ze zkoušení vyřazuje. Tato metoda může nahradit ono známé ‘mami, vyzkoušej mě prosím tě’. Díky této metodě se také vyhnete tomu, abyste si slovíčka pamatovali ne podle toho, co doopravdy znamenají, ale podle toho, v jakém místě je máte napsané na konkrétní stránce apod.

Nevýhodou těchto programů bývá to, že nabízejí pouze zkoušení pomocí překladu (z/do češtiny) a vytrácí se z celého procesu názornost a opravdový význam slov. Některé programy však nabízejí i zkoušení podle obrázků, vysvětlení slova apod.

Čtěte, poslouchejte, pište a mluvte

Již bylo řečeno, že slovní zásoba se řadí mezi jazykové prostředky, nikoliv řečové dovednosti. Nestačí se jen slovíčka učit, je nutné být s nimi v kontaktu, vidět je v kontextu, slyšet je v mluveném projevu, sami je používat při mluvení či psaní. Pokud se slovo budete učit izolovaně ale nikdy ho neuvidíte v textu ani neuslyšíte použité ve větě, pokud ho sami do nějakého vašeho textu nenapíšete nebo neřeknete v nějaké své větě, celá snaha byla zbytečná.

A proto čtěte. Budete-li číst anglické materiály (převyprávěné knihy pro studenty, originální literaturu, internetové stránky atd.), spoustu slov, která jste se učili, uvidíte v textu. Uvidíte, jak se skutečně používá, budete ho vnímat nejen jako slovo, ale především jako myšlenku, jako součást nějaké věty s konkrétním významem. To přispěje k tomu, že se dané slovo opravdu naučíte. Psaná forma však nestačí.

A proto poslouchejte. Budete-li v kontaktu s mluvenou angličtinou, uslyšíte nová slova a daleko lépe si tak zažijete, co doopravdy znamenají. I to přispěje k tomu, že se dané slovo opravdu naučíte. Čtení a poslouchání jsou však pouze pasivní dovednosti. Je nutné znát slova i aktivně.

A proto pište. Budete-li se snažit nově naučená slova sami použít v textu, který píšete, ať je to dopis, e-mail, vyprávění apod., začne se slovo pomalu přesouvat z oblasti pouhé pasivní znalosti. Snažte se napsat text, ve kterém použijete co nejvíc nově naučených slov a frází, vymýšlejte si příběhy, pište povídky. I toto přispěje k tomu, že se dané slovo opravdu naučíte. Poslední, co ještě zbývá, je naučit se slovo používat v mluveném projevu.

A proto mluvte. Mluvte nahlas, ikdyž nemáte s kým mluvit. Snažte se vědomě použít nově naučená slova v tom, co říkáte. To velice přispěje k tomu, že se dané slovo opravdu naučíte.

K aktivní znalosti

Podívejme se na následující diagram:

Červená a největší množina představuje slova, která student nezná, nikdy je neviděl, nemá ponětí, co znamenají. V modré množině jsou slova, která se už někdy učil, která je schopen pochopit díky znalostem jiných jazyků apod. V té nejmenší množině jsou slova, která je schopen opravdu použít a díky nim se domluvit.

Cílem učení slovní zásoby by tedy mělo být, aby se slova pomalu přelévala z množiny neznámých slovíček do množiny slovíček, která známe pasivně, a z množiny pasivní do množiny slov, která známe aktivně. Nestačí pouhé přelévání z červené do modré množiny. To bychom byli v bodě, kde sice rozumíme psanému a snad i mluvenému slovu, ale komunikace s lidmi, ať už písemnou nebo především mluvenou formou, je pro nás nepřekonatelným problémem.

Co to tedy znamená ‘opravdu znát slovo’?

– znát jeho základní význam
- znát jeho druhotné významy
- znát jeho použití v rámci idiomů
- znát jeho gramatické vlastnosti (nepravidelné tvary apod)
- znát jak se používá (kolokace apod)
- umět ho správně napsat
- umět ho správně vyslovit
- umět ho použít ve správném kontextu
- umět ho použít ve správné společenské situaci (formální, neformální apod)
- umět ho použít bez delšího přemýšlení

Každý svojí cestou

Metod, jak se efektivně učit slovíčka je spousta. Každý člověk je jiný a každému tedy vyhovuje něco jiného. Nenechte si namluvit, že nějaký jeden způsob je ten jediný, ten nejlepší. Vyzkoušejte si je všechny, pokud je to možné. Hledejte ten, se kterým zaznamenáte nejlepší výsledky. Možná zjistíte, že různé oblasti slovní zásoby se vám nejlépe učí různými metodami. Buďte tedy otevření novým nápadům. Nejdůležitější je však motivace, odhodlání a výdrž. Žádná metoda Vás totiž nic nenaučí sama od sebe.

Přepis bublinkové nápovědy: