Vydáno dne 06.05.2020
K čemu slouží anglický budoucí průběhový čas a jak se tvoří.
Průběhový aspekt (vid) sloves je něco, co se objevuje ve všech anglických časech i dalších strukturách. Vedle přítomného průběhového času, minulého průběhového času, předpřítomného průběhového času apod. máme i budoucí průběhový čas (anglicky the future continuous nebo the future progressive).
Pro jeho pochopení je dobré dobře znát tvoření i použití přítomného průběhového času (více zde) a minulého průběhového času (více zde).
Stejně jako všechny ostatní průběhové časy, i budoucí průběhový se skládá ze slovesa být a přítomného příčestí významového slovesa (tedy slovesa s koncovkou -ing). V tomto případě bude sloveso být v budoucím čase. Porovnejte:
Přítomný průběhový: I'm
listening to music. *1*1
Minulý průběhový: I was
listening to music. *2*2
Budoucí průběhový: I will be
listening to music. *3*3
Ve všech větách (ve všech osobách) v budoucím průběhovém čase tedy bude: will be -ing (will be talking, will be sleeping, will be watching, will be sitting, will be taking…)
Otázka a zápor se vytváří stejně, jak jsme u budoucího času zvyklí:
Místo will se někdy používá i sloveso shall. V dnešní angličtině to ale není moc běžné. Více naleznete v článku Pomocné sloveso SHALL.
Průběhové tvary se často používají pro děje, které v nějaký okamžik právě probíhají (začaly před ním a pokračují i po něm). Porovnejte:
Přítomný průběhový: At the moment
the kids are sleeping. *4*4 – v tento moment to probíhá Minulý průběhový: At 6 o'clock the kids were
sleeping.
*5*5 – v ten moment to probíhalo Budoucí průběhový: At 6 o'clock the kids will be
sleeping.
*6*6 – v ten moment to bude probíhat
Podívejte se na další příklady
This time next week I'll be lying on the beach.
*7*7
John won't be here at 8. He'll be taking his mom to the airport.*8*8
When the movie ends, I'll be waiting for you in front of the theater.*9*9
Good luck with the interview tomorrow. I'll be thinking of you.*10*10
He's very ambicious. In five years, he'll be running his own company, I think.*11*11
I'm not going to the party tomorrow. I'll be studying all day.*12*12
V otázce či záporu by to bylo např.:
What will you be doing in ten years' time?
*13*13
She won't be waiting for you when you get home.*14*14
Jaký je tedy rozdíl mezi budoucím prostým a budoucím průběhovým časem? Porovnejte:
We'll have dinner at 6 o'clock.
*15*15 – v 6 hodin to začne, navečeříme se
We'll be having dinner at 6 o'clock.*16*16 – v 6 hodin to už bude probíhat, začne to někdy před šestou, skončí to po šesté
He will cook dinner when she comes home.
*17*17 – až ona přijde, on uvaří, teprve potom začne
He will be cooking dinner when she comes home.*18*18 – až ona přijde, on bude právě vařit, bude uprostřed té činnosti
Budoucí průběhový čas se někdy používá také v případech, kdy mluvíme o tom, že něco je nějak naplánované nebo dané a je to už v danou chvíli trochu mimo naši kontrolu.
Don't worry about us. Besides, we'll be leaving soon, anyway.
*19*19
I'll be seeing him tomorrow morning, so I can ask him for you if you want.*20*20
They will be staying at the Four Seasons.*21*21
I bet he'll be knocking on the door any minute.*22*22
Don't worry, the bus will be stopping soon.*23*23
Často se jedná o zdvořilé (někdy až moc zdvořilé) otázky na něčí plány:
Will you be visiting your friend Steven while you are in London?
*24*24
Will you be taking the car?*25*25
Will you be needing me this weekend?*26*26
Will you be joining us, madam?*27*27
How long will you be using the equipment?*28*28
Pokud se naučíte výše uvedená pravidla, nezapomínejte na to, že stavová slovesa (to jsou ta, která popisují stavy a nikoliv činnosti), se v průběhových časech nepoužívají.
Výjimkou jsou výše uvedené zdvořilé otázky, kde lze průběhový čas použít i u stavových sloves want a need. Více viz článek I'm loving, I'm liking, I've been wanting….
Ukázali jsme si, že se budoucí průběhový čas používá především tehdy, když potřebujeme vyjádřit, že nějaká činnost bude v nějaký konkrétní moment právě probíhat.
Existují i další případy použití, jako např. akce, které jsou naplánované nebo věci, které nemůžeme ovlivnit (vždycky se tak dějí apod.) V těchto případech by se ale nic nestalo, kdybychom zvolili jiný způsob vyjádření budoucnosti (např. přítomný průběhový čas, přítomný prostý čas apod.) Rozdíl mezi takovými větami je často jen nepatrný.