Participium

Participium (přítomné příčestí: participle clauses)

Gramatický jev, který si dnes vysvětlíme, patří mezi mluvnické prostředky, bez kterých se dá docela dobře žít. Objevuje se převážně v psaném formálním a literárním stylu. Pokud jste však na úrovni intermediate či upper-intermediate, měli byste ho znát a umět používat. V gramatických učebnicích toto téma můžete nalézt pod několika hesly: present participle, přítomné příčestí, -ing forms, participium, přechodníky apod.

Pokud se podíváme, jak tento jev vypadá v češtině, možná vás to vyděsí:

• jít: jda, jdouc, jdouce
• běžet: běže, běžíc, běžíce
• odnést: odnes, odnesši, odnesše
• pověsit: pověsiv, pověsivši, pověsivše

V češtině jde o tzv. přechodníky, a málokterý Čech je umí správně vytvořit. Na druhou stranu je to však v češtině jev, který se již příliš nepoužívá, takže nás to nemusí příliš trápit.

V angličtině je to něco zdaleka odlišného, protože tvoření takových tvarů je velice jednoduché. Tvoří se snadno pomocí koncovky -ing (ve všech osobách).

Použití

Přítomným příčestím často nahrazujeme vedlejší věty (časové, příčinné a vztažné) a tím celé souvětí zjednodušíme. Jde především o následující případy:

Časové věty: dva děje proběhly zároveň

Jsou-li v souvětí dva děje, které proběhly ve stejný okamžik, použijeme přítomné příčestí pro libovolný z nich.

Just as I sat down, I heard the door bell again. ^*1  

Sitting down, I heard the door bell again.
nebo
I sat down, hearing the door bell again.

Časové věty: dva děje proběhly hned po sobě

Pokud se jedná o dva děje, které proběhly za sebou, příčestí použijeme pro ten, který proběhl dříve.

When I got up, I had breakfast. ^*2  

Getting up, I had breakfast.

Časové věty: jeden děj zasáhl do druhého

Pokud se jedná o děj, který zasáhne do jiného děje (klasické souvětí, kde je v jedné větě prostý čas a ve druhé průběhový), použijeme příčestí pro ten delší z nich (tedy pro ten, který právě probíhal, když…).

While I was waiting for him at the station, I read the newspaper. ^*3  

Waiting for him at the station, I read the newspaper.

Příčinné věty

Přítomným příčestím také zkracujeme vedlejší věty příčinné, tedy ty, které říkají, proč se něco stalo (převážně věty se spojkou because).

Because we were hungry, we stopped at McDonald's. ^*4  

Being hungry, we stopped at McDonald's.

Vztažné věty

Pomocí přítomného příčestí lze zjednodušit i vedlejší vztažné věty.

The car which is standing in front of the building is mine. ^*5  

The car standing in front of the building is mine.

Důležité poznámky

Stejný podmět

Vedlejší věty nahrazené příčestím lze použít tehdy, pokud je podmět věty hlavní i vedlejší stejný.

When I came home, I turned the TV on. ^*6
Coming home, I turned the TV on.

When I came home, my mother made me some tea. ^*7
Coming home, my mother made me some tea.
V této větě by se předpokládalo, že podmět věty zkrácené přechodníkem je také my mother. Věta by tedy znamenala něco jiného, než chceme.

being, knowing, believing, liking

Studenty často zarazí, že slovesa jako be, like, love, know lze použít s ingovou koncovkou. Často si myslí, že tato slovesa nemají nikdy na konci -ing. To je však omyl a nedůsledné vysvětlení základní gramatiky.

Jde totiž o slovesa stavová a pro ta platí, že se nepoužívají (většinou) v průběhový časech. Špatně je tedy věta I am knowing him. Můžeme z nich ovšem běžně vytvořit gerundium či participium (mohou tedy mít ingovou koncovku).

Being really tired, I went to bed. ^*8
Knowing I would be late, I called my wife. ^*9  

Jediná slovesa, od kterých nelze přítomné příčestí vytvořit jsou modální slovesa: canning, musting, shalling, willing, maying atd.

Participium vs. gerundium

Možná budete mít pocit, že participia jsou velmi podobná gerundiím. A skutečně, některé učebnice řadí oba jevy do stejné kapitoly, tzv. -ing forms. Jaký je tedy rozdíl mezi gerundiem a participiem?

• Gerundium je slovesný tvar, který má funkci podstatného jména (používá se na místě podmětu, předmětu, nebo za předložkou).
• Participium je slovesný tvar, který má funkci slovesa.

Tento rozdíl však není tolik důležitý. Nikdo po vás pravděpodobně nebude chtít daný jev pojmenovat. Pro úplnost si ale můžete přečíst článek Gerundium v angličtině.

Participium pro pokročilejší

Záporné participium

Záporné participium tvoříme stejně, jako zápor jakéhokoliv jiného neurčitého tvaru slovesa. Před toto sloveso prostě přidáme zápornou částici not.

Not knowing what to do, I sat down and started crying. ^*10  

Trpné participium

Participium (stejně jako jakýkoliv slovesný tvar) může být v činném i v trpném rodě. Víme, že trpný rod se tvoří pomocí be + -ed (min. příčestí). Sloveso be tedy dáme do přítomného příčestí a vznikne nám being + -ed.

Giving me the money, she left. ^*11
Being given the money, she left. ^*12  

Dokonavé participium

Participium může mít i dokonavý tvar, který se tvoří pomocí having + -ed (min. příčestí). Používáme ho např. tehdy, když je v hlavní větě minulý čas a ve vedlejší předminulý.

I was really upset because I had lost my keys. ^{*13 *14}
Having lost my keys, I was really upset. ^*15  

When he had finished the book, he sent it to his publisher. ^*16
Having finished his book, he sent it to his publisher. ^*17  

Ve druhém případě bychom mohli jistě použít i nedokonavé participium:

Finishing his book, he sent it to his publisher.

Věta s having finished však více zdůrazňuje, že ji odeslal až potom, co byla kniha dopsaná. Rozdíl ve významu je nicméně je minimální.

Závěrem

Cílem tohoto článku bylo, abyste se seznámili s tím, jak se přítomné participium (příčestí) tvoří, a jak se používá pro zkracování/nah­razování některých typů vedlejších vět.

Je důležité vědět, že tato gramatika patří spíše do formálního a literárního stylu. Zatímco se do běžného hovoru nehodí, v písemném projevu je rozhodně na místě. Pokud se ji naučíte správně používat, vaše psaní bude daleko zajímavější a čtivější. Každá taková věc totiž o trošku pozdvihne úroveň vaší eseje, dopisu apod.

Ukázali jsme si, že nejčastěji pomocí přechodníků zkracujeme vedlejší věty časové a příčinné. To z tohoto jevu dělá ideální mluvnický prostředek pro psaní vypravování nějakého příběhu. Často se s ním setkáte v knihách, v novinových článcích apod.

Přepis bublinkové nápovědy: