Vydáno dne 21.04.2008
Základy archaické angličtiny, osobní zájmena, slovesné tvary
S archaickou angličtinou se můžete setkat v básních, ve starších písních a koledách, v citátech, v příslovích apod. Tento článek by vám měl alespoň ty nejzákladnější informace o této variantě angličtiny přiblížit, aby vás podobný text nezaskočil. Seznámíme se zde především s tvary osobních zájmen a časováním sloves.
Jako první se zaměříme na osobní zájmena. Zde je tabulka:
jednotné číslo | množné číslo | |
---|---|---|
1. osoba | I | we |
2. osoba | thou | ye |
3. osoba | he, she, it | they |
Všimněte si toho, že se v archaické angličtině odlišuje druhá osoba jednotného a množného čísla.
Takto vypadají všechna zájmena pro druhou osobu jednotného čísla:
Ještě poznamenáme, že stejný rozdíl, jako je mezi thy a thine, je v archaické angličtině i mezi my a mine – tedy nejde o to, zda je toto zájmeno samostatné či nikoliv, ale jde o pravopis – pokud následuje souhláska, použijeme my (my heart), pokud následuje samohláska, použijeme mine (mine eyes).
Zde na nás již další tvary nečekají, shodují se totiž se současnou angličtinou:
Další důležitý prvek, který musíme pochopit, chceme-li pojmout základy archaické angličtiny, jsou slovesné tvary. Podívejme se nejprve na sloveso ‘být’.
Sloveso být se od současné angličtiny odlišuje pouze ve druhé osobě jednotného čísla, kde je tvar art/'ɑ:t/. Vznikne nám tak pro některé možná známá kombinace thou art = you are.
Ukázka z básně George Herberta (1593–1633):
LORD, Thou art mine, and I am Thine, *1
If mine I am; and Thine much more *2
V minulém čase se používá tvar wert /wɜ:t/ , tedy např. thou wert (=you were).
William Shakespeare, Timon of Athens:
If thou wert the lion, the fox would beguile thee: *3
if thou wert the lamb, the fox would eat thee *4
Ostatní tvary slovesa být jsou stejné (am, are, is, were, was).
Ve druhé osobě slovesa končí na koncovku -est /əst/ , případně pouze na -st.
Budoucí čas se ve druhé osobě tvoří pomocí shalt (thou shalt live = you will live). Podívejte se na příklady:
Jesus answered, Thou sayest that I am a king. *5 (Jesus)
Thou lovest me not nearly so much as thou sayest . *6 (Nietzsche)
My God, my God, why hast thou forsaken me? *7
Whither thou goest, I will go. *8 (the Bible, the Book of Ruth)
Thou shalt not kill. *9 (The Bible, the ten commandments)
Ve třetí osobě jednotného čísla přidáváme koncovku -eth /əθ/ , případně -th.
Opět několik příkladů:
I will not go away from thee; because he loveth thee and thine house. *10 (the Bible)
He maketh me to lie down in green pastures. *11 (the Bible)
Pomocné do používáme stejně, jako v moderní angličtině pro vytváření otázek v přítomném čase. I zde ale platí, že za pomocným do / dost / doth následuje vždy základní tvar slovesa:
Thou lovest me. – Dost thou love me?
He loveth thee. – Doth he love thee?
V archaické angličtině však lze otázky tvořit pouhým převrácením slovosledu (whither goeth he? = where does he go?) a zápory se tvoří přidáním not ke slovesu (she loveth thee not = she doesn't love you)
Minulý čas se tvoří pomocí nepravidelných tvarů sloves nebo koncovkou -ed. Ve druhé osobě jednotného čísla se navíc přidává ještě -st:
Archaická angličtina se samozřejmě neliší jen v gramatice. Mnohá slovíčka se úplně přestala používat, jiná svůj význam zcela změnila. Takových slov jsou jistě stovky či tisíce. Zde je jen pro ukázku několik častých archaických slovíček:
Bez znalosti archaické angličtiny se dá jistě žít, ale pokud byste si chtěli přečíst v originále např. Shakespeara, či slavnou King James Bible, nebo jakoukoliv starší anglickou báseň, neobejdete se bez ní.
Díky ní si daleko lépe užijete krásné starší anglické texty, u kterých byste jinak museli spoléhat na překlad do moderní angličtiny či do češtiny. Doporučujeme nezačínat ihned s Shakespearovými dramaty, ale vyberte si např. nějakou kratší báseň.