Vydáno dne 16.05.2008
Jaké jsou rozdíly ve výslovnosti mezi britskou a americkou angličtinou?
Prvním rozdílem mezi britskou a americkou angličtinou, kterého si pravděpodobně všimnete, je výslovnost. Mnohdy poznáte, o koho se jedná, zda o Brita nebo Američana, ihned po několika slovech, která dotyčný řekne. V tomto článku se na tyto rozdíly podíváme blíže.
Nejprve se zaměříme na rozdíly ve výslovnosti samostatných hlásek.
Ve standardní britské angličtině se hláska /r/ za samohláskou vypouští (pokud není na začátku slabiky). V americké angličtině však nikoliv a toto /r/ je zde jasně slyšet.
car | /kɑ:/ | /kɑ:r/ |
start | /stɑ:t/ | /stɑ:rt/ |
fire | /faɪə/ | /faɪər/ |
over | /'əʊvə/ | /'oʊvər/ |
brother | /'brʌðə/ | /'brʌðər/ |
bartender | /'bɑ:tendə/ | /'bɑ:rtendər/ |
beard | /bɪəd/ | /bɪərd/ |
bird | /bɜ:d/ | /bɜ:rd/ |
Hláska /t/ se v americké angličtině na začátku nepřízvučných slabik uvnitř slova vyslovuje tak, že se velmi podobá hlásce /d/ . V mezinárodní fonetické abecedě ho značíme jako /t̬/ .
city | /'sɪti/ | /'sɪt̬i/ |
British | /'brɪtɪʃ/ | /'brɪt̬ɪʃ/ |
bottle | /'bɒtl/ | /'bɑ:t̬l/ |
butterfly | /'bʌtəflaɪ/ | /'bʌt̬ərflaɪ/ |
thirty | /'θɜ:ti/ | /'θɜ:rt̬i/ |
ale: thirteen | /θɜ:'ti:n/ | /θɜ:r'ti:n/ |
Pokud před takovým /t/ předchází hláska /n/ , často tyto dvě hlásky splynou v jedno jediné /n/ :
twenty | /'twenti/ | /'twent̬i/ |
hunter | /'hʌntə/ | /'hʌnt̬ər/ |
international | /ɪntə'næʃənl/ | /ɪnt̬ər'næʃənl/ |
Americké /ɒ/ je otevřenější, než britské. Možná jste slyšeli typickou filmovou hlášku:
Oh my god! *1
Zatímco Brit slovo god vysloví s pěkným krátkým /ɒ/ , Američan na tuto hlásku více otevře pusu a hlásku ještě trochu protáhne, takže z toho ve výsledky vznikne /ɑ:/ .
god | /gɒd/ | /gɑ:d/ |
bottle | /'bɒtl/ | /'bɑ:t̬l/ |
concert | /'kɒnsət/ | /'kɑ:nsərt/ |
Slabiky, ve kterých je v britské angličtině kombinace hlásek /njʊ:/ , /tjʊ:/ , /djʊ:/ , /sjʊ:/ , se v americké angličtině čtou bez tohoto /j/ :
New York | /ˌnju: 'jɔ:k/ | /ˌnu: 'jɔ:rk/ |
Tuesday | /'tju:zdeɪ/ | /'tu:zdeɪ/ |
duty | /'dju:ti/ | /'du:t̬i/ |
Pozn.: Zařadit sem můžeme i slovo suit, které se v americké angličtině vyslovuje /su:t/ , a v britské /sju:t/ ale i /su:t/ .
Britské dlouhé /ɑ:/ se v americké angličtině před souhláskou často čte jako široké /æ/ (pokud není na konci slabiky):
dance | /dɑ:ns/ | /dæns/ |
can't | /kɑ:nt/ | /kænt/ |
blast | /blɑ:st/ | /blæst/ |
aunt | /ɑ:nt/ | /ænt/ |
laugh | /lɑ:f/ | /læf/ |
Je jistě možné najít další drobné rozdíly, které jsou patrné jen citlivějším uším. Těmi se zde nebudeme zabývat, výše uvedené jsou ty nejpodstatnější. Pokud se však chcete naučit vyslovovat tak, abyste se co nejvíce podobali Američanům či Britům, doporučujeme co nejvíce jejich řeč poslouchat a snažit se co nejpřesněji imitovat, co slyšíte.
Výše uvedené rozdíly byly obecné. Nyní se podíváme na odlišnosti, které jsou specifické pro jednotlivá slova nebo omezené skupiny slovíček.
Některá slova v americké angličtině se od výslovnosti v britské angličtině liší přízvukem. U mnoha slov, která do angličtiny přešla z francouzštiny, je v britské variantě přízvuk na první slabice, v americké na poslední:
adult | /'ædʌlt/ | /ə'dʌlt/ |
ballet | /'bæleɪ/ | /bæ'leɪ/ |
salon | /'sælɒn/ | /sə'lɑ:n/ |
U některých je to ovšem přesně naopak:
address | /ə'dres/ | /'ædres/ |
moustache | /mʊ'stɑ:ʃ/ | /'mʌstæʃ/ |
Pozn.: Více v článku Slovní přízvuk: britský vs. americký.
Slova, která končí koncovkou -ile, se v britské angličtině vyslovují s /aɪl/ . V americké angličtině se však u mnoha takových slov vyslovuje na konci /əl/ :
fertile | /'fɜ:taɪl/ | /'fɜ:rtl/ |
fragile | /'frædʒaɪl/ | /'frædʒl/ |
hostile | /'hɒstaɪl/ | /'hɑ:stl/ |
missile | /'mɪsaɪl/ | /'mɪsl/ |
mobile | /'məʊbaɪl/ | /'moʊbl/ |
Jiná slova jsou ovšem i v americké variantě vyslovena s /aɪl/ , jako např. reptile, senile apod.
V tomto článku jsme si ukázali základní rozdíly ve výslovnosti mezi britskou a americkou angličtinou. Jako příklady jsme uváděli ta běžnější a používanější slovíčka, ale seznam by mohl být mnohokrát delší. Věříme však, že tento přehled postačí k tomu, abyste si udělali obrázek o tom, jak která varianta angličtiny zní.
Snažte se všímat si těchto rozdílů v tom, co posloucháte. Jistě si brzy ucho vytrénujete tak, že při poslechu rodilého mluvčího snadno určíte, zda se jedná o Brita či Američana. Zkoušejte se i při svém mluveném projevu přiklonit k jedné z variant.
Zde jsou všechny články této série: