Dva předměty v anglické větě

Dva předměty ve větě

Dnes se budeme věnovat tzv. ditranzitivním slovesům, což jsou slovesa, která přibírají dva předměty.

V angličtině rozlišujeme předmět přímý a předmět nepřímý. Přímý předmět je ten, který je obvykle umístěn PŘÍMO za slovesem BEZ PŘEDLOŽKY, v češtině mu odpovídá zpravidla předmět ve čtvrtém pádě.

I heard something. ^*1
They're building a house. ^*2
He tells excellent jokes. ^*3  

Některá slovesa ale mají předměty dva. K předmětu přímému je doplněn ještě předmět nepřímý. Vyjadřuje, KOMU nebo ČEMU je činnost určena, směrována apod. V češtině mu odpovídá předmět ve třetím pádě.

Give the book to me

Give	the book	to me.
	přímý	nepřímý

První možností je uvést nepřímý předmět předložkou to nebo for, umístěný potom bude za předmětem přímým:

Are you going to give a present to your brother? ^*4
She teaches English to little children. ^*5
My mother wrote a letter to her sister. ^*6
My father bought a car for me. ^*7 

Předložky to a for v těchto případech nelze vynechat. V češtině poznáme, o jaký pád se jedná (tedy kdo komu co dal, kdo komu něco koupil apod.) podle koncovek. V angličtině koncovky nejsou a tak by věta byla nesrozumitelná.

Nahradíme-li podstatná jména osobním zájmenem, nic se nemění:

Are you going to give it to him? ^*8
She teaches it to them. ^*9
My mother wrote it to her. ^*10
My father bought it for me. ^*11  

Give me the book

Give	me	the book.
	nepřímý	přímý

Druhou možností je použít nepřímý předmět před přímým (viz nadpisek), potom bude ale použití bez předložky.

Are you going to give your brother a present? ^*12
She teaches little children English. ^*13
My mother wrote her sister a letter. ^*14
My father bought me a car. ^*15  

Pozor! Tento slovosled nelze použít, je-li přímý předmět vyjádřen osobním zájmenem (it, them, him, her apod.).

Are you going to give him it?
She teaches them it.
He bought me it.

V takovém případě je nutné použít první uvedený slovosled, tedy s předložkou (viz výše).

Ukazovací a jiná zájmena ale používat lze:

Give me it.
Give me that.

V britské angličtině je přijatelné (obzvláště se zájmenem me) přímý předmět it a them v tomto slovosledu použít:

Give me them. ^*16

Ditransitivní slovesa

Nyní se podíváme na nejčastější slovesa, která se používají tímto způsobem. Některá se používají oběma výše uvedenými způsoby. Všimněte si, u kterých se používá předložka to a u kterých for (ta není tak častá, proto si ji zvýrazníme):

Bring me the money.	Bring it to me.
Find me a job.	Find it for me.
Forgive me the joke.	Forgive it to me.
Give me the book.	Give it to me.
Grant me a wish.	Grant it to me.
Hand me the gun.	Hand it to me.
Leave me some money.	Leave it to me.
Lend me $100.	Lend it to me.
Make me some coffee.	Make it for me.
Offer me a job.	Offer it to me.
Order me a beer.	Order it for me.
You owe me some money.	You owe it to me.
Pass me the salt, please.	Pass it to me.
Promise me something.	Promise it to me.
Read me a book.	Read it to me.
Save me some cake.	Save it for me.
Send me a postcard.	Send it to me.
Show me your apartment.	Show it to me.
Teach me some French.	Teach it to me.
Throw me the ball.	Throw it to me.
Wish me luck!	Wish it to me.

U některých sloves to nejde, musíme použít nejprve nepřímý předmět a potom přímý – druhý slovosled není možný:

Can I ask you something?
Tell me your name.

Trpný rod

Věty s ditranzitivními slovesy lze obvykle převést do trpného rodu dvěma způsoby:

činný rod	He gave me a book.
trpný rod I.	I was given a book.
trpný rod II.	A book was given to me.

První případ je obvyklejší, jako podmět zde byl použit nepřímý předmět. Další příklady:

I was offered a job. ^*17
We were promised a reward. ^*18
She was granted one wish. ^*19
They were brought some food. ^*20
The victim was paid a lot of money. ^*21  

Dvě možnosti slovosledu

Z oddílů výše vidíte, že je mnohdy možné použít dva různé slovosledy. Je jedno, který zvolíte, nebo je jeden vhodnější než druhý?

Obecně platí dvě zásady pro uspořádání informací ve větě:

1. nová či důležitá informace je na konci věty (tzv. end focus)
2. složitější a delší větný člen je na konci (tzv. end weight)

Podíváme se nejprve na první princip. Máme např. tyto dvě věty:

1. Give my mother a present.
2. Give a present to my mother.

První možnost bychom použili spíše tehdy, kdybychom zdůrazňovali co má dotyčný dát mé mámě. A present by tedy byla ta podstatná informace. Druhá možnost by zase spíše říkala, komu má ten člověk dárek dát. My mother by zde byla ta důležitější informace.

Druhý princip už nespočívá v řazení větných členů dle “důležitosti”, ale spíše v tom, že věta musí být přirozená a srozumitelná. Delší a komplexnější větné členy jsou zpravidla umístěny na konci věty. Uvedeme si dva příklady.

1. Give the big black book I bought you last week to me.
2. Give me the big black book I bought you last week.

Která z těchto vět vám přijde vhodnější? Samozřejmě ta druhá. Máme tu jeden předmět me a druhý předmět the big black book I bought you last week. Na první pohled je zde vidět, který z předmětů je komplexnější.

První větu bychom použili pouze podle prvního principu (end focus), tedy pokud bychom obzvláště zdůrazňovali, komu tu knihu má dát. Pokud žádný takový důraz není, použijeme princip č. 2 (end weight).

Pokud zvolíte špatný slovosled, nedopustíte se gramatické chyby, ale věta nebude znít příliš přirozeně nebo bude dávat nechtěný důraz na jeden z předmětů. O principech uspořádání informací ve větě budeme podrobně mluvit v jiném článku.

Závěr

V tomto článku jsme se dotkli několika zásadních věcí. Nejdůležitější, co byste si měli rozhodně pamatovat, však je, že existují dvě možnosti slovosledu:

give me the book / give the book to me

Pokud je přímý předmět (v tomto případě the book) nahrazen osobním zájmenem (tedy zde např. it), je možný jen jeden typ slovosledu:

give it to me

Přepis bublinkové nápovědy: