Unreal time - "nereálný čas"

Nereálný čas (unreal time)

Určitě znáte čas přítomný, minulý a budoucí. Víte také, že v angličtině jsou časy průběhové a prosté. Asi jste také slyšeli o čase předpřítomném, předminulém a někteří i o předbudoucím. Co to ale (proboha) je nereálný čas?

Na úvod se vás jen pokusíme uklidnit. Nejedná se o čas (tense), ale o čas (time). V anglické gramatice se totiž tyto dva pojmy rozlišují. Slovo tense označuje gramatickou strukturu, slovo time pouze jakýsi významový koncept.

Studenti anglické morfologie tedy např. vědí, že budoucí čas (future tense) v angličtině vůbec neexistuje, existuje pouze budoucí čas (future time). Budeme-li se tedy bavit o “nereálném čase”, nepůjde ani tak o nějakou novou gramatickou strukturu, ale pouze o významový koncept a jeho vyjádření v angličtině.

Základní princip

Princip tzv. nereálného času spočívá v tom, že v nereálných kontextech (jako jsou např. přací věty, nereálné kondicionály apod.) používáme v přítomném a budoucím významu minulý čas a ve významu minulém používáme čas předminulý.

• budoucnost → minulý čas (past tense)
• přítomnost → minulý čas (past tense)
• minulost → předminulý čas (past perfect)

Co přesně si představit pod “nereálným kontextem” si nyní ukážeme na konkrétních případech.

Přací věty

Jedním z nejčastějších nereálných kontextů jsou přací věty, tedy hlavně věty s wish/‘wɪʃ//­wiš//'wɪʃ//wiš/ nebo if only/ɪf 'əʊnli­//if 'ounli//ɪf 'oʊn­li//if 'ounli/, kterými litujeme, že něco není/nebylo jinak. V češtině je překládáme pomocí 'kéž by’, ‘kdyby tak’ apod.

Přítomná a budoucí přání obsahují minulý čas:

I wish you were here. ^*1
I wish he returned tomorrow. ^*2
If only I were taller. ^*3  

Minulá přání se vyjadřují předminulým časem:

I wish I had studied harder. ^*4
If only he had been more careful. ^*5  

Více se dočtete v článku Přací věty (wish clauses).

Nereálné kondicionály

Ke stejnému jevu jako v přacích větách dochází i v tzv. nereálných podmínkách. Jsou to ty podmínkové věty, které nemluví o něčem, co se možná stane/stalo, ale o tom, co by se stalo kdyby (…), nebo co by se bývalo stalo kdyby (…).

Pozn.: Více v článku Podmínkové věty: přehled.

Ve vedlejší větě, která obsahuje podmínku současnou nebo budoucí, použijeme minulý čas:

If they didn't have kids, they would break up. ^*6
If she had the time tomorrow, she would help us. ^*7  

Obsahuje-li vedlejší věta podmínku v minulosti, je vyjádřena předminulým časem:

If you hadn't called me yesterday, I would have gone out with someone else. ^*8  

Podmínkové souvětí může obsahovat i jiné spojky (unless, providing, on condition that, apod.). I v těch případech, jedná-li se o nereálnou podmínku, používáme nereálný čas.

What if, suppose, supposing, imagine

Věta za slůvky what if/'wɒt ɪf//w­ot if//'wɑt ɪf//­wát if/, supposing/sə'pəʊzɪŋ/­/sə'pouziŋ//sə'poʊz­ɪŋ//sə'pouziŋ/, suppose/sə'pəʊz//­sə'pouz//sə'poʊz//­sə'pouz/ nebo imagine se chová stejně, jako kdyby se jednalo o kondicionál s if/'ɪf//if/­/'ɪf//if/. Tyto věty většinou jaksi nastíní nějakou nereálnou situaci a zaměřují se na to, co by tyto situace mohly způsobit.

What if we stayed here? ^*9
What if they had been killed? ^*10
Supposing you were caught? ^*11
Imagine you won the lottery! What would you buy? ^*12
Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police? ^*13  

Pokud by ale šlo o reálnou podmínku, použili bychom přítomný čas:

Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police? ^*14  

Takové věty si můžeme převést na podmínkové souvětí:

Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police? =
= If someone stole your wallet, would you go to the police?

Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police? =
= If someone steals your wallet, will you go to the police?

Pozn.: Více také v článku Vazba “BE SUPPOSED TO”.

As if, as though

Nereálný čas používáme i za spojkami as if/əz'ɪf//əz'­if//əz'ɪf//əz'if/ a as though/əz 'ðəʊ//­əz 'ðou//əz 'ðoʊ//əz 'ðou/, pokud označují něco nereálného. Opět používáme minulý čas pro přítomnost a předminulý pro minulost:

She acts as if she didn't know him. ^*15
He looks as if he had been hit by a truck. ^*16  

Pokud ale nechceme vyjádřit nereálnost situace, lze použít i normální časy:

She acts as if she doesn't know him. ^*17  

Všimněte si, že i v češtině toto lze vyjádřit jako něco nereálného (…jako kdyby…) nebo jako něco reálného (…jako když…).

Za hovorovějším look like, feel like, sound like, act like apod. nereálný čas obvykle nepoužíváme:

She acts like she doesn't know him.  ^*18

It's time…

Ve větách s it's time nebo it's high time či it's about time používáme také minulý čas:

It's time we left. ^*19
It's high time you told me the truth. ^*20
It's about time you stopped smoking. ^*21  

Tyto věty vlastně znamenají něco jako should:

It's time we left. = We should leave. ^*22
It's high time you told me the truth. = You really should tell me the truth.  ^*23

Pokud nemáme na mysli toto pomyslné should, použijeme za spojením it's time infinitiv:

It's time to reap.  ^*24

I'd rather…

Za spojením I'd rather (I would rather) používáme nereálný čas pouze tehdy, když se podmět věty s rather a vedlejší věty liší:

I'd rather she asked someone else. ^*25
I want to help you. – I'd rather you didn't. ^*26
I'd rather you hadn't said that. ^*27  

V jiných situacích (jsou-li podměty stejné) je za would rather holý infinitiv:

I'd rather go with someone else. ^*28
He'd rather stay home. ^*29  

Úplně stejně se používá spojení would sooner:

I'd sooner she stayed single. ^*30
She'd sooner die than marry him. ^*31  

Pozn.: Hodit se může i článek Would rather / had better.

Nereálná souvětí s would

Nereálný čas se objevuje i ve zdánlivě obyčejných větách, kde hlavní věta obsahuje podmiňovací would/could. Nereálný čas tam totiž nahrazuje právě ono slovíčko would. V češtině je podmiňovací způsob v obou větách, v angličtině pouze v té hlavní:

He says he would do what he could to help. ^*32
He has parents who would give him anything he wanted. ^*33
Under normal circumstances I would do whatever she asked. ^*34  

I were, he were, she were, it were

V nereálném čase se často používá tzv. subjunktiv slovesa be, který je pro všechny tvary stejný – were, tedy i v první a třetí osobě jednotného čísla.

I wish I were an angel. ^*35
If he were younger, he would ask her out. ^*36
He looks as if he were interested, doesn't he? ^*37
Supposing someone were hurt. ^*38
I'd rather it were you. ^*39
It's high time I were on my way. ^*40  

Někteří tuto variantu považují za ‘správnější’ než was, ale názory se v tomto velmi liší. Správně je každopádně obojí.

Pozn.: Více v článku Konjunktiv v angličtině.

Nereálný čas a časová souslednost

Nyní pozor. Nereálný čas má svůj význam v té podobě, ve které jsme si ho nyní vysvětlili. Nijak ho neovlivňuje tzv. časová souslednost. Máme-li tedy něco nereálného v nepřímé řeči, čas se nebude měnit:

I wish I were an angel. → He said he wished he were an angel.  ^*41

Ke změně minulého času na předminulý zde nedojde:

He said he wished he had been an angel.

Závěrem

Věříme, že se nám podařilo vám alespoň přiblížit, co je myšleno pojmem ‘nereálný čas’ či ‘nereálný kontext’. Možná jste o tomto jevu věděli pouze ve spojení s kondicionály a přacími větami. Jak ale vidíte, jde o poměrně obecný koncept, který není přímo závislý na jednom či dvou gramatických jevech.

Přepis bublinkové nápovědy: