Vydáno dne 29.04.2021
Co je to “nereálný čas” a kdy se používá?
Určitě znáte čas přítomný, minulý a budoucí. Víte také, že v angličtině jsou časy průběhové a prosté. Asi jste také slyšeli o čase předpřítomném, předminulém a někteří i o předbudoucím. Co to ale (proboha) je nereálný čas?
Na úvod se vás jen pokusíme uklidnit. Nejedná se o čas (tense), ale o čas (time). V anglické gramatice se totiž tyto dva pojmy rozlišují. Slovo tense označuje gramatickou strukturu, slovo time pouze jakýsi významový koncept.
Studenti anglické morfologie tedy např. vědí, že budoucí čas (future tense) v angličtině vůbec neexistuje, existuje pouze budoucí čas (future time). Budeme-li se tedy bavit o “nereálném čase”, nepůjde ani tak o nějakou novou gramatickou strukturu, ale pouze o významový koncept a jeho vyjádření v angličtině.
Princip tzv. nereálného času spočívá v tom, že v nereálných kontextech (jako jsou např. přací věty, nereálné kondicionály apod.) používáme v přítomném a budoucím významu minulý čas a ve významu minulém používáme čas předminulý.
Co přesně si představit pod “nereálným kontextem” si nyní ukážeme na konkrétních případech.
Jedním z nejčastějších nereálných kontextů jsou přací věty, tedy hlavně věty s wish/‘wɪʃ/ nebo if only/ɪf 'əʊnli/, kterými litujeme, že něco není/nebylo jinak. V češtině je překládáme pomocí 'kéž by’, ‘kdyby tak’ apod.
Přítomná a budoucí přání obsahují minulý čas:
I wish you were here.
*1*1
I wish he returned tomorrow.*2*2
If only I were taller.*3*3
Minulá přání se vyjadřují předminulým časem:
I wish I had studied harder.
*4*4
If only he had been more careful.*5*5
Více se dočtete v článku Přací věty (wish clauses).
Ke stejnému jevu jako v přacích větách dochází i v tzv. nereálných podmínkách. Jsou to ty podmínkové věty, které nemluví o něčem, co se možná stane/stalo, ale o tom, co by se stalo kdyby (…), nebo co by se bývalo stalo kdyby (…).
Pozn.: Více v článku Podmínkové věty: přehled.
Ve vedlejší větě, která obsahuje podmínku současnou nebo budoucí, použijeme minulý čas:
If they didn't have kids, they would break up.
*6*6
If she had the time tomorrow, she would help us.*7*7
Obsahuje-li vedlejší věta podmínku v minulosti, je vyjádřena předminulým časem:
If you hadn't called me yesterday, I would have gone out with someone else.
*8*8
Podmínkové souvětí může obsahovat i jiné spojky (unless, providing, on condition that, apod.). I v těch případech, jedná-li se o nereálnou podmínku, používáme nereálný čas.
Věta za slůvky what if/'wɒt ɪf/, supposing/sə'pəʊzɪŋ/, suppose/sə'pəʊz/ nebo imagine se chová stejně, jako kdyby se jednalo o kondicionál s if/'ɪf/. Tyto věty většinou jaksi nastíní nějakou nereálnou situaci a zaměřují se na to, co by tyto situace mohly způsobit.
What if we stayed here?
*9*9
What if they had been killed?*10*10
Supposing you were caught?*11*11
Imagine you won the lottery! What would you buy?*12*12
Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police?*13*13
Pokud by ale šlo o reálnou podmínku, použili bychom přítomný čas:
Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police?
*14*14
Takové věty si můžeme převést na podmínkové souvětí:
Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police? =
= If someone stole your wallet, would you go to the police?
Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police? =
= If someone steals your wallet, will you go to the police?
Pozn.: Více také v článku Vazba “BE SUPPOSED TO”.
Nereálný čas používáme i za spojkami as if/əz'ɪf/ a as though/əz 'ðəʊ/, pokud označují něco nereálného. Opět používáme minulý čas pro přítomnost a předminulý pro minulost:
She acts as if she didn't know him.
*15*15
He looks as if he had been hit by a truck.*16*16
Pokud ale nechceme vyjádřit nereálnost situace, lze použít i normální časy:
She acts as if she doesn't know him.
*17*17
Všimněte si, že i v češtině toto lze vyjádřit jako něco nereálného (…jako kdyby…) nebo jako něco reálného (…jako když…).
Za hovorovějším look like, feel like, sound like, act like apod. nereálný čas obvykle nepoužíváme:
She acts like she doesn't know him.
*18*18
Ve větách s it's time nebo it's high time či it's about time používáme také minulý čas:
It's time we left.
*19*19
It's high time you told me the truth.*20*20
It's about time you stopped smoking.*21*21
Tyto věty vlastně znamenají něco jako should:
It's time we left. = We should leave.
*22*22
It's high time you told me the truth. = You really should tell me the truth.*23*23
Pokud nemáme na mysli toto pomyslné should, použijeme za spojením it's time infinitiv:
It's time to reap.
*24*24
Za spojením I'd rather (I would rather) používáme nereálný čas pouze tehdy, když se podmět věty s rather a vedlejší věty liší:
I'd rather she asked someone else.
*25*25
I want to help you. – I'd rather you didn't.*26*26
I'd rather you hadn't said that.*27*27
V jiných situacích (jsou-li podměty stejné) je za would rather holý infinitiv:
I'd rather go with someone else.
*28*28
He'd rather stay home.*29*29
Úplně stejně se používá spojení would sooner:
I'd sooner she stayed single.
*30*30
She'd sooner die than marry him.*31*31
Pozn.: Hodit se může i článek Would rather / had better.
Nereálný čas se objevuje i ve zdánlivě obyčejných větách, kde hlavní věta obsahuje podmiňovací would/could. Nereálný čas tam totiž nahrazuje právě ono slovíčko would. V češtině je podmiňovací způsob v obou větách, v angličtině pouze v té hlavní:
He says he would do what he could to help.
*32*32
He has parents who would give him anything he wanted.*33*33
Under normal circumstances I would do whatever she asked.*34*34
V nereálném čase se často používá tzv. subjunktiv slovesa be, který je pro všechny tvary stejný – were, tedy i v první a třetí osobě jednotného čísla.
I wish I were an angel.
*35*35
If he were younger, he would ask her out.*36*36
He looks as if he were interested, doesn't he?*37*37
Supposing someone were hurt.*38*38
I'd rather it were you.*39*39
It's high time I were on my way.*40*40
Někteří tuto variantu považují za ‘správnější’ než was, ale názory se v tomto velmi liší. Správně je každopádně obojí.
Pozn.: Více v článku Konjunktiv v angličtině.
Nyní pozor. Nereálný čas má svůj význam v té podobě, ve které jsme si ho nyní vysvětlili. Nijak ho neovlivňuje tzv. časová souslednost. Máme-li tedy něco nereálného v nepřímé řeči, čas se nebude měnit:
I wish I were an angel. → He said he wished he were an angel.
*41*41
Ke změně minulého času na předminulý zde nedojde:
He said he wished he had been an angel.
Věříme, že se nám podařilo vám alespoň přiblížit, co je myšleno pojmem ‘nereálný čas’ či ‘nereálný kontext’. Možná jste o tomto jevu věděli pouze ve spojení s kondicionály a přacími větami. Jak ale vidíte, jde o poměrně obecný koncept, který není přímo závislý na jednom či dvou gramatických jevech.