Přímá řeč v angličtině

Přímá řeč v angličtině

V hodinách gramatiky se učí hlavně nepřímá řeč, protože přímá řeč není z gramatického hlediska tak zajímavá. Žádná zvláštní gramatika se s přímou řečí totiž nepojí, nečekají tam snad žádné záludnosti. Přesto se na ni dnes krátce podíváme.

Co je to ta přímá řeč? Pomocí přímé řeči sdělujeme, co přesně (doslova) někdo pronesl. Nepřímá řeč naopak podává jen z hlavní význam toho, co někdo řekl, nepřímo, zprostředkovaně mluvčím:

• přímá řeč: He said: “I love you.”
• nepřímá řeč: He told her he loved her.

Jak vidíte na příkladu, zvláštní znalost gramatiky je potřeba spíše pro tu nepřímou řeč, ale o té tu dnes řeč nebude. (Informace o ní naleznete např. v článku Nepřímá řeč (1).

Přímá řeč naopak může obsahovat cokoliv. Dokonce gramatické chyby, nespisovné či slangové výrazy, jednoduše vše, čemu se za normálních okolností student angličtiny musí vyhýbat. Je to přeci to, co někdo přesně doslova řekl, tedy opravdu doslova. Pokud někdo řekne např. “bout damn time!” nebudeme na tom nic měnit.

Pořadí v souvětí

Přímá řeč samozřejmě může stát o samotě, ale nejčastěji se bude jednat o souvětí či krátký text. Tam potom rozlišujeme tzv. reporting clauses a reported clauses. Větě s uvozovkami se říká reported – to je to, co člověk řekl. Věta, která říká, kdo to řekl, jak to řekl apod. je reporting.

I said, “Well, 'bout damn time!” ^*1 - Zde je první věta reporting, druhá je reported.

Nejčastěji je ale pořadí obrácené:

“Well, 'bout damn time!” I said. ^*2 - Nejprve reported clause a až potom reporting clause.

Reporting clause může dokonce stát uprostřed nějakého přímého výroku, nejčastěji tam, kde je přímá věta přirozeně rozdělena čárkou apod.

“Well,” he said, “'bout damn time!” ^*3
“If you think you can do it,” she said, “you're wrong.”  ^*4

V literárním stylu může reporting clause narušovat strukturu reported clause např. i takto:

“Your son,” I said, “should apologize.”  ^*5

Interpunkce

Je-li reporting clause na začátku, bývá zpravidla oddělena čárkou nebo dvojtečkou:

He said, “Come here!”
He said: “Come here!”

Je-li reporting clause na konci, je důležité, aby přímá řeč byla nějakým interpunkčním znaménkem ukončena, tedy nejčastěji čárkou, otazníkem či vykřičníkem.

“I'm hungry,” he said.
“Come here!” he said.
“Where are you?” he asked.

Při rozdělení přímé řeči se jednotlivé části oddělují čárkami takto:

“Tonight,” I said, “is Halloween!”

Uvozovky

Velmi důležitou věcí jsou uvozovky (quotation marks / inverted commas). Ty v angličtině bývají nejčastěji jednoduché, ale mohou být i dvojité.

Zásadní ale je, že v angličtině jsou pouze uvozovky nahoře. Tedy ne jako v češtině, kde máme na začátku přímé řeči uvozovky dole a na konci uvozovky nahoře. V angličtině jsou na začátku i na konci uvozovky nahoře. To je důležité mít na paměti např. když píšete nějakou práci na počítači. Je nutné přepnout si jazyk na angličtinu, protože jinak vám textový editor bude uvozovky psát “po našem”.

“Ale vždyť je to taková blbost!” čertí se studenti, když je jim to v eseji opraveno a dostanou za to stržené body. Je to ale asi stejně důležité, jako jakákoliv jiná interpunkce. Píšete-li text anglicky, je potřeba dodržovat anglická pravidla. Podobně by student španělštiny mohl říct, že místo n s vlnovkou bude psát české ň, nebo že na začátku španělských tázacích vět bude místo obráceného otazníku psát obyčejný otazník, protože se mu to ve Wordu nechce hledat.

Reporting verbs

Podobně jako v nepřímé řeči, i zde je dobré znát množství různých sloves, která můžeme pro sdělení ‘co kdo řekl’ použít (tzv. reporting verbs). Vedle slovesa say jsou tu desítky dalších, která pomohou přesněji vyjádřit, o jaký typ výroku šlo (zda to byla otázka, příkaz, slib apod.) a také jakým způsobem mluvčí výrok pronesl (bylo to např. zakřičení, nebo spíš zamumlání, zakoktání, zasyčení).

• ask, say, tell, cry, exclaim, reply, shout, yell, scream, whisper, promise, suggest, warn, claim, inform, demand, murmur, mumble, stutter, think atd.

“Will you stay with me?” she whispered. ^*6
“I've never said that!” he screamed. ^*7
“I, I, I don't know,” he stuttered.  ^*8

Pokud se nejedná o skutečná slova ale spíše jen o myšlenky, nepíší se uvozovky:

I'll never do that again, I said to myself. ^*9
Well, she thought, this is interesting.  ^*10

Inverze

V literárním stylu dochází v reporting clauses k tzv. inverzi, tedy převrácení slovosledu slovesa a podmětu:

“It's over,” said Jack. ^*11
“That's beauti­ful!” exclaimed my sister. ^*12
“Where have you been?” inquired his wife sharply.  ^*13

K inverzi ale (běžně) nedochází, je-li podmět vyjádřen osobním zájmenem:

“It's over,” he said. – nikoliv said he
“That's beauti­ful!” she exclaimed. – nikoliv exclaimed she
“Where have you been?” she inquired sharply. – nikoliv inquired she

Pozn.: O inverzi se více dočtete v článku Inverze – úvod a přehled.

I was like, he was like…

V hovorové angličtině, obzvláště v mluvě mladých lidí, se často setkáte s tím, že místo klasické reporting clause (jako např. I said, she asked, he replied) používají frázi “I was like… he was like… she was like…”.

She was like, “Hey, who are you?”
And I was like, “Whoever you want me to be.”
And she was like, “Watch The O.C. much?”

Do češtiny bychom to mohli dobře přeložit např. takto:

Ona na mě, …
A já na to, …
A ona na to, …

Tento způsob vyjadřování je určitě zajímavý a pokud se pohybujete mezi mladými, určitě může patřit do vašeho arsenálu. Ovšem ne každého tím oslníte, stejně jako ne každý ocení Vaše “kinda” a “totally” či “so not true”. Vždy platí zásada, že student musí být schopen rozlišovat tzv. registr, tedy variantu jazyka vhodnou pro určitou společenskou situaci.

Citoslovce

V přímé řeči se mohou objevit i nejrůznější citoslovce:

“Ow!” she cried out in pain. ^*14
“Uh-huh,” he nodded. ^*15
“Whoa, whoa,” she said. “Wait a minute.”  ^*16

Pozn.: Podrobnější článek o citoslovcích včetně jejich výslovnosti naleznete v článku Hovorová angličtina 6: Citoslovce.

Závěrem

Přímá řeč se nejčastěji vyskytuje v psané angličtině, nejvíce v různých románech, povídkách apod.. Často se s ní ale setkáme i v hovoru, obzvláště pokud někdo někomu líčí nějakou historku, anekdotu apod. Proto je dobré, abyste si s ní dokázali poradit např. i ve vlastním psaném i mluveném vyprávění. Pozornost věnujte určitě i formálním prvkům, tedy především interpunkci (čárky, uvozovky) a registru (formálnímu / neformálnímu / literárnímu stylu).

Přepis bublinkové nápovědy: