Vydáno dne 30.03.2013
Studenti často pletou tato dvě zdánlivě podobná podstatná jména.
Pojďme si v nich udělat pořádek.
Začátečníci a mírně pokročilí studenti často používají špatně slovíčka foreigner a stranger. Ačkoli se obě dají přeložit jako cizinec, mají dosti odlišný význam:
Pojďme se jim však podívat trochu na zoubek. Podstatné jméno foreigner vzniklo z přídavného jména foreign:
Pozor na výslovnost! Písmeno G nevyslovujeme, stejně tak písmeno E.
The foreigner spoke English, but the receptionist didn't understand. *1
Her parents were not too happy she wanted to marry a foreigner. *2
He was a foreigner and didn't speak any Czech. *3
We never employ any foreigners. *4
My new boss is a foreigner, I think he's Spanish. *5
Pozn.: Místo slovíčka foreigners se často používá například people from abroad. O správném použití slova abroad si přečtěte zde.
Podstatné jméno stranger vzniklo z přídavného jména strange:
Tady si jen všimněte, že ačkoli má přídavné jméno strange většinou význam divný, tak slovíčko stranger neznamená podivín.
Small children shouldn't talk to strangers. *6
Sorry, I'm a stranger here myself. *7
She received a letter from a stranger. *8
A stranger knocked on the door in the middle of the night. *9
There was a stranger running towards her waving his hands. *10
Pokud tedy někoho vidím na ulici v Česku, není to pravděpodobně foreigner, ale jelikož ho neznám, je to stranger. Může to ale třeba být Němec, a pak je to jak foreigner tak stranger. Naopak třeba můj kamarád z Anglie pro mě rozhodně není stranger, ale stále je to foreigner, protože není Čech.