My family is / are

Při studiu angličtiny se hned na začátku učíte o shodě v čísle (jednotném / množném) mezi podmětem a přísudkem. To také patří k nejčastějším chybám studentů. Jak asi tušíte, v tomto článku si tohle základní pravidlo trochu rozšíříme. Podívejte se na následující věty, jsou obě správné?

All my class love Red Hot Chili Peppers. ^*1*1
My class participates in the school tournament.  ^*2*2

Collective nouns

Obě tyto věty jsou správně. Jak to? Slovo class patří mezi tzv. collective nouns ^*3*3. Mezi tato podstatná jména patří například:

team	family	staff	class
bank	ministry	government	committee
firm	school	club	choir

Toto není kompletní seznam kolektivních podstatných jmen. Většinu z nich najdete v dobré učebnici anglické gramatiky nebo i na internetu.

Jednotné nebo množné číslo?

Zde se liší britská angličtina od té americké. Britové běžně chápou kolektivní podstatná jména jako množné číslo (jsou to pojmenování skupin jednotlivých lidí), obzvláště, pokud se jedná o rozhodování, naděje a to, co bychom chtěli ^*4*4. Většina Američanů dává přednost tomu, že tato kolektivní podstatná jména jsou obyčejná obecná podstatná jména (jednotky, kde se nebere ohled na další “složení”), a tudíž je vnímají jako jednotné číslo. Není to samozřejmě celoplošné, není to stoprocentní pravidlo.

Vezměme si příkladové slovo family. Můžete jej chápat jako celek či jednotku, například v porovnání s ostatními rodinami, a tudíž je to jednotné číslo (má rodina má, je, se rozhodla, chce…). Nebo myslíte na jednotlivé/všechny členy rodiny, proto je to množné číslo (všichni z mé rodiny jsou, mají, se rozhodli, chtějí…).

All my family hope I'll go to university next year. But I'm not so sure I want it myself! ^*5*5
It's his last night here. His family moves to Philadelphia next week. ^*6*6
The government is elected every four years. ^*7*7
All the government are over 60. ^*8*8
The team are a bit apprehensive of the Thursday's finals. ^*9*9
The team has a good coach. They hope to win.  ^*10*10

Jak vidíte v poslední příkladové větě, která je typická pro americkou angličtinu, lze “přejít” z jednotného na množné číslo. V první části je jednotné číslo, protože tým jako jednotka má dobrého kouče, ne jednotliví členové. V druhé části každý člen týmu doufá, že vyhraje (v rámci skupiny).

a lot of, a number of + collective nouns

S kvantitativními výrazy a lot of, a number of, a group of, a couple of a také half of, the rest of, the majority of dáváme množné číslo slovesa.

A lot of admirals tend to underestimate their enemy. ^*11*11
A number of supporters come regularly to their matches. ^*12*12
Half of my pupils don't pronounce well. ^*13*13
A couple of my friends are going to the cinema with us tonight. I hope you don't mind.  ^*14*14

Závěr

Kolektivní podstatná jména v angličtině fungují trochu jinak, než v češtině, ale mají svou logiku. Věřím, že vám tento článek poodkryl další zákoutí anglické gramatiky.

Přepis bublinkové nápovědy:

1. Všichni z mé třídy milují Red Hot Chili Peppers.
2. Naše třída se účastní toho školního turnaje.
3. kolektivní podstatná jména
4. deciding, hoping, wanting
5. Všichni z mé rodiny doufají, že půjdu příští rok na vysokou. Ale já si nejsem jistá, že to chci!
6. Je to jeho poslední večer u nás. Příští týden se jeho rodina stěhuje do Philadelphie.
7. Vláda se volí každé čtyři roky.
8. Všem členům vlády je přes šedesát.
9. Lidi z týmu se trochu obávají čtvrtečního finále.
10. Tým má dobrého trenéra. Doufají, že vyhrají.
11. Mnoho admirálů má tendenci podceňovat své nepřátele.
12. Na jejich zápasy chodí pravidelně množství fanoušků.
13. Polovina mých studentů vyslovuje špatně.
14. Pár mých přátel s námi jde dneska večer do kina. Doufám, že ti to nevadí.