Vydáno dne 09.02.2014
V minulém článku o Silent E jsme si řekli pár věcí, které nám
mohou pomoci s výslovností mnoha jednoslabičných slov. Dnes se podíváme
na slova končící R, W a H, která se z předchozích pravidel poněkud
vymykají.
V předchozím článku jsme si řekli, co děje s výslovností jednoslabičných slov se samohláskou uprostřed, pokud je či není na konci přidané -E. Toto -E je sice nevyslovované, ale dokáže podstatně změnit výslovnost jednotlivých slov. Zmíněný článek najdete zde.
Dnes se podíváme, jak se chovají slova končící -R/-RE (případně -W, -H). Příště, v třetí a poslední části, se pokusíme se najít pravidla ohledně výslovnosti slov víceslabičných.
V minulém článku jste viděli, jak se mění výslovnost v závislosti
na prostřední samohlásce a až na pár výjimek šlo o celkem obecně
použitelná pravidla výslovnosti. Jedno písmeno se nám ale na konci
příkladových slov neobjevovalo – R. V čem je R zvláštní?
Anglické R se vyslovuje jakoby s horkou bramborou v puse, takže nevibrujete
jazykem o patro jako v češtině, viz článek THINK or
SINK?. V britské angličtině *1 se R vyslovuje jen tehdy,
následuje-li po něm samohláska (např. drink). Následuje-li
souhláska (např. morning), nebo je-li na konci slova
(např. sister), R se nevyslovuje. V americké angličtině se R
vyslovuje vždy (tzv. rhotic R), tento zvuk ale ve srovnání s češtinou
vzniká v hrdle a nikoli kmitáním jazyka. Nás teď zajímá ono R
na konci.
Ať už používáme britskou nebo americkou výslovnost, vždy platí, že výslovnost slov s koncovým -R/-RE je jiná než výslovnost podobných slov končící jinými souhláskami. Zkuste si porovnat CAR a CAT nebo BARE a BAKE.
Teď ale už k věci. Podívejte se níže, jak vyslovovat slova končící -R/-RE a na závěr si vše porovnejte v přehledné tabulce. Pro jistotu opakuji, že jde zatím pouze o slova jednoslabičná.
Slova s A uprostřed končící -R vyslovujeme s /a:/ (v americké angličtině /a:r/ ), pokud přidáme koncové -E, výslovnost se změní na /eə/ (AmE /er/ ).
x-AR | x-ARE | |||
---|---|---|---|---|
/ a: / | / eə / | |||
BAR | BARE | |||
CAR | CARE | |||
FAR | FARE | |||
--- |
Stejně se vyslovují i další slova s A uprostřed:
Výjimka:
Slov s E uprostřed končící -R/-RE je jen pár, takže u některých
těžko říct, co je pravidelná výslovnost a co výjimka.
Slova s -ER vyslovujeme s /ɜ:/
(v americké angličtině /ɜr/ )
Slova končící -ERE mají vyslovnost s /ɪə/ (AmE
/ɪr/ ) nebo
/eə/
(AmE /er/ )
Slova z této skupiny:
Výjimka:
Podobných slov, stejně jako u předešlé skupiny, existuje velmi málo. Výslovnost je /ɜ:/ (AmE /ɜr/ ) pro -IR a /aɪə/ (AmE /aɪr/ )
Slova z této skupiny:
Slov s -OR/-ORE také mnoho nenajdeme. Vyslovujeme je všechny s /ɔ:/ .
Slova z této skupiny:
Ani v této skupině není mnoho slov. Slova končící -UR se vyslovují s /ɜ:/ (AmE /ɜr/ ), slova s -URE s /jʊə/ či /ʊə/ .
Slova z této skupiny:
Písmeno W vlastně není souhláskou (tomu napovídá i jeho označení “double U”), proto se na něj nevztahují pravidla vytyčená v předchozím článku.
V angličtině se vyskytují pouze slova končící -AW, -EW a -OW.
Slova končící -EWE, -IW/-IWE a -UW/-UWE angličtina nemá.
Jak se vyslovují slova končící -AW a -OW se dozvíte v tomto článku.
Jediná dvě anglická slovo končící -AWE a -OWE jsou samotná
AWE *5 a OWE
*6, jejichž výslovnost se
ale rovněž řídí pravidly popsanými ve výše uvedeném Romanově
článku.
Zbývá nám upřesnit si výslovnost slov končících -EW:
(Všimněte si, že valnou část této skupiny tvoří minulé tvary sloves)
Výjimka: SEW /əʊ/
Poslední ze “zlobivých” koncových písmenek je H. Nebudu se pouštět
do rozsáhlé lekce z fonetiky *7, nicméně zjednodušeně
lze říci, že H se nechová jako souhláska a jeho výslovnost se spíš
řídí okolními hláskami. Předchází-li mu tedy samohláska, tak s ní
jaksi “splyne”, přičemž však ovlivní její výslovnost.
Mluvíme teď ovšem pouze o slovech končících -AH, -EH, -IH, -OH a -UH.
Slova zakončená H + silent E se v angličtině nevyskytují (pokud
nějaké takové najdete, jde ve skutečnosti o -CHE, -PHE či -THE).
Setkáte-li se s nějakým jednoslabičným slovem končícím H, většinou se vyslovuje podle předcházející samohlásky, tedy -AH /ɑ:/ , -OH /əʊ/ , -UH /ʌ/ . Drtivá většina těchto slov jsou ale citoslovce nebo slova, která běžně nepotkáte – pro zajímavost si je ale uvedeme:
AH, BAH, BLAH, HAH, PAH, SHAH, WAH-WAH /ɑ:/
DOH, OH, POH, SOH, UH-OH /əʊ/
HUH /ʌ/
Možná si říkáte, proč tedy vůbec H na konci těch slov píšeme, když
ho vůbec nečteme? H mění výslovnost slabiky. -BA, -BO, -BU apod. by se
všechno četlo /bə/ , kdežto
-BAH, -BOH, -BUH se bude číst /ba/ (či /bɑ:/ ), /bəʊ/ a /bʌ/ .
Dobře to ilustruje i alternativní přepis výslovnosti, který nepoužívá
IPA a můžete na něj často ve slovnících narazit, např. zde. Tam
jednoduše ah reprezentuje /ɑ:/ ,
uh /ʌ/ apod.
Pravidla výslovnosti z minulého a tohoto článku si můžeme shrnout v přehledné tabulce:
V dnešním článku jsme si ukázali, jak se mění výslovnost jednoslabičných slov zakončených -R/-RE a -W či -H. V příštím, posledním článku na téma Silent E, se podíváme, zda by se z dosavadních poznatků dala odvodit nějaká pravidla pro výslovnost víceslabičných slov.