Formální a neformální angličtina

Formální a neformální angličtina

Na výrazy formální a neformální narazíte při studiu angličtiny často. Označují dva poměrně odlišné typy jazyka. Formální angličtinu používáme obzvláště ve vážných situacích, jako je např. pracovní pohovor, obchodní dopis, komunikace s profesorem na VŠ apod. Oproti tomu neformální angličtina je vhodná pro komunikaci s vrstevníky, rodinou, přáteli, ale i např. v obchodě s prodavačem apod.

Která je správnější?

Obě varianty, formální i neformální angličtina, se drží gramatických pravidel. Neznamená to tedy, že by např. neformální angličtina byla nespisovná či gramaticky nesprávná. Otázka správnosti je spíše společenskou záležitostí. Pokud ve formální situaci, jako je např. již zmíněný pracovní pohovor, použijete neformální jazyk, bude to chyba. Stejně to ale platí i naopak – pokud v neformální situaci (např. v rozhovoru se spolužákem či kolegou) použijete formální jazyk, bude to chyba úplně stejná.

Úroveň formality konkrétních situací se může v různých jazycích a zemích lišit. Angličtina je oproti češtině méně formální. Zatímco my např. při vstupu do obchodu použijeme formální pozdrav ‘dobrý den’ a s prodavačem mluvíme spíše zdvořile a formálně, v angličtině se v takovéto situaci používá spíše styl neformální, tedy poslouží nám tu např. pozdrav hi/'haɪ//haj/­/'haɪ//haj/ nebo hello/hə'ləʊ//­hə'lou//hə'loʊ//hə­'lou/.

Obě varianty jsou důležité pro zvládnutí jazyka, obě patří do komunikační kompetence. Obě varianty jsou požadované např. v rámci mezinárodních jazykových zkoušek (např. v sekci writing můžete mít za úkol napsat formální dopis nebo neformální e-mail). Pokud ve slovníku tedy uvidíte u nějakého hesla označení informal, neznamená to, že to není pro žáky a studenty vhodné či důležité.

Důležité je neplést si pojem neformální s pojmem hovorový či nespisovný. Hovorová či nespisovná angličtina (colloquial English), které se někdy lidově říká také slang (i když se nejedná o ‘slang’ v pravém slova smyslu), je něco trochu jiného. Ta patří do velmi neformálního obzvláště mluveného projevu a nedrží se vždy nutně klasických gramatických, pravopisných či výslovnostních pravidel. Takový jazyk je samozřejmě pro praktický život také užitečný, ale např. u jazykové zkoušky by se používat neměl.

Aby nedocházelo k nedorozumění o tom, co je přesně myšleno ‘neformální’ angličtinou (patří sem tedy i nespisovný hovorový jazyk?), používá se někdy ještě výraz semi-formal, tedy ‘poloformální’. Tím ze hry jasně vyloučíme nespisovnou hovorovou angličtinu.

Rozdíly mezi formální a neformální angličtinou

Ukažme si nyní některé základní rozdíly mezi formální a neformální angličtinou.

Stažené či plné tvary

V psané formě poznáte formální a neformální angličtinu možná už podle počtu apostrofů. V neformální angličtině totiž používáme (tam, kde to jde) stažené tvary, zatímco ve formální angličtině bychom vždy měli používat plné tvary.

• I'm a student. → I am a student.
• We've been worried. → We have been worried.
• It'll be possible. → It will be possible.

Dlouhá a krátká slova

Dalším aspektem formálního a neformálního jazyka je délka slov. Podívejte se na tuto neformální větu:

I know a guy who was there a few years back and he said it was great. ^*1  

Zkuste spočítat, kolik v této větě je jednoslabičných, dvojslabičných a víceslabičných slov. Nedá to určitě moc práce. Všechna slova jsou totiž jednoslabičná.

Nyní se podívejte na jinou větu, tentokráte psanou formální angličtinou:

We would like to express our deepest apologies and offer whatever support we can provide. ^*2  

Zde již vidíte i delší slova, jako např. apologies (4 slabiky), express, offer či provide (2 slabiky). Formální angličtina tedy používá už na pohled odlišnou slovní zásobu. Nejde ale ani tak o délku slov jako spíš o jejich původ. Slova, která se vyvinula ze staroangličtiny, tedy ta původně anglická slova, dnes mají v důsledku mnoha různých změn v průběhu dlouhých staletí obvykle jen jednu, případně dvě slabiky. Tato slova tedy přirozeně patří do každodenního používání i obyčejných lidí. Naopak slova delší (dvě a více slabik) jsou obvykle důsledkem přejímání slov z francouzštiny, latiny či dalších jazyků. Ta přišla do angličtiny až později a byla známkou vzdělanějších lidí.

V neformální angličtině tedy preferujeme krátká jednoduchá slova, zatímco ve formální dáváme přednost delším, víceslabičným, jakoby pokročilejším a ‘učenějším’ slovíčkům. Spousta slov totiž jde takto snadno nahradit jiným:

• give/'gɪv//giv­//'gɪv//giv/ → provide/prə'vaɪd/­/prə'vajd//prə'vaɪd/­/prə'vajd/
• buy/'baɪ//baj/­/'baɪ//baj/ → purchase/'pɜ:tʃəs/­/pә́čəs//'pɜ:rtʃəs//pә́r­čəs/
• say/'seɪ//sej/­/'seɪ//sej/ → express/ɪk'spres//­ik'spres//ɪk'spres//ik's­pres/
• thanks/'θæŋks//θ­æŋks//'θæŋks//θæŋks/ → gratitude/'grætɪtju­:d//'grætytjúd//'græt̬ɪ­tu:d//'grætitúd/
• lucky/'lʌki//la­ki//'lʌki//la­ki/ → fortunate/'fɔ:tʃənə­t//fóčənət//'fɔ:rtʃənət/­/fórčənət/
• beat/'bi:t//bí­t//'bi:t//bít/ → defeat/dɪ'fi:t//­dy'fít//dɪ'fi:t//dy'fít/

Takových dvojic jsou stovky či tisíce.

Frázová slovesa

Úplně stejně je to vlastně s frázovými slovesy. Význam je zde totiž poskládán ze dvou či tří krátkých jednoduchých původně anglických slov. Např. give up, make out, take in, turn off, put on, look for a další. Protože ve formální angličtině se preferují víceslabičná slova, nahradíme tato frázová slovesa nějakým jednoslovným ekvivalentem.

• set up/ˌset'ʌp//ˌ­set'ap//ˌset̬'ʌp//ˌset'a­p/ → arrange/ə'reɪndʒ/­/ə'rejndž//ə'reɪnd­ʒ//ə'rejndž/
• call off/ˌkɔ:l'ɒf//­ˌkól'of//ˌkɔ:l'ɑ:f//ˌkól­'áf/ → cancel/'kænsl//kæns­l//'kænsl//kæns­l/
• put off/ˌpʊt'ɒf//ˌ­put'of//ˌpʊt̬'ɑ:f//ˌput'­áf/ → postpone/pəs'pəʊn/­/pəs'poun//poʊs'poʊn­//pous'poun/
• come over/ˌkʌm'əʊv­ə//ˌkam'ouvə//ˌkʌm'oʊv­ər//ˌkam'ouvər/ → visit/'vɪzɪt//­vizit//'vɪzɪt/­/vizit/
• look up to/ˌlʊk'ʌp tʊ­//ˌluk'ap tu//ˌlʊk'ʌp t­ʊ//ˌluk'ap tu/ → admire/əd'maɪə//­əd'majə//əd'maɪər//əd'ma­jər/

Opět bychom mohli pokračovat dále a dále. Neznamená to ale, že se ve formální angličtině nesmí frázová slovesa objevit. Existuje spousta frázových sloves, která jsou vyloženě formální (např. carry out/ˌkæri'aʊt/­/ˌkæri'aut//ˌkæri'aʊt­//ˌkæri'aut/, arrive at/ə'raɪv æt/­/ə'rajv æt//ə'raɪv æt­//ə'rajv æt/ a mnoho dalších). Takže toto určitě nelze brát jako definitivní pravidlo.

Složitější gramatické struktury

Výše jsme ukázali, že formální angličtina se vyznačuje pokročilejší či komplexnější slovní zásobou. Totéž platí pro gramatické struktury. Zatímco běžná každodenní angličtina obsahuje spíše jednoduché věty či jednoduchá souvětí, ve formální angličtině se objevují i složitější souvětí a složitější jevy jako např. trpný rod, inverze, participium apod.

Podívejte se na několik případů formálnějších gramatických jevů:

• They stole his bike. → His bicycle was stolen.
• We're dispatching your order right now. → Your order is being dispatched.
• If you want to ask something… → Should you have any questions…
• Because he didn't know the answer, he… → Not knowing the answer, he…
• The guy I met… → The person whom I met…

Vždy celé věty

Ve formální angličtině by se vždy měly používat celé věty. V neformální totiž často používáme tzv. elipsu, tedy vynechání některých větných členů. Tomu se ve formální angličtině vyhýbáme.

Got a minute? → Do you have a moment?
Text her. – Can't. Battery's dead. → I can't do that. The battery is dead.
No way! → It's not possible.
Back in ten? → Shall we come back in ten minutes?

Více zdvořilosti

Ve formální angličtině používáme často různé zdvořilostní obraty.

Do you need any help? → May I assist you in any way?
Where's Grafton Street? → Excuse me, I'm looking for Grafton Street.
Hey guys. → Good morning, ladies and gentlemen.
Come here. → Would you please come here, sir?

Často se snažíme mluvit méně přímo (používáme např. nepřímé otázky apod.):

Who's that? → I wonder who that is.
What time does it start? → Could you tell me what time it starts?
Can I borrow it? → I was hoping you could lend it to me.

Idiomy

Idiomy, jako např. put two and two together nebo to keep your fingers crossed patří obvykle pouze do neformální angličtiny. Ve formálním stylu bychom je museli nahradit nějak jinak.

put two and two together → guess what is happening
have a thumb in every pie → be involved in a lot of things
wrap your head around something → understand something
kick the bucket → pass away

Další a další pravidla

Formální angličtina se řídí mnoha dalšími pravidly. Konkrétní pravidla platí třeba pro oslovení a rozloučení ve formálních dopisech, pozdravy, oslovování lidí atd. Neformální angličtina si naopak podobnými pravidly nedělá těžkou hlavu. Zatímco formální dopis ukončujeme dle pravidel frází yours sincerely nebo yours faithfully (podle toho, jestli víme, kdo je příjemcem dopisu nebo nikoliv), v neformální angličtině můžeme použít vlastně cokoliv, jako např. love, best wishes, take care atd.

Pozn.: O tomto (a nejen o tom) se dočtete v seriálu Business English.

Závěrem

Ukázali jsme si základní rozdíly mezi formální a neformální angličtinou. Schopnost použít správný styl ve správné situaci ke znalosti jazyka neodmyslitelně patří, a proto je dobré při učení věnovat pozornost i tomu, zda je daný výraz či daná struktura formální, neformální, či dokonce patří do nespisovné angličtiny.

Přepis bublinkové nápovědy: