Přítomný prostý čas - tázací věty a krátké odpovědi

Otázky v přítomném prostém čase

Otázka se slovesem být se tvoří tzv. inverzí – převrátíme slovosled podmětu a slovesa (I am → am I, he is → is he…) U významových sloves to ale takto nejde.

Abychom inverzi mohli vytvořit, bude opět nutné použít pomocné sloveso do/'du//du//'­du//du/, které se používá i v záporných větách. Sloveso do se tedy umístí před podmět, čímž vytvoříme inverzi (do you, do they, do I) a hlavní sloveso potom zůstane na svém místě.

You speak English. – Do you speak English? ^*1
They go to work. – Do they go to work? ^*2
Your parents live here. – Do your parents live here? ^*3
We have beer. – Do we have beer? ^*4  

Takto se tedy tvoří otázky ANO/NE (otázky zjišťovací). Pokud bychom chtěli vytvořit otázku doplňovací (kde, kdy, proč…), bude na začátku věty stát navíc tázací zájmeno:

Where do they live? ^*5
How do you spell that? ^*6
What do you want? ^*7
When do you start work? ^*8  

Otázky ve třetí osobě jednotného čísla

Pro otázky v přítomném čase používáme pomocné sloveso do/'du//du//'­du//du/. Ve třetí osobě navíc toto pomocné sloveso přijme koncovku pro třetí osobu -S a vznikne tak tvar does/'dʌz//daz­//'dʌz//daz/. Významové sloveso už koncovku -s mít nebude.

She speaks English. – Does she speak English? (nikoliv does she speaks)
He goes to work. – Does he go to work?

Jednoduše, -s charakteristické pro třetí osobu je v celé větě jen jednou – buď u významového slovesa (v kladných oznamovacích větách), nebo u pomocného slovesa do (v otázkách a záporech).

Does your son speak German? ^*9
What does he do? ^*10
Where does he work? ^*11
Where does your mother work? ^*12  

Otázky s významovým do

Nenechte se zmást, pokud tvoříte otázky s významovým slovesem do/'du://dú//­'du://dú/. V otázce potom bude toto sloveso dvakrát, jednou jako pomocné, podruhé jako významové.

What do you do? – I'm a teacher. ^*13
What does she do for fun? – She likes gaming. ^*14  

Krátké odpovědi

Na otázky ano/ne odpovídáme nejčastěji pomocí tzv. krátkých odpovědí. Pokud bychom pouze odsekli ‘yes’ nebo ‘no’, mohla by naše odpověď znít hrubě a nezdvořile. V češtině na otázky ano/ne odpovídáme většinou tak, že použijeme celé sloveso:

Jsi tu? – Ano, jsem.
Máš sestru? – Ano, mám.
Bydlíš tady? – Ne, nebydlím.

V angličtině je to trochu jinak. Významová slovesa jako go, live, work, speak, come, love, like, want apod. takto osamoceně stát nemohou.

Do you live here? – Yes, I live.
Do they work on weekends? – Yes, they work.
Do I look good? – Yes, you look.

Místo nich opět použijeme pomocné sloveso do (v kladných odpovědích) nebo don't (v záporech):

Do you live here? ^*15
Yes, I do. ^*16 / No, I don't. ^*17  

Do they work on weekends? ^*18
Yes, they do. ^*19 / No, they don't. ^*20  

Do I look good? ^*21
Yes, you do. ^*22 / No, you don't. ^*23  

Ve třetí osobě jednotného čísla místo do bude tvar does / doesn't:

Does he love you? ^*24
Yes, he does. ^*25 / No, he doesn't. ^*26  

Přepis bublinkové nápovědy: