Základní slovosled oznamovacích vět

Základní slovosled oznamovacích vět

České věty mají slovosled volnější, ale v angličtině má pořadí slov ve větě pevný pořádek. Klasická věta začíná podmětem (kdo? co?), za ním je sloveso a případně jeho předmět, a nakonec patří příslovečná určení (např. způsobu, místa, času apod.)

podmět	sloveso	předmět	způsob, místo, čas..
John	watched	TV	in the evening.
I	like	the book	very much.
My friend	lives		in Germany.

Podmět + sloveso

Oznamovací věty tedy zpravidla začínají základní dvojicí podmět + sloveso.

Jack is very tall. ^*1*1
My dad works in a bookstore. ^*2*2
The bus is here. ^*3*3
She likes blueberry ice cream. ^*4*4
My parents don't live here. ^*5*5
Ben is reading the newspaper. ^*6*6  

Podmět by měl být vyjádřený, i když bychom ho v češtině vynechali.

We don't have time! ^*7*7 – v češtině stačí nemáme, v angličtině musí být my nemáme.
It's cold today. ^*8*8 – podmětem je tu it, i když vlastně nic konkrétního neznamená.

Toto pořadí podmět + sloveso je v angličtině zcela zásadní a až na výjimky se objevuje ve všech oznamovacích větách. Mezi výjimky patří např. vazba there is / there are, které se věnujeme detailně jinde.

Sloveso + předmět

Pokud má sloveso předmět, bude následovat ihned za slovesem. Mezi sloveso a předmět nic nevkládáme!

Billy likes hip-hop. ^*9*9
Eric loves Donna. ^*10*10
Michael is playing football. ^*11*11
My dad likes listening to the radio. ^*12*12 (sloveso listen se pojí s předložkou to, předmět bude až za předložkou)

Český slovosled se někdy v tomto zcela liší. Věta ‘já ty peníze nemám’ v angličtině musí být ‘já nemám ty peníze’. Věta ‘on ji zná’ v angličtině musí být ‘on zná ji’.

I don't have the money. ^*13*13 (I don't the money have)
He knows her. ^*14*14 (He her knows)

Určitě tedy nelze z češtiny překládat do angličtiny slovo od slova. Takové věty by nebyly srozumitelné. Totéž platí u překladu z angličtiny do češtiny. České věty, které by kopírovaly anglický slovosled, by zněly nepřirozeně a kostrbatě.

Příslovečná určení

Příslovečná určení (např. způsobu, místa nebo času) bývají zpravidla až za podmětem, slovesem a jeho případným předmětem. Jednoduše řečeno, příslovečná určení patří na konec věty.

He read the text very carefully. ^*15*15 – příslovečné určení způsobu
I didn't see her at school. ^*16*16 – příslovečné určení místa
I'll call you in the morning. ^*17*17 – příslovečné určení času

V případě kombinace místa a času se držíme tohoto slovosledu: nejprve místo, potom čas.

She lived in London for two years. ^*18*18
My parents don't go to work on Sundays. ^*19*19
Let's meet in front of the station at 7:30. ^*20*20  

Příslovečná určení (obzvláště času) mohou být ale i na začátku věty.

On Fridays I usually start work at 9. ^*21*21
Tomorrow I'm staying home. ^*22*22  

Přepis bublinkové nápovědy:

1. Jack je velmi vysoký.
2. Můj táta pracuje v knihkupectví.
3. Je tu autobus.
4. Ona má ráda borůvkovou zmrzlinu.
5. Moji rodiče tu nebydlí.
6. Ben si právě čte noviny.
7. Nemáme čas!
8. Dnes je zima.
9. Billy má rád hip-hop.
10. Eric miluje Donnu.
11. Michael právě hraje fotbal.
12. Můj táta rád poslouchá rádio.
13. Já ty peníze nemám.
14. On ji zná.
15. Přečetl si ten text velmi pečlivě.
16. Ve škole jsem ji neviděl.
17. Zavolám ti ráno.
18. Dva roky žila v Londýně.
19. Moji rodiče nechodí v neděli do práce.
20. Pojďme se sejít v 7:30 před nádražím.
21. V pátek obvykle začínám v práci v 9.
22. Zítra zůstávám doma.