No, je to teda pekelná metafora…
Náš jediný a přetrvávající záměr (only and abiding intention)
v životě (jakýsi smysl života) je pronést vyčerpávající a úplnou
řeč (full utterance) (chápu to jako nějaké vyjádření na konci našeho
života, které vypoví vše o tom jak jsme žili, a pod.)
V průběhu našeho života si tuto řeč připravujeme, zkoušíme si ji, ale
koktáme (all of our stammering) při tom (nedaří se nám, máme ještě málo
zkušeností a pod.).
No a nejsou na tohle všechno naše životy příliš krátké? (Are not our
lives too short for…)
Dát to celé do jediné české věty, aby to taky nějak pěkně vypadalo
si netroufnu…
Ale zhruba takhle bych to viděl významově…