Dobrý den, opět se řídím heslem, že víc hlav víc ví. Mám studenta, který je středně pokročilý a přesto angličtinu kouskuje a pořád si ji překládá čj-aj. Angličtinu používá v práci a nemá na výuku mimo hodiny – mne kombinuje s NS celkem oba 3 hod/týdně – čas ani chuť. Nevěří mi, natož sobě, že aj lze mluvit a nevědět o tom, že mluvím cizí řečí. Prosím, trochu mi dochází nápady, pomožte!!! Poznámka do diskuse:vím, že se to za něj nenaučím.

PS:kromě intenzivnějšího studia mne napadlo učení se písňových textů, které má rád zpaměti.

Dík, Katka

a co podcasty? Zejména www.eslpod.com

Taky takové studenty znám… je to velmi těžké. Většinou radím vrátit se úplně na začátek, zkusit např. zjednodušenou četbu pro ty úplně nejnižší úrovně a ZAKÁZAT překlady. Zkusit si pojmenovávat obrázky co nejrychlejí, aby nestihl si slovo vybavit ani česky. Jde to těžko… hlavní je, že ON musí chtít.

Pokud se rozhodně, že to bez češtiny nejde, a NECHCE se o to tedy ani pokoušet, tak je to tak trochu práce marná.

Hlavní tedy je, aby to pochopil. Že angličtina se dá používat NEZˇAVISLE na češtině. Že myšlenky lze vyjadřovat česky a pak je převádět do angličtiny a nebo je lze vyjadřovat anglicky přímo.

A pak pomaličku. Od základů.

Většinou ale jsou takoví lidé tak trochu perfekcionisti. A nechtějí dělat znovu začátky. Chtějí jít dál ve složité gramatice, složitých strukturách, složitých slovech. Tudy ale bohužel cesta nevede.

Taky bych ráda mluvila anglicky jako česky, abych o tom ani nevěděla Speaking je moje momentálně nejslabší místo. Podcasty mi pomohly s poslechem, ale na mluvení u mě nazabírají Písňové texty můžou být dobré, ale záleží na výběru, protože některé obraty nejsou moc použitelné v běžné řeči. Možná by pomohlo opakování několika jednoduchých dialogů během hodiny víceméně jakoby mimoděk (what time is it? do you prefer…,), aby student dostal do pusy rutinní odpovědi a začal si aspoň v něčem věřit.

Děkuji. Časem povím, jak to jde dál. Ano, je perfekcionista. Nečte, ale rád si povídá, Nenapsala jsem, že ho učím v práci a má povětšinou jedno oko upřené na mne, druhé na mobil. Držte nám a angličtině pěsti!  Katka

Já jen dvě věci:

• píšete, že nemá čas ani chuť se zlepšovat (tady je myslím hodně velký problém)
• mobil v hodině ubere minimálně 30% z toho, co by se člověk mohl naučit (zvlášť když mu zvoní co 5 minut a on to MUSÍ zvednout…)

Čas se totiž vždycky nějaký najde (když se chce), ale hlavně mu dle mého chybí motivace. Najít si k němu cestu asi nebude nejlehčí, myslím jak jej motivovat, jak docílit, aby ho angličtina bavila, aby se mu líbila, aby k ní měl vztah 

Zkuste třeba ty písničky, zkuste na něj jít přes jeho práci, jak by mohl užít angličtinu pro svou profesi, nebo pro své koníčky. Říkejte mu taky svoje “historky z natáčení”, kdy jste byla na jeho úrovni a jaké chyby jste dělala. Prostě ho zkuste zaujmout, ale to vám asi neříkám nic nového 

Jo a dávejte mu písemné domácí úkoly.

Mobil na hodině bych zakázal. Vím, že to nejde vždy, sám mám dost studentů ve firmách, kteří to prostě nemůžou vypnout, protože by jim mohl utéct kšeft za miliardu…

Nicméně takovým studentům je třeba prostě oznámit, že pokud nezmění radikálně přístup, tak těch pár hodin (většinou ve firmách 2 vyučovací týdně) jsou dobré jako “udržovačka”, ale radikální skok ať rozhodně nečekají…

Za prvé děkuji, Romane, za Vaše postřehy. Co se týká studenta, stíhá toho až moc, má těžkou práci a hodně zodpovědnosti. Chce se zlepšit, proto jsem se tu nahlas zeptala. Zároveň si rád dělá věci “po svém”. V práci angličtinu, a to i odbornou, bez milosti potřebuje. Děkuji za komentář o mobilech, nedělám tuto práci však přímo na sebe, neurčuji tedy pravidla. Podpořil jste mne v mém obecném názoru, že vystresovaný, unavený, hladový student s okem na mobilu se toho moc nenaučí. Ještě jedna věc-staří kantoři mne naučili přísloví, že můžeš koně dovéct k vodě, ale napít se musí sám. Vím, že to tak je po těch letech i z praxe. A celkově se o naše studenty nebojím, protože jak říkají páni manageri:jsme zatraceně dobří!:-D Ať se daří, Katka

Co člověk, to osobnost, na někoho platí postup popisovaný panem Vítem, na jiného jiný, zdánlivě zcela opačný. Nevidím nic špatného na překládání, pokud cílem je uvědomit si že nelze překládat doslovně a fixování gramatické struktury a kolokací. Rád vzpomínám na „paní profesorku“ (penzionovaná učitelka) která nás u každého článku (četba, poslech) „nutila“ si vypisovat „vazby a spojení“ s tím že tohle je nejdůležitější, jednotlivá slovíčka si můžeme najít ve slovníku. Když jsem začal používat angličtinu v práci, tak jsem se analogicky „učil“ obdobně z příchozích e-mailů.
Z prvního příspěvku bych nepočítal s tím, že se student něco naučí doma. Proto je třeba, abyste se často vracela k nedávným tématům, aby byla aspoň nějaká šance na trvalé zapamatování takže:
Každou hodinu bych začínal „překladovou 10-minutovkou“ (vy česky, student překládat), to co minule dělalo problém (slovíčka a ty vazby). Nejlépe když to studentovi pošlete předem e-mailem (snad se časem začne připravovat). Taky bych se vrátil na začátek a bral furt dokola dokud nebudou odpovědi zcela AUTOMATICKÉ věci typu:
otázky (do / does / did / na podmět), zápor, 3.osoba (-s), kontrasty v gramatice (co to děláš / co děláš v pondělí, kam jedete / kam plánujete jet atd.podle odhalených problémů). A pak věty, které jsou v češtině „jinak“ (Polévku nejím, Kolik je Vám let? Kolik to stojí?).
Já dnes problémy řeším v češtině, nicméně jakmile začnu mluvit či psát tak tvořím věty přímo v angličtině a tohle by měl být váš cíl. Tím že „nadhazujete“ české věty tak pouze vynecháváte fázi řešení problémů.
Angličtinu jsem při práci nachytal z podcastů (http://www.listen-to-english.com, http://www.bbc.co.uk/…ningenglish/).
Slovíčka a vazby z MP3 s česko-anglickými větami (např.Alena Kuzmová: English all around). Na tohle by Váš student mohl mít čas, kolegové když si půjčili moje auto tak již CD ani nehledali, věděli že najdou jen anglitinu.

Moc dík za výborný nápad s angličtinou do auta!

Mno, co mi pomohlo u jednoho studenta, který taktéž pořád pouze překládal byla dost jednoduchá věc. Měl za úkol každý den mluvit sám k sobě v rutinních věcech (I'm brushing my teeth, writing an e-mail… I need to buy bread…) Prostě věci, které si sice první dva dny bude překládat, ale postupně je začne používat v mysli automaticky. To postupně začne rozšiřovat a s překládáním přestane.

Neříkám, že to bude fungovat u tvého studenta, ale mně se to osvědčilo.

thx

To, co píše Alisch, radím taky, ale hodně lidí to nakonec nedělá. Buď jsou pořád ve spěchu a nestíhají (nedonutí se) k těmhle komentujícím větičkám, nebo spíš si to sami říkají v duchu a ne nahlas, což je sice taky fajn, ale nemá to takový efekt. Takže pak zadávám jako domácí úkol písemnou formu – co jsem dnes dělal, příp. co běžně dělám v pondělí (úterý,…), co dělá (dělala) dnes manželka, děti, pes, co mám v plánu dělat o víkendu, atp… Kdo se vykašle na psaní, tomu není pomoci (teda z mé zkušenosti prostě nemá takovou motivaci a je jako ten zmiňovaný kůň, co stojí u vody a nepije).

Nutno brát v potaz i poruchy učení, to potom ovlivňuje vše. A nutno nezapomenout, že poruchy učení – stručně neschopnost správně číst/+ psát mají často velmi nadaní a chytří lidé. Čili forma výuky je fuk, musí vyhovovat hlavně studentovi/stu­dentům a ti musí dojít k cíli.

To je pravda, nicméně elementární principy platí: co si v přiměřeném čase nezopakuji, to si neurony v hlavě nespojí a já to příště opět neznám. Teď jen najít tu správnou metodu opakování…

Někteří studenti narazí na neznámé slovíčko a zaseknou se. Já kdysi dělal cvičení „co dělat když neznám“ . Kdo z vás (učitelů) to se studenty dělá?
Nevadí mi, když učitel donese Bridge se článkem o Halloweenu POKUD mi jej pošle dopředu e-mailem, abych si mohl zopakovat slovní zásobu. V opačném případě je to stejné jako kdybych znenadání vytáhnul článek o funkci a konstrukci transformátoru a chtěl debatou nad tím strávit hodinu angličtiny (na tohle se zase já nemusím připravovat).

Každý někdy něco neví! Práce s “nevím” a chybou je úplně normální součástí učení. Jestli Vás někdo “trápí” hodinu s textem o H. a z Bridge, pouvažujte, jestli ta osoba je ta správná nabídka na Vaši jazykovou a lidskou poptávku. Jinak angličtinou je potřeba se pravidelně otužovat, ale čím více je takovýto otužovací text nad Vaši úroveń, tím více s ním potřebujete pomoci, souhlas. Hodně štěstí se stálou přítomností angličtiny ve Vašem životě.