Tuhle jsem četla článek uznávaného českého psychologa, kde se zabývá vzděláním a jak se učit. V první části článku je Jak se učit anglicky. V tom co popisuje, se dosti liší od rad, které jsou nalezení zde. Přitom mi jeho rady nepřijdou úplně hloupé. Pod článkem je také krátká diskuze o dvojjazyčných knihách (které doporučuje) s jednou uživatelkou. Zajímal by mě Váš názor. Co si o tomto způsobu učení myslíte. https://psychologie.cz/…ni-na-dosah/

Nepřijde mi to nijak moc odlišné od toho, co píšeme zde. Být v kontaktu s jazykem, hodně číst a poslouchat.
Je tam pár věcí, které jsou trochu mimo, jako “Nepotřebujete mrskat správné tvary předpřítomného času, které nestvoří ani průměrný Američan.”, ale v zásadě článek neuvádí nic překvapivého nebo nového.
Já osobně nejsem příznivcem ani učebnic, ani odděleného “učení slovíček”, raději čtu a poslouchám, protože v kontextu si člověk slova zapamatuje sice za delší dobu, ale natrvalo. Ale to je individuální – každý si vybere metodu, která mu vyhovuje a u které cítí, že u něj funguje.

No já mám třeba problém s tou gramatikou. Strašně dlouho přemýšlím, jestli to říkám gramaticky správně až nakonec radši nic neřeknu anebo když řeknu, tak mi stejně rodilák nerozumí, co jsem vlastně chtěla říct. Podstatě se přecházím na úroveň C1 (gramatika, use of english, writing, reading, i ten speaking nemám špatnej a nějaké téma), ale ta reálná mluva se tak strašně liší, že mi to dělá hrozný problém. Manžel sice viděl gramatiku z rychlíku, ale nemá absolutně žádnej problém se domluvit. V podstatě všechno, se naučil, je z aj filmů z českými titulky. Ve škole měl aj asi 0,5 roku, ale učivu zrovna moc nedal. Někdy si třeba říkám, že bych ho trochu opravila s tou gramatikou, ale pak si zase řeknu, kam se na něj vlastně hrabu. Neříkám, že gramatika není důležitá, ale někdy je to dosti svazující. Musím vypadat jak blbec, jeden si řekne: “Ta už musí být dobrá, když se připravuje na CAE” a přitom realita je jaksi jiná.

Tak na chvilku odložte učebnice a čtěte opravdické knihy a koukejte na skutečné filmy. Zkuste se učit anglicky stejně, jako jste se učila česky – odpozorovat, oposlouchat, okopírovat, napodobovat rodilé mluvčí. To je ta nejpřirozenější a nejefektivnější metoda.
Důležité ale je, což se píše také v onom článku, dělat to pravidelně v malých dávkách.
Já studentům říkám – i 5 minut denně (ale opravdu každý den) je mnohem efektivnější než dvě hodiny týdně. Náš mozek tak prostě funguje.
Více naleznete v sekci http://www.helpforenglish.cz/…a-anglictinu

Ale to já dělám. Čtu prakticky pouze knihy v originále (manžel nepřečetl žádnou), na filmy/seriály v originále koukáme společně s manželem, také hodně sleduji youtube (př. Ellen Degeneres…). Asi mi to ale v hlavě funguje nějak jinak než manželovi nebo já už nevím 

A vyjadřovat se v češtině vám problém nedělá? Nebo jste spíš introvert, který se ani normálně s “cizími” lidmi moc nebaví? To by nemusel být potom “zakopaný pes” v učení a jazyce jako takovém, ale spíše ve vaší povaze, čímž nemyslím, že by to byl problém, zkrátka jsme každý z jiného těsta. Tak se zkuste nad to trochu povznést. Nebo vy snad česky mluvíte spisovně podle učebnice? Já tedy ne. A to že někde sem tam nějakou chybu uděláte… no bóže, tak uděláte. Určitě si to pak budete stejně vyčítat, a tím pádem si svou chybu uvědomíte a příště už jí (třeba) neuděláte. Držím palce.

No je pravda, že jsem introvert poměrně velký. V cizí společnosti o více lidech prakticky jenom poslouchám.. Tak možná už vím, kde je vlastně problém