Ahoj všem, asi se chci jen vykecat nebo co… Angličtinu studuju už několik let, měla jsem soukromého lektora, chodila jsem do kurzů a vše probíhalo dobře, soukromý lektor mi samozřejmě vyhovoval víc, věnoval se jen mně, časová flexibilita atd…, ale to mi už finanční situace nedovolí. Kurzy byly horší, v prvním byli vesměs lidi v aj o třídu hůř než já, takže jsem se nikam nepohnula, v druhém jsem si dala laťku připravit se na FCE a zase jsem to časově nedávala, spolužáci byli studenti, já matka miminka a školačky jsem jim vůbec nestačila, ale taky mi to hodně dalo, zpětná vazba od vynikající lektorky, respektive i spolužáků byla neocenitelná, ale kurzů jsem zase musela nechat z časového hlediska, nemá mi kdo hlídat dítě, tak jsem se rozhodla, že moji téměř úroveň B2 nezahodím a budu studovat dál doma, sama. Mám spoustu vynikajících materiálů, převážně doporučených zde na webu, ale nevím prostě, jak s tím naložit… Poslední měsíce moje angličtina hrozně upadá, ta pasivní je sice stále vcelku dobrá, přečtu téměř vše v aj (novely, ne odborný text ), ale nepřičítám to až tak znalosti slovíček do hloubky, spíš tomu, že jsem velký čtenář a umím si, jak to říct, “domýšlet”. Jakmile mám sednout k angličtině, přepadne mě obrovská únava a jsem na sebe naštvaná, že zase nic neudělám, ale já bez té zpětné vazby asi nejsem schopná jít dopředu, už jsem začala i od úplných začátků, abych si to oživila, protože mé začátky s aj někdy v roce 99 na malé vsi nebyly zrovna přínosné, nicméně mi vždy učitelé, profesoři, lektoři, spolužáci i přátelé říkali, že jsem v aj dobrá, ale já propadám do čím dál větší deprese, protože jsem to chtěla někam dotáhnout, domluvit se, být jednou opravdu na úrovni alespoň ADVANCED, i jsem si vysnila být úroveň NATIVE SPEAKER a teď mám pocit, že jsem se zabořila do bahna a nemůžu z něho ven, že už nemám sílu. Měl někdo z vás někdy pocit takového zmaru? Byl jste někdo v situaci, kdy jste nemohli navštěvovat kurzy, ani se nijak spojit s kýmkoliv ovládajícím angličtinu, kdo by vám dal zpětnou vazbu, byli byste rozhodnutí v tom pokračovat sami, ale zasekli se na mrtvém bodě? Povedlo se vám jít dál? Jak jste pokračovali? Zvládli jste to? Každý člověk má individuální metody učení se, vím to. Vyzkoušela jsem jich už spoustu, ale nevidím výsledky a to mě silně demotivuje pokračovat. Pokud můžete, poraďte, jak se nevzdávat… Děkuji. P.

1. Nevkladajte do toho toľko emócií
2. Vytvorte si dobrý plán – presne zistite kde ste a čo chcete v akom časovom období dosiahnuť
3. Takto určite niekam dôjdete

Vyberte si učitele po Skype.

Tímhle stadiem projde myslím většina studentů, kteří berou angličtinu fakt vážně. Jako když je turista v půlce kopce a podívá se nahoru, kolik ho ještě čeká…Tvrdá práce se určitě vyplatí, držím palce, ale na úrovni B2 se schopností “přečíst téměř vše” je na čase si taky vybrat odměnu za to, čeho už jste dosáhla: dejte se do knížky, která vás bude opravdu bavit, pusťte si k žehlení film, který máte ráda, začněte sledovat blog o něčem, co vás zajímá (to všechno pochopitelně anglicky a tak, abyste se v rozumné míře “chytala”). Znáte to, škola hrou…a hrát si nemusí jenom děti 

Možná to není váš případ, ale mám pocit, že hodně studentu se “utápí” v obrovském množství materiálů, které mají. Sám jsem měl takový problém s němčinou. Učení jsem ale omezil na minimální počet zdrojů, které mi nejvíc vyhovovaly, určil si systém a najednou to jde mnohem líp.

Jak píše Geo, od úrovně B2 už se člověk může začít vystavovat reálné angličtině. Blogy, filmy, seriály, různá videa na youtube… Nebo si můžete stahovat různé audio do mp3 a poslouchat to při domácích pracech, cestování, před spaním atd.

Dekuji za reakce Mate pravdu,moc tlacim na pilu,uberu a jak jste psali-pojmu to jako skolu hrou Hlavne cteni je ma vasen a verim,ze uz se v aj textu orientuju natolik,ze kdyz narazim na gramaticky jev,ktery mi nebude znamy,vyhledam si ho v materialech (kterych mam opravdu moc a JE to pritez :-/ ) Jeste jedndou diky