throw up vomit

Jaký je rozdíl v použití těchto slovíček jako ZVRACET

throw up (informal, B2) = vomit (C2) = zvracet

Rozdíl významový nula, takže jen v registru…

těmi závorkami naznačujete, že sloveso throw up je součástí rejstříku studenta na úrovni b2, kdežto vomit až studenta na úrovni c2?

Ano, tak to aspoň vidí Cambridge:

http://dictionary.cambridge.org/…nglish/vomit
http://dictionary.cambridge.org/…throw-sth-up?…

Ne že bych s tím nutně souhlasila, ale je pravda, že jako student jsem se sama nejprve naučila throw up, pak teprve vomit.

To je asi poměrně individuální, já to měl naopak.
Je možné, že slovník ukazuje, která slova se mohou objevit v Cambridge zkouškách různých úrovní.

Vomit, to be sick je zvracet. Barf, spew, throw up, puke atd. je blít.

Osobně si nemyslím, že by se měla slova rozdělovat dle CEFR. Nedává to smysl. Úplný začátečník se může naučit slova jako uxoricide nebo portmanteau a četl jsem o polském učiteli lingvistiky v NY, který umí anglicky na úrovni r. Mluvčí, ale neznal slovo tether. Co třeba slovo hříva? Někdo miluje koně a naučí se ho hned a někdo až za 5 let.

Zajímavá odpověď. Teď ještě potřebujeme vědět, jaký je přesně rozdíl mezi “zvracet” a “blít”. “Blít” je určitě méně formální slovo a ve mně osobně evokuje představu, že se jedná o trochu nadměrnější a možná nekontrolovatelné zvracení. Určitě bychom třeba neřekli, že se někdo snažil vyvolat blití, aby vyblil něco jedovatého, co snědl. Nebo že se někdo pozvracel jak amina. Teď tedy nastává otázka, zda to stejné platí stejně pro anglická slova “barf”, “spew”, “throw up” a “puke”. Někdo by třeba mohl říct, že “spew” není “blít”, ale spíše “hodit šavli”. Nebo, že “puke” je spíše “blinkat”. Já bych třeba řekl, že “throw up” je z těchto slov úplně nejběžnější a nejneutrálnější stejně jako v češtině slovo “zvracet” a “vomit” už je trochu formálnější než české “zvracet” a možná bych k němu přiřadil spíše slovo “vyvrhnout”.

Co se tím ale hlavně snažím říct, je to, že takto se ten rozdíl vysvětlit nedá.

Pro mě je zvracet formální. Např. Doktor se vás zeptá jestli jste zvracel, ne blil. A stejně tak je vomit formální i protože to slovo pochází z latiny. Trochu nechápu ten Váš příspěvek. Throw up je skutečně nejběžnější výraz pro blití (zvracení), hodit šavlí je možné použít pro všechna ta slova, ale puke jako zdrobnělé blinkat?

Everytime I think of you I puke (Eminem) Určitě bych to nepřeložil jako “Pokaždé když na tebe myslím tak se mi chce blinkat”

No vidíte, pro vás je slovo “zvracet” formální, ale já na tom třeba nic formálního nevidím. To, že jsem zvracel, bych běžně řekl třeba kamarádům nebo rodině, kdežto v angličtině bych ve stejné situaci “vomit” nepoužil.

Jinak já bych zase nepřeložil “my baby puked all over me” jako “moje miminko mě celýho zblilo”.

Jde o to, že takto se ten rozdíl vysvětlit nedá. Rozdíl je ten, že každý z těch slov zní jinak, je používáno v jiných situacích a v různých lidech evokuje různou myšlenku. Nejde říct, že rozdíl je ten, že jedno znamená “zvracet”, druhé “blít” a třetí “hodit šavli”. Jednou slovo “puke” přeložíte jako “blinkat” a jindy třeba jako “blít”. To je podstata mýho příspěvku.

Já to chápu. Nikdy jsem neřekl, že každé jedno slovo má jen jednu variantu v čj a aj. Na druhou stranu.

I think I'm gonna be sick. – Asi budu zvracet. I threw up all over your car. – Úplně sem ti zeblil káru.

Chci říct, že be sick a vomit je 100% formálnější. Nic víc.

To jak přeložíte jednu konkrétní větu nehraje moc velkou roli. Já vám klidně můžu vymyslet věty, kde to bude naopak.

I was sick all over the floor – Zblil jsem celou podlahu
My doctor asked me if I threw up – Doktor se mi zeptal, jestli jsem zvracel

V tom případě u Vás piss znamená močit a urinate chcát. Nemá smysl v tom pokračovat, protože to akorát mate začátečníky.

Tohle je právě rozdíl mezi někým, kdo jazyk “pouze” studuje a potřebuje se třeba dostat jen na určitou úroveň, a rodilým mluvčím (či někým, kdo usiluje o to se mu přiblížit). Ta slova a jejich klasifikace ve slovníku jsou zjevně myšlena pro tu první skupinu. Nejde o to, že by nikdo z nižší úrovně nemohl ta slova znát. Jen je v drtivé většině případů znát nepotřebuje. A tato potřeba je měřítkem i v případě lingvisty či milovníka koní, které popisujete výše.

Nebo jinak: Když učím začátečníka, který se potřebuje domluvit na základní úrovni na dovolené jednou za rok, nebudu mu nutit formální či méně používaná slova, existuje-li pro nějakou konkrétní věc obecné synonymum (např. crate, chest → box). Pro takové lidi je spousta slov, která “nepotřebují znát” (rozuměj: nechtějí si s nimi zbytečně zatěžovat hlavu).
Na druhou stranu pokud chci sebe nebo své děti dostat na úroveň pokud možno co nejbližší rodilcům, snažím se používat všechna slova (samozřejmě s tím, že rozlišuji, v jaké situaci je které vhodné). Nejsou žádná slova, která “nepotřebujeme”, tak jako nejsou žádná taková slova v češtině.

Souhlasím. Jen slova, která mají četnost 3 v 100 miliónech nejsou tak extrémně důležitá a není nutné je znát k dosažení úrovně rodilého mluvčího.

Přesně tak. Ale to je právě ten rozdíl – “klasický student” se učí a vybírá si, co si nacpe do hlavy a co nechá plavat. Rodilý v jazyce žije a čím častěji slovo vidí, tím snadněji si ho zapamatuje – ale neučí se ho. A pokud něco v životě nepotká, nebude si to vyhledávat sám od sebe.
BTW, jednou za pár let narazím i češtině na slovo, které jsem v životě neslyšel.