Nevim kolik
knih jsem v zivote precetla, ale cim jsem starsi, tim je to horsi, protoze je
mene a mene casu. Ctu uz od prvni tridy a protoze jsem nesmela chodit ven
s kamarady, tak jsem cetla, cetla a cetla. Je fakt, ze u maturity, kde jsme
predkladali seznam prectenych knih, tak na me ucitelka cestiny koukala take dost
zdesene, a to jsem na rozdil od svych spoluzaku vynechala pohadkove knizky.
Dokonce jsem precetla i vsechnu povinnou cetbu (krome jedne – Robinsonka, tu
jsem opravdu nezvladla). Ale abych to uvedla na pravou miru, cast seznamu tvori
knihy meho manzela a nektere z nich jsem jeste neprecetla, ale doufam, ze to
jeste stihnu . Ale
na druhou stranu jsem chodila jako ditko do knihovny a kazdy mesic to byly navic
knihy, ktere v seznamu nemam. Opravdu nevim kolik jsem jich precetla.
Mimochodem planuji, ze v „duchodu“ si poridim knihpuctvi nekde na severu
Anglie (proto se ucim anglictinu), manzel bude jezdit po vresovisti (bude-li tam
nejake) na motorce a ja budu chovat jorksiry a vlkodavy – pokud me to zakon
povoli nebo budu zalezla v mem knihpupectvi a budu jen cist a nebude me vadit,
ze nemam zadne zakazniky.
Mame doma i cteci pokoj, rikame mu trucovna , je to kamrlik
s kreslem a lampou, bohuzel knihovnu jakou ma profesor Higgins v My Fair Lady
jsem nedokazala pri navrhu naseho domecku nekam umistit .