Dobrý den, nejen ispirována hlasováním na hlavní straně…v čem by se měli zlepšit vaši minulí, přítomní i budoucí učitelé angličtiny a za co je chválíte? Který učitel/ka vás naučili nejvíce či nejméně a proč?
/Předem děkuji (a za osatní přítomné učitele děkujeme) za popis a fakta, nadávky a jména by bylo asi moudré nechat si od cesty./
Dík za odpovědi, Katka

PS: Varianta pro samouky: Jakým jste byli sobě učitelem/učitelkou?

Měla jsem angličtinu pouze 4 roky na gymnáziu a vyzkoušela jsem 2 učitelky.
První byla sice snaživá, ale naučila nás nepravidelná slovesa a jejich minulé tvary jako básničku (ne, že by nám říkala – učte se to jako básničku, ale při zkoušení chtěla slyšet go-went-gone atd. místo například – přelož „Přišla jsem včera domů v 7 večer“). V důsledku toho je dodnes neumím používat v konverzaci, protože „odříkat“ trvá moc dlouho, nemám je vžité.

Druhá byla protivná, ale dělala s námi hodně výslovnost. Pustila kazeťák s textem, my jsme se dívali, jak je to v učebnici, po každé větě kazeťák stopla a my jsme se snažili napodobit výslovnost a intonaci. Pak jsme měli daleko lepší výslovnost než ostatní skupiny, což bylo potěšující.

Obě se soutředily v podstatě jen na gramatiku a slovíčka (typický přístup) a zanedbávaly writing, speaking. Student měl sice znalosti, ale nedokázal je pak v praxi pořádně uplatnit ani slovem, ani písmem.

Hlavne musi umet plavat (ne v Anglictine)

Sluší se i odpovědět sama sobě – s angličtinou jsem začala až na gymplu, jsem ročník 71. Paní učitelka měla angličtinu sama určitě ráda, ale jaksi vyhořelá nám v hodinách aj vyprávěla o stavu základny SSM na škole. Učebnici mám dodnes schovanou, horší jsem od těch dob neviděla, jeli jsme článek, slovíčka, gramatika, cvičení. Pak roční intenzívní státnicový kurz na st. jazykovce, tam byli skvělí, taky jich většina odešla učit na PdF a KAA. Bezvadní byli i v ILC a English Centru na přípravách na CAE a CPE. Opravdové pedagogické perly potkávám na mezinárodních seminářích pro učitele. A jací jsou? Chytří, lidští, nenápadní a je s nima sranda. K.

Tak ja pridam taky trochu neco do mlyna…me jazyky na gymplu hrozne bavily, mely jsme jeste stare ucebnice, ale nijak mi to nevadilo, po roce francouzstiny z prastare strukturalni ucebnice jsem se dokazala ve Francii v pohode domluvit, proste jsem se ucila a kupodivu to dokazala aplikovat. Nekteri ucitele byli chaoticti, hodiny nemeli hlavu ani patu, nekteri system sam..koneckoncu ted ucim, sice ne Aj, ale zase shledavam z druhe strany tu klasickou pravdu, ze i kazdy student se uci jinym zpusobem a co vyhovuje jednomu, na to si druhy stezuje…jako dospely student jsem potkala jak dobre lektory, tak takove, od kterych jsem si nic nevzala, stejne jako na tom gymnaziu…

Ahoj – nenapsala jsem, co mne vytáčí…dvě věci – když na to učení kašlou a nebo naopak když jsou přesvědčeni o své jediné a neotřesitelné pravdě (například komunikativní metody vždy a všude a nikdy jinak).V tomto bych u některých jedinců viděla veliký potenciál ke zlepšení. Ale jinak sama vidím roli učitele mezi sirkou a jednosměrkou-zapálit a ukázat cestu. K.

Potkat se s opravdu dobrým lektorem angličtiny je velká výhra a dar nebes. A když se to tedy podaří a člověk sedí v hodině, která má spád, jedna aktivita střídá druhou, nelze vypnout ani na okamžik, celou dobu se těšíte a kocháte tím, co se kolem vás odehrává, na konci máte fantastický pocit z toho, kolik práce jste zvládli a navíc jste se díky proaktivnímu přístupu vyučujícího dozvěděli mnohem víc než co napovídají poznámky v Teacher´s Book, když zjišťujete, že vám učitel předal něco ze svých unikátních znalostí, které samozřejmě přesahují to, co se právě probírá ve Student´s Book, tak to je tedy potom opravdu paráda … mně se to tedy poštěstilo jen párkrát, ale je to přesně to, co od výuky očekávám, a hrozně moc si vážím těch nadšených a zapálených učitelů, kteří entuziazmus sdílí se svými žáky…

Od základní školy jsem měla spoustu učitelů angličtiny a abych pravdu řekla, skutečně mě něco naučil jen jeden, ale bohužel jsme ho měli na gymnáziu jen rok, dokud se nepřestěhoval. Jinak hodiny angličtiny byly vždy jen další nudné hodiny stejně jako fyzika nebo chemie. Tedy nic zajímavého, nic co by v nás vzbudilo zájem. Když člověk něco musí, tak ho to holt nebaví a vytváří si k tomu postupně odpor. V jednom z příspěvků se tu píše, že ve škole poslouchali z magneťáku a opakovali to, co slyšeli a tím si zdokonalili výslovnost a intonaci. Také jsme tohle dělali, ovšem jsme to praktikovali tak, že mluvila celá třída (tedy skupina cca 23 dětí) – a když mluví 23 různých hlasů do sebe, tak vlastně neslyšíte ani sami sebe, natož nějakou výslovnost nebo intonaci. Na gymnáziu pak k mému zděšení většinou učitelům šlo o to, aby ti, kteří mají z testů čtyřky měli alespoň trojky a jakž takž z jejich předmětu prošli. Poprvé jsem anglicky mluvila ve škole až u maturity, neboť v hodinách na mluvení čas nebyl, jen výklad gramatiky a následná písemná cvičení. Naštěstí byla pro mě angličtina vždy takovým menším koníčkem, takže jsem se vzdělávala sama doma.

Omlouvám se za připomínku, ale který jste ročník? Takhle učili angličtinu mne ( + rozbor akcí SSM na škole), a to jsem rozená 1971!
Jinak děkuji za komentáře. Já sama jsem ze svých osmáků a deváťáků někdy úplně vyšťavená, neb je nebaví NIC. Je to ale taky tím, že když se od trojky neučili aspoň trochu, tak se to špatně dohání. Což ale neberu jako omluvu, že se mi hodina nepovede a dál dělám Dona Quijota. K.

Cituji:
........Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!

.........když jsou přesvědčeni o své jediné a neotřesitelné prav­dě

Dovolím si nesouhlasit, že to není jen o zavděčení.

A pak co když tu pravdu mají. Co potom?

Drtivá většina učitelů (nejen) angličtiny, se kterými jsem se v životě setkala nebyla ochotna připustit, že něco neví a místo toho si něco vymysleli. Za ten vymyšlený nesmysl byli ochotni rozdávat i pětky. Tohle neberte jako osobní útok, to je prostě životní zkušenost. Ještě bych podotkla, že se to týká učitelů angličtiny z JŠ a dávající soukromé hodiny. Učitele angličtiny ze střední školy bohužel posoudit nemůžu, protože se za nás tento jazyk na střední škole technického směru vůbec neučil.

Naše poslední učitelka perfektně ovládala učebnice z kterých učila (např. učebnice pro JŠ 1 a 2), ale jakmile jsme se jí zeptali na něco co v těch učebnicích nenašla, měla jednoduchou odpověď „to je nějaký slang“.
Například nedávno tady Marek vydal článek „Anglická předpona A-“ nebo „Konjunktiv v angličtině“, když jsme se jí ptali na věci týkající se tohoto tématu řekla nám, že je to nějaká blbost a jedná se určitě o slang a odmítla se o tom bavit. Bylo toho víc už si všechno nepamatuju. Nejsmutnější na celé situaci bylo, že když jsem před 2-ma lety objevila tyto stránky, kde jsme pak našli mnoho odpovědí, tak naprosto odmítala se na ně podívat. Protože co je na Internetu to je přeci špatné (viz. všeobecná nenávist učitelů k Wikipedii, kterou mezi dětmi šíří jako jed).

Jinak samozřejmě jsme měli i dobrého učitele, který nás „hodně“ naučil, byl to rodilý Angličan, který vystudoval angličtinu. Výuka probíhala bez učebnice a dostávali jsme okopírované podklady k látce, kterou s námi probíral. Bohužel jsme ho měli jen rok, protože jeho bouřlivý osobní život ho odvál jinam, kvůli jeho partnerkám se z něho stal běženec po Evropě .

Takže dalšího učitele už asi já a můj manžel trápit nebudeme a zůstaneme věrni HFE, kde jsme se zatím vždy dozvěděli vše co potřebujeme.

Když jsem jako naprostý začátečník začala chodit do jazykovky, dostali jsme učitelku, která s námi „jela“ tradiční výuku (jak jsem zažila už na gymplu s Ruštinou a Němčinou) – přečíst slovíčka, přečíst a přeložit článek, udělat cvičení. Gramatiku vysvětlovala tak, že přečetla poučku z učebnice. Veškerá konverzace probíhala česky. Jen pro doplnění – probírali jsme AJ pro jazykové školy – Prokopy. Pak jsme dostali jinou učitelku a přešli na Headway. A začal horor. 3 roky jsme anglicky skoro nepromluvili, teď naopak bylo vše jen a pouze v angličtině. Učebnice, vysvětlování, konverzace… Dopadlo to tak, že jsem cca 5 let nemohla angličtinu „ani cítit“. No, už mě to přešlo a zkouším to znovu. Raději sama. I když – co s konverzací? Jedině že bych se dala na „samomluvu“…

jistě, samomluva je super. Viz článek JAK NA TO: SPEAKING.

Mozna bych nabidnul svuj pohled na vec. Ucitel cloveka ve svem pricipu nenauci nic. On mu jen muze neco vysvetlit a nekam ho smerovat. Naucit se vsechno musi kazdy sam. U jazyku to plati 20-ti nasobne. Jak muze ucitel nekoho naucit 10 000 slov? Da se vysvetlit gramatika, ale ta je bez intenzivniho samoprocvicovani take nenaucitelna. Ucitel by mel byt hlavne motivator a mel by ukazovat zakovi cestu tak, aby se zak vyhnul zbytecnym chybam ve studiu. Takze mi z toho vychazi konzultacni hodina jednou za 14 dni Nicmene chapu, ze tudy cesta ke zprogresivneni zakladniho skolstvi asi nevede. Inu ja vedel proc ze skolsti utect…

já to tvrdím pořád. I sebelepší učitel nění nikdy zárukou, že se anglicky naučíte. A naopak, naučit se anglicky můžete i se sebeblbším učitelem. Ve výsledku je to jen a jen na nás.

Výmluvy typu „my jsme měli blbýho učitele“ prostě neberu. Pokud člověk doma neudělá nic a čeká, že to do něj učitel nabuší, to prostě v jazycích, jak říká Hum4nfrog neexistuje.

Proto se taky můžou lidi anglicky naučit i díky zázračným, magickým, čarovným, převratným, revolučním, úžasným, kouzelným, shůry přicházejícím angličtinám. Kdo chce a něco dělá, ten se zpravidla naučí.

Kdo nechce, sebelepší učitel to do něj nenacpe. kdo nechce, nenaučí se ani za deset let života v anglicky mluvící zemi.

Děkuji za odpovědi.
Přidám sama sobě jednu, co mi řekla jedna stará paní učitelka: „Děvenko, koně můžeš zavést k vodě, ale napít se musí sám!“
Katka