Předpřítomný průběhový čas

Další obtížnou kapitolou anglické gramatiky je předpřítomný čas průběhový (present perfect continuous). Podívejme se na to, kdy a jak se tento jev používá. Snad vám po přečtení tohoto příspěvku bude celý tento gramatický jev jasnější.

Tvoření

Jak se tento čas tvoří lze logicky odvodit od toho, jak obecně tvoříme průběhové časy a toho, jak se tvoří předpřítomný čas prostý.

• be + -ing

Používáme sloveso be a významové sloveso s koncovkou -ing (be swimming, be working apod.).

• have + -ed

Používáme pomocné sloveso have a minulé příčestí (třetí tvar) slovesa (have gone, has seen, have finished)

Dáme-li tyto dva principy dohromady, vznikne nám:

• have + been + -ing

Sloveso have + minulé příčestí slovesa be, tedy been a za ním použijeme významové sloveso s koncovkou -ing (have been working, has been listening atd.)

Použití předpřítomného průběhového času

I u předpřítomného průběhového času platí, že se používá, když mluvíme o něčem co je tady a teď, nikoliv o tom co bylo tehdy, tam. Budete-li mít toto na paměti, vyhnete se mnoha chybám.

Když se totiž student naučí tento čas tvořit, má tendenci používat ho více, než je dobré. Na rozdíl od předpřítomného prostého času, předpřítomný průběhový čas mluví spíše o činnostech, u kterých dáváme důraz na trvání či průběh děje, nikoliv na hotový výsledek, jak tomu bývá u předpřítomného času prostého.

Pozn.: O předpřítomném času prostém se dočtete v článku Předpřítomný čas.

Předpřítomný průvěhový čas používáme hlavně v případech, kdy říkáme:

1) Jak dlouho už něco probíhá

V tomto významu se často používá s předložkami for (jak již dlouho) a since (od kdy).

I have been learning English for three years. – Učím se již tři roky, tedy učení již tři roky probíhá.
How long have you been waiting for me? – Ptám se, jak dlouho už tu čeká, tedy jak dlouho ten děj již probíhá.

Znázornit si tyto děje můžeme na časové ose:

Tato ilustrace ukazuje děj, který před třiceti minutami začal a v tento moment (bod now) stále ještě trvá, a dále může pokračovat či skončit. Říkáme prostě, že teď je to už třicet minut, co se učím.

Na tomto obrázku vidíte jiný děj, který (podobně jako tomu bylo na předchozím obrázku) již nějakou dobu probíhá. V tomto případě však neříkáme po jak dlouhou dobu, ale od kdy. V podstatě se však jedná o to samé. Prší již od dvou hodin, v tento moment ještě prší, a možná bude pršet i dál (ale nemusí).

Pozor! Tento typ vět nelze překládat pomocí přítomného průběhového času!

I am waiting here for two hours. – takto ne
I am waiting here. – Čekám tu – pouze říkám, co probíhá právě teď.
I have been waiting here for an hour. – Čekám tu už hodinu. – Kromě toho, že tu právě teď čekám, říkáme i to, jak dlouho již to trvá, tedy ne jen to, co je teď, ale i to, co už bylo.

Pozor! Někdy i v podobném případě můžeme použít předpřítomný čas prostý, a to tehdy, pokud máme na mysli, že daná skutečnost tak byla již hodně dlouho, a můžeme ji tedy považovat za stálou pravdu:

I have been living here for two years. – Bydlím tu teprve krátkou dobu, sám průběhovým časem vyjadřuji, že se jedná o kratší dobu.
I have lived here all my life. – I když česká gramatika této věty se neliší, v angličtině ano: říkám, že tu bydlím od narození, tedy vždy jsem tu bydlel. Nedáváme důraz na dobu trvání, ale říkáme spíše to, že to tak bylo vždycky (ne že to teprve nějakou dobu probíhá, prostě to tak je)

Někdy je možné použít obojí: I have been living here for ten years, nebo I have lived here for ten years. Každá z těchto vět vyjadřuje trošku něco jiného: pokud vám deset let přijde jako kratší doba, použijete průběhový, pokud už se za těch deset let začnete považovat za “domácího”, použijete prostý.

Pozn.: Předložka for se v moderní angličtině v kladných větách může vypouštět: The journey lasts for two hours. / The journey lasts two hours.

2) Jaký děj vedl k tomu, že něco nyní tak je

Předpřítomný průběhový čas se také používá pro děje, které již neprobíhají, ale nějakou dobu probíhaly a nyní je vidět jejich důsledek. Nesmí být ovšem ve větě uvedeno, kdy tento děj probíhal. Pouze konstatujeme, jaký děj vedl k nějaké současné situaci.

I'm tired because I've been working out. – Posiloval jsem a to vedlo k tomu, že jsem teď unavený (i když už neposiluji).
Why are you so dirty? – I've been repairing my car. – Opět říkáme, že jsem špinavý, protože jsem opravoval auto, tedy to opravování auta vedlo k tomu, že jsem teď špinavý.

Pojďme si takový děj opět znázornit na časové ose:

It's wet because it's been raining. – Je mokro a vedlo k tomu to, že pršelo (i když už asi neprší). Říkáme však, že děj (déšť) vedl k současnému výsledku (mokru).

Pozor! Předpřítomný prostý čas by v tomto případě měl trochu jiný význam:

It's rained. – Zapršelo. Říkáme, co prostě proběhlo, co se stalo před chvilkou apod.
I've repaired my car. – Opravil jsem auto. Tedy: je opravené, už jezdí. Tato věta vyjadřuje výsledek, a ten není důvodem, abych byl špinavý.

She's written a book. – napsala knihu, je napsaná
She's been writing a book. – psala knihu, pouze říkáme, co se dělo, ne co se stalo

Z výše uvedeného vyplývá další pravidlo použití předpřítomného času průběhového:

3) Důraz na děj samotný, ne na výsledek

Toto pravidlo doplňuje i shrnuje první dvě pravidla. Pokud tedy dáváme větší důraz na děj samotný než na výsledek, popř. pokud konkrétní výsledek ani není, je nutno použít průběhový čas.

He's been cooking dinner.
He's been fixing his motorbike.
She's been painting the walls.

Všechny tyto věty mluví pouze o dané činnosti, nikoliv o výsledku těchto činností: nevíme tedy, zda je již navařeno, ani zda motorka již jezdí, či zda je již vymalováno.

He's cooked dinner.
He's fixed his motorbike.
She's painted the walls.

Tyto věty naopak nemluví o té činnosti jako takové, spíše mluví o výsledku, zdůrazňují výsledek. V tomto případě je večeře hotová, motocykl již zase jezdí a zdi jsou vymalované.

Vid dokonavý a nedokonavý

Někteří studenti používají pomůcku pro určování toho, zda použít předpřítomný prostý nebo průběhový čas: Prostý použijeme tehdy, když v češtině použijeme vid dokonavý, a průběhový použijeme, když v češtině je vid nedokonavý:

udělal jsem – I have done
dělal jsem – I have been doing

spravil auto – He has repaired his car.
spravoval auto – He has been repairing his car.

Tento ‘trik’ ve většině případů funguje, ale jsou případy, kdy ne. Další nevýhodou této metody je fakt, že vás bude nutit věty si neustále překládat do češtiny a z češtiny.

Pozor na stavová slovesa!

Předpřítomný čas nelze použít u tzv. stavových sloves, neboli u sloves, která vyjadřují spíše stav, postoj a podobně. Probíhat totiž mohou pouze činnosti, ne stavy.

Předpřítomný průběhový čas tedy nikdy neuvidíte se slovesy jako like, believe, know apod.

I've been knowing her for two years.
I've known her for two years.

Pozn.: Více v článku Stavová a dynamická slovesa.

Záporné věty

V záporných větách se předpřítomný průběhový čas většinou neobjevuje. Řekneme-li: Již dva roky hraji závodně tenis, použijeme předpřítomný průběhový:

I have been playing tennis for two years

Pokud ale řekneme Již dva roky nehraji tenis, použijeme předpřítomný prostý

I haven't played tennis for two years.

Záporná věta totiž nedává důraz na dobu probíhání děje, ale spíše říká, že za celou dobu daný děj vůbec neproběhl (ani jednou). Záporný průběhový čas by byl použit spíše v případě, kdybychom se snažili dát nějaký záporný děj dát do kontrastu s jiným:

You have been surfing the net for two hours? – No, I haven't been surfing the net, I've been doing my homework.
I haven't been reading the book for two hours, I have been reading it for two days.

SINCE vždy s předpřítomným časem?

Častou chybou, které se student angličtiny dopouští je automatické používání předpřítomného průběhového času, když ve větě je slůvko since.

Samozřejmě platí, že pokud věta vyjadřuje děj trvající od určité doby, použijeme předpřítomný průběhový čas. Problémem však jsou ty věty, kdy je časové určení vyjádřeno pomocí vedlejší časové věty:

Since you came back from school, you've only been watching TV.

V této větě vidíme, že za spojkou since je minulý čas, nikoliv předpřítomný. To, že se člověk vrátil ze školy zde bereme jako něco, co se v minulosti stalo, je to bod, odkdy měříme ten probíhající děj, tedy dívání se na televizi.

Podobně je tomu v následující větě:

It's been ten years since I left school.

Zde říkáme, že nyní je tomu deset let (proto přítomný) od doby, kdy jsem dokončil školu – tedy, školu jsem dokončil před deseti lety – proto minulý čas. Tato věta nemluví o ničem, co již nějakou dobu trvá či probíhá. Prostě oznamuje, co se stalo před deseti lety.

Pozn.: V podobných větách se běžně používá i přítomný čas: It's ten years since….

FOR a předpřítomný čas?

Podobný problém je s předložkou for. Když se totiž studenti učí předpřítomný čas průběhový, v učebnicích je vždy minimálně jedno cvičení, kde se volí mezi předložkou since a for, např.:

I've been waiting for two hours. ^*1 (nikoli since two hours)
I've been waiting since yesterday. ^*2 (nikoli for yesterday)

To je pak ovšem důvod, proč si studenti myslí, že jakmile je ve větě předložka since a for, patří do ní vždy předpřítomný čas. Ovšem předložka for udává pouze nějakou dobu, kdy se něco děje, nebo dělo, nebo bude dít. Předložka for se tedy běžně objevuje v minulosti i přítomnosti:

I waited there for two hours. ^*3
I've been waiting here for two hours. ^*4
I will wait there for two hours.  ^*5

Závěrem

V tomto příspěvku jsme se společně podívali na to, jak se tvoří a používá předpřítomný průběhový čas. Pamatujte si tedy, že předpřítomný čas používáme především v případě, že:

• říkáme, jak dlouho již nějaký děj probíhá (po jak dlouhou dobu či od kdy)
• říkáme, jaký děj vedl k nějaké současné situaci
• zdůrazňujeme samotný děj spíše než výsledek tohoto děje