Modální (způsobová) slovesa

V tomto článku se zaměříme na základní informace o anglických modálních slovesech. Ukážeme si jejich gramatické vlastnosti, jaké mají tvary, s čím se pojí. Zaměříme se jednotlivě na všechna základní modální slovesa, vysvětlíme si jejich význam a ukážeme si, jak se používají.

Co jsou to způsobová slovesa?

Způsobová (neboli modální) slovesa jsou pomocná slovesa, která určují tzv. způsob hlavního významového slovesa, které za modálními následuje. Obvykle vyjadřují povinnost, nutnost, schopnost, možnost, příkaz, zákaz apod. Mezi základní modální slovesa patří např. must, can, should, can't, mustn't, needn't, shouldn't atd.

Základní gramatické vlastnosti modálních sloves

1) Vždy ve stejném tvaru

Modální slovesa se nečasují, ve všech osobách mají stejný tvar.

I can swim.
You can swim.
He can swim.
She can swim.
We can swim.
You can swim.
They can swim.

Vidíte, že se ani ve třetí osobě jednotného čísla neliší od svého základního tvaru.

2) Některé tvary neexistují

Modální slovesa mají mnohdy pouze tvar přítomného času, v některých případech i minulého. Nemají však tvar infinitivní (to must), přítomné příčestí (musting), ani minulé příčestí (musted).

Z toho plyne, že modální slovesa nikdy nebudou v budoucím čase (ten se vždy tvoří pomocí infinitivu), v žádném průběhovém čase (ten se tvoří pomocí přítomného příčestí) ani dokonavém čase (předpřítomný apod. – ten se tvoří pomocí minulého příčestí). Od některých sloves lze vytvořit minulý čas (can – could, may – might, shall – should) ale tento tvar často mívá trochu jiný význam či jinou funkci.

3) Vždy následuje sloveso v základním tvaru

Za modálními slovesy ve větě vždy následuje významové sloveso v základním tvaru (tedy go, sleep, run apod., nikdy gone, sleeping, to run apod.). Výjimku tvoří sloveso ought, za kterým následuje infinitiv s to.

I must go.
He should tell us the truth.
We can't do that.

4) Nepojí se s dalším pomocným slovesem

Pokud tvoříme otázku či zápor běžných sloves, použijeme pomocné sloveso (do, don't, didn't apod.). U modálních sloves tvoříme otázku přehozením podmětu a modálního slovesa, zápor pomocí staženého tvaru not.

Can you help me? (nikoli do you can)
I can't do it. (nikoli I don't can)

Rozdělení modálních sloves

Způsobová slovesa, nebo jejich význam, dělíme na dvě skupiny:

I. PRIMÁRNÍ

Slovesa, která mají primární význam vyjadřují do jaké míry má/nemá někdo svobodu vykonávat nějakou činnost, tzn. povinnosti, zákazy, příkazy, možnosti, schopnosti, atd. Používají se pouze v přítomném čase, a pokud bychom je chtěli použít v minulém, budoucím či jiném čase, je nutné použít tzv. opis.

Opis modálního slovesa je sloveso či fráze, která má stejný či podobný význam jako dané modální sloveso (can – be able to, must – have to). Není však modální a lze ho tedy použít v libovolném čase či tvaru.

Pozn.: Více v článku Opisy modálních sloves.

II. SEKUNDÁRNÍ

Slovesa, která mají sekundární význam, vyjadřují, do jaké míry je mluvčí přesvědčen o tom, co říká (něco určitě tak je, nebo možná tak je, určitě tak nebylo apod.), popř. jeho současný postoj či hodnocení toho, co už se stalo (např. že tam býval neměl chodit – šel tam, ale lituje toho.)

Sekundární modální slovesa nepoužívají opisy. Jejich význam je vlastně vždy přítomný, vždy vyjadřují současný názor, postoj, jistotu apod. Pokud se týkají děje v minulosti, používá se za nimi tzv. dokonavý infinitiv (např. must have done, might have seen, should have gone atd.).

Pozn.: Více v článku Minulá modální slovesa.

Přehled modálních sloves:

I. PRIMÁRNÍ	II. SEKUNDÁRNÍ
modál (význam 1.os.j.č.)	modál (význam)
can (umím, můžu, smím)	must (určitě to tak je)
can't (neumím, nemůžu, nesmím)	can't (určitě to tak není)
must (musím)	may (možná to tak je)
mustn't (nesmím)	might (je možné, že to tak je)
needn't (nemusím)	could (je možné, že to tak je)
should (měl bych)	couldn't (není možné, aby to tak bylo)
shouldn't (neměl bych)
ought to (měl bych)
oughtn't to (neměl bych)
may (smím)  *1

Primární modální slovesa

Jak již bylo řečeno, primární modální slovesa vyjadřují míru svobody/nesvobody provádět nějakou činnost. Podíváme se na jednotlivá modální slovesa a vysvětlíme si jejich význam.

CAN

1) Schopnost

V tomto významu má sloveso can/‘kæn//kæn­//'kæn//kæn/ český ekvivalent 'umět’.

I can swim. – Umím plavat.
He can run 100 metres in 12 seconds. – Uběhne 100 metrů za 12 vteřin – dovede to.
Can you speak Spanish? – Umíš španělsky?

V minulém čase používáme modální sloveso could/'kʊd//kud­//'kʊd//kud/. Pro jiné časy, infinitivy apod. používáme opis be able to (být schopen).

I could sing very well when I was a kid.
Uměl jsem moc hezky zpívat, když jsem byl dítě.
I want to be able to sing.
Chci umět zpívat (pro infinitiv používáme opis).
Will people be able to do simple maths in the future?
Budou lidé v budoucnosti umět počítat? (budoucí čas se tvoří pomocí WILL + infinitivu, proto použijeme opis).
She's never been able to cook. – Nikdy neuměla vařit.
(předpřítomný čas – použijeme opis v předpřítomném ča­se).

2) Možnost

V tomto významu má sloveso can český ekvivalent ‘moci, mít možnost’.

Can you come tonight? – Můžeš dnes večer přijít?
I can be there at 8. – Můžu tam být v osm.

I v tomto případě v minulém čase používáme modální sloveso could. Pro jiné časy, infinitivy apod. používáme opis be able to (být schopen).

He could run like the wind. – Uměl běhat rychle jako vítr.
I don't know when I will be able to pay for it. – Nevím, kdy to budu moci zaplatit. (budoucí čas se tvoří pomocí WILL + infinitivu, proto použijeme opis).

3) Svolení

V tomto významu má sloveso can český ekvivalent ‘smět, moci, mít dovoleno’.

Can I go to the cinema with you? – Můžu jít s vámi do kina? (dovolíte mi to?)
Of course you can. – Jasně že můžeš. (máš naše svolení)
Can I ask you something? – Smím se tě na něco zeptat?

Jako opis v tomto případě používáme vazbu be allowed to (mít dovoleno), v minulém čase lze použít could.

Was he allowed to go with them? – Mohl jít s nimi? (měl to dovoleno?)
I've never been allowed to go out on school nights. – Nikdy jsem nesměl večer ven, když byla další den škola.

CAN'T

Sloveso can't je zápornou verzí slovesa can a vyjadřuje zápor všech tří významů, o kterých jsme mluvili:

1) Neschopnost

Do češtiny bychom sloveso zde přeložili jako ‘neumět’.

I can't swim. – Neumím plavat.
Chickens can't fly. – Slepice neumí létat.

V jiných časech než v přítomném používáme opis be (not) able to (nebýt schopen), v minulém můžeme také použít couldn't.

I couldn't sing very well when I was a kid. – Neuměl jsem moc hezky zpívat…
I won't be able to learn it. – To se nebudu schopen naučit.

2) Nemám možnost

Do češtiny tento význam can't můžeme přeložit jako ‘nemoci, nemít možnost’.

I can't come tonight. – Dnes večer nemůžu přijít.

V minulém čase používáme couldn't.

He couldn't come. – Nemohl přijít.

3) Zákaz, nemám svolení

V tomto významu má sloveso can't český ekvivalent ‘nesmět, nemít dovoleno’.

You can't come with us! – S námi nesmíš! (zakazujeme ti to)
I can't talk to my parents like that. – Tak s rodiči mluvit nesmím.
Can I say something? – No, you can't! – Smím něco říct? – Ne, nesmíš!

Jako opis v tomto případě používáme vazbu be (not) allowed to (nemít dovoleno), v minulém čase lze použít couldn't.

He couldn't go there with them. – Nemohl tam s nimi jít. (neměl to dovoleno)
You won't be allowed to watch TV tomorrow if you don't listen to us! – Zítra se nebudeš smět dívat na televizi, pokud nás nebudeš poslouchat.

MUST

1) Příkaz, uložení povinnosti

Sloveso must/‘mʌst//mas­t//'mʌst//mas­t/ používáme pro příkazy, když mluvčí někomu uděluje povinnost. Do češtiny ho můžeme přeložit jako 'muset’.

You must be quiet. – Musíš být tiše.
I must try harder. – Musím se více snažit.

Sloveso must používáme pouze v přítomném čase, vyjadřovat však může i příkaz či povinnost do budoucnosti (You must help me tomorrow. – Zítra mi musíš pomoct). V jiných časech je nutné použít opis have to.

I had to stay at home. – Musel jsem zůstat doma.
I'll have to try it next year. – Budu to muset zkusit příští rok.

2) Důrazná rada

Slovesem must můžeme někomu dát i důraznou radu, tedy že je moc důležité aby něco udělal apod.:

You must study every day if you want to learn something. – Musíš se každý den učit, když se chceš něco naučit.

MUSTN'T

1) Zákaz

Sloveso mustn't /'mʌsnt//'masnt/ používáme pro zákazy. Do češtiny ho můžeme přeložit jako ‘nesmět.’.

Pozor! Není to zápor českého muset – nemuset. V angličtině má jak must, tak mustn't stejnou funkci – vždy něco přikazuje či ukládá, ať již kladnou povinnost (příkaz), nebo zápornou (zákaz).

You mustn't go there. – Nesmíš tam chodit.
We mustn't cheat during tests. – Nesmíme při testech podvádět.

Sloveso mustn't používáme pouze v přítomném čase, vyjadřovat však může i zákaz či zápornou povinnost do budoucnosti (We mustn't lose the match tomorrow. – Zítra ten zápas nesmíme prohrát). V minulém čase můžeme použít minulý čas slovesa can't, tedy couldn't. V jiných časech je nutné použít opis be (not) allowed to.

I couldn't go to the cinema. – Nesměl jsem jít do kina.
We weren't allowed to use a calculator. – Nesměli jsme používat kalkulačku.

2) Důrazná rada

Slovesem mustn't můžeme někomu dát i důraznou radu, tedy že je moc důležité aby něco nedělal apod.:

You mustn't fidget when you go to an interview. – Nesmíš se ošívat, když jdeš na pohovor.

NEEDN'T

1) Nemusím!

Slovesem needn't/‘ni:dnt/­/nýdnt//'ni:dnt/­/nýdnt/ vyjadřujeme to, že nemáme povinnost něco dělat, přeložit ho tedy můžeme jako 'nemuset’.

I needn't study tonight because it's Friday. – Nemusím se dnes večer učit, protože je pátek.
She needn't worry. – Nemusí si dělat starosti.

I toto modální sloveso používáme pouze v přítomném čase, vztahovat se však může i k budoucnosti (I needn't go there tomorrow. – Zítra tam nemusím jezdit). V jiných časech používáme opisy (not) have to nebo (not) need to.

She didn't have to go to work that day. – Ten den nemusela do práce. (neměla povinnost)
I didn't need to study yesterday. – Nemusel jsem se včera učit. (nebylo to potřeba)

SHOULD / SHOULDN'T, OUGHT TO

1) Povinnosti

Sloveso should/'ʃʊd//šud­//'ʃʊd//šud/ a zápor shouldn't používáme podobně jako sloveso must a mustn't. Povinnosti vyplývající z tohoto slovesa však nejsou tak direktivní, tak silné jako u must. Do češtiny je můžeme přeložit jako měl bych / neměl bych.

I should study because there's an exam tomorrow. – Měl bych se učit …
You shouldn't go there. – Neměl bys tam chodit.

Sloveso to ought to/'ɔ:t tə//ót tə//'ɔ:t tə//­ót tə/ a jeho zápor oughtn't to má stejný význam jako should a shouldn't. Zde si však dejte pozor na používání infinitivu s to.

I ought to study because there's an exam tomorrow. – Měl bych se učit …
You oughtn't to go there. – Neměl bys tam chodit.

Je dobré také vědět, že se sloveso ought to rozhodně nepoužívá tak často a na jeho záporný tvar oughtn't to narazíte spíše jen výjimečně.

V minulém čase používáme opis be (not) supposed to.

I was supposed to study because there was an exam the following day. – Měl jsem se učit..
You weren't supposed to go there. – Neměl jsi tam chodit.

2) Rady

Stejně jako must a mustn't, i tato slovesa můžeme použít, když chceme někomu poradit, že by něco dělat měl, a něco ne.

You should relax. – Měl by sis odpočinout.
You shouldn't stay up so late. – Neměl bys chodit tak pozdě spát.

MAY

Zdvořilá otázka

Pomocí may/'meɪ//mej/­/'meɪ//mej/ velmi zdvořilým a formálním způsobem žádáme o svolení. Do češtiny ho můžeme přeložit jako smím.

May I ask you something? – Yes, you may. – Smím se Vás na něco zeptat? – Ano, smíte.
May I call you Jane? – Můžu Vám říkat křestním jménem? (nebo: Můžu Vám tykat?)

Sekundární modální slovesa

Sekundární modální slovesa vyjadřují, do jaké míry je mluvčí přesvědčen o tom, co tvrdí. Do češtiny je lze přeložit způsobovým slovesem (musí, nemůže, mohlo by) apod., nebo pomocí příslovce (určitě, jistě, možná, asi).

MUST – Určitě ano!

Pomocí modálního slovesa must říkáme, že si jsme stoprocentně jisti tím, co říkáme, tedy že něco tak jistě, určitě je.

The film must be very good. – Ten film je určitě velice dobrý.
He must study very hard. – Určitě se hodně učí.

CAN'T, COULDN'T – Určitě ne!

Pomocí modálního slovesa can't (případně couldn't) říkáme, že si jsme stoprocentně jisti, že něco tak není.

You can't be serious! – To jistě nemyslíš vážně!
He can't love her. They argue all the time. – Určitě ji nemiluje. Pořád se přeci hádají.

MAY, MIGHT, COULD – Možná ano

Nejsme-li si úplně jisti tím, co říkáme, můžeme použít slovesa may/‘meɪ//mej/­/'meɪ//mej/, might/'maɪt//maj­t//'maɪt//maj­t/ či could/'kʊd//kud­//'kʊd//kud/. Můžeme je přeložit jako 'možná’.

She may be at her grandmother's. – Možná je u babičky.
She might be at her grandmother's. – Je možné, že je u babičky. Není vyloučeno, že je u babičky. (MIGHT a COULD vyjadřují trochu menší jistotu, než MAY)
She could be an actress. – Mohla by to být herečka (není to vyloučené).

Všimněte si první věty, kde je “may be”. Ano, souvisí to se slůvkem maybe (možná). Více se dočtete v článku MAYBE nebo MAY BE?.

Slovesa may a might mají velice podobný význam. Rozlišit je můžeme takto:

• may – člověk si myslí, že se to možná stane
• might – člověk nevěří, že se to stane, ale přesto tu možnost připouští

It may rain. – možná bude pršet, vidím to jako reálnou možnost
It might rain. – spíš ne, nemyslím si to, ale nevylučuji

V záporu používáme may a might s částicí not:

He may not like it. – Možná se mu to nelíbí.
I might not go there. – Možná tam nepůjdu.

SHOULD, SHOULDN'T – Mělo / nemělo by to tak být

Neúplnou jistotu můžeme vyjádřit pomocí should a shouldn't:

It shouldn't be difficult. – Nemělo by to být těžké (jsem si tím téměř jistý, že nebude).

Závěrem

O modálních slovesech se toho dá napsat daleko více. Nepokryli jsme např. sekundární modální slovesa pro minulý čas (více zde). Cílem tohoto článku bylo seznámit vás se základními pravidly používání modálních sloves a s jejich významem.