Předpřítomný čas 1: Úvod a tvoření

Materiálů týkajících se předpřítomného času naleznete u nás několik. Zde bychom rádi přiblížili tento gramatický jev spíše začínajícím studentům. Celé učivo rozdělíme do několika samostatných článků. V prvním z nich, tedy v tomto, se dozvíte, k čemu tento čas slouží, a v následných dvou se podíváme na nejčastější případy, kdy se tento čas používá.

Úvod

Předpřítomný čas (present perfect) je gramatický jev, který v češtině neexistuje. Do našeho jazyka ho většinou překládáme minulým časem, popř. v některých případech časem přítomným. Pokusíme se vám alespoň nastínit, v čem se předpřítomný čas od minulého v angličtině liší.

Present perfect doslova znamená ‘přítomný čas dokonavý’ a myslíme, že tento překlad je vhodnější než tradiční termín ‘předpřítomný čas’.

Jak tento název totiž napovídá, je to jeden z anglických přítomných časů a jako každý přítomný čas, i tento se především váže k přítomnosti, k současnosti, k tomu, co je tady a teď. V tom je základní rozdíl oproti minulému času. Minulý totiž označuje něco, co už bylo, něco, co nemá s přítomností nic moc společného.

• Minulý čas – váže se k minulosti, říká, co se stalo tehdy, tam
• Předpřítomný – váže se k přítomnosti, mluví o něčem, co je teď

Například:

• Včera jsem ho nepotkal. – v angličtině by byl čas minulý, protože to je něco, co nemá s přítomností nic společného, označuje něco, co se stalo (či nestalo) včera
• Ještě jsem ho nepotkal. – v češtině sice minulý čas, ale v angličtině by byl přítomný dokonavý (předpřítomný), touto větou někomu oznamuji něco současného, něco, co má platnost teď, říkám tím, že nevím, jak vypadá, nebo že ho neznám apod.
• Minulý týden jsme dali jen tři góly. – minulý čas, je to něco, co se stalo minulý týden, tedy nemá to se současností nic společného
• Dneska hrajeme špatně. Dali jsme teprve dva góly. – zde by byl přítomný čas dokonavý (předpřítomný), říkám, jaké je v tento okamžik skóre, váže se to tedy k současnosti, nikoliv k minulosti

V češtině se tyto věty často vyznačují tím, že obsahují příslovce jako už, ještě (ne), zatím, dosud, teprve apod. nebo do nich tato příslovce můžeme dosadit. Více o použití předpřítomného času si řekneme v příštích pokračováních.

Tvoření

Pro vytvoření předpřítomného času budeme potřebovat přítomný čas pomocného slovesa have/'hæv//hæv­//'hæv//hæv/ a tzv. minulé příčestí významového slovesa.

• have/has + minulé příčestí

Minulé příčestí tvoříme buď koncovkou -ed (u pravidelných sloves) nebo použijeme třetí tvar nepravidelných sloves (built, done, seen apod.) Pokud nepravidelná slovesa neznáte, prostudujte si článek Nepravidelná slovesa (1).

We have met. ^*1
I have finished. ^*2
He has gone out. ^*3
They have lost their way.  ^*4

Pozn.: Ve třetí osobě jednotného čísla nezapomínejte používat tvar has.

Sloveso have se zpravidla zkracuje (viz níže). Povšimněte si i výslovnosti zkrácených tvarů:

We've met. /wi:v//wív/
I've finished. /aɪv//ajv/
He's gone out. /hi:z//híz/
They've lost their way. /ðeɪv//ðejv/

Záporné věty vytvoříme přidáním not k pomocnému have:

We haven't met. ^*5
I haven't finished. ^*6
He hasn't gone out. ^*7
They haven't lost their way.  ^*8

Otázka se tvoří tak, že sloveso have přesuneme před podmět:

Have you two met? ^*9
Have you finished? ^*10
Where has he gone? ^*11
Have they lost their way?  ^*12

Krátké odpovědi se tvoří pouze pomocí slovesa have:

Have you seen Jurassic Park? – Yes, I have. ^*13
Has he returned yet? – Yes, he has. ^*14
Have they found the lost dog? – No, they haven't. ^*15
Has she finished the book? – No, she hasn't. ^*16