Absolutní superlativ

Co je to superlativ asi víte – třetí stupeň přídavných jmen, tedy největší, nejlepší, nejhorší, nejvíce prohnilý apod. Asi také víte, jak se superlativ v angličtině tvoří (více v článku o stupňování přídavných jmen zde).

Dnes se ale podíváme na takovou zvláštnost, která se superlativů týče. Vysvětlíme si rozdíl mezi tzv. relativním a absolutním superlativem.

Relativní superlativ

To, na co jsme ze školy, z kurzů či z učebnic dobře zvyklí, je tzv. relativní superlativ. Používáme ho, když chceme říct, že něco je největší či nejlepší apod. z určitého množství jiných věcí. Pomocí tohoto superlativu vlastně mezi sebou jednotlivé věci/osoby apod. porovnáváme a vybíráme z nich tu ‘nej’.

He's the tallest of us. ^*1
Mt. Everest is the highest mountain in the world. ^*2
I saw all the Indiana Jones movies and I think the first one was the best. ^*3
She was the most beautiful woman he had ever seen. ^*4  

Těmto superlativům říkáme relativní. Proč? Je to prosté. Například v prvním uvedeném příkladu – je dotyčný člověk skutečně hodně vysoký? Možná ano, možná ne. To z věty nepoznáme. Víme jen, že je z nás nejvyšší. Všichni ale třeba měříme metr padesát a on měří metr šedesát. Je tedy poměrně malého vzrůstu a přesto je “nejvyšší”. Udání jeho výšky je tedy relativní. Stejně tak např. věta s Indiana Jonesem vůbec neříká, že se mi první z těch filmů líbil, jen říkám, že byl z těch čtyř nejlepší.

U těchto superlativů používáme zpravidla určitý člen (the tallest, the highest, the best, the most beautiful atp.) a to z toho důvodu, že označujeme TU JEDNU VĚC, která je v dané skupině ‘nej’. Nejvyšší může být jen jeden, nejlepší ze čtyř Indiana Jonesů může být jen jeden, a nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl, je také jen jedna.

Absolutní superlativ

A dostáváme se k druhému superlativu, kterému se říká absolutní. Lingvisté mu také říkají elativ. Na rozdíl od relativního, absolutní superlativ neporovnává mezi sebou věci/osoby apod. Pro lepší pochopení si hned uvedeme příklady obou superlativů.

It's the most beautiful song I've heard. ^*5 – relativní
It's a most beautiful song. ^*6 – absolutní

V prvním příkladu porovnávám mezi sebou všechny písně, které znám a říkám, že tato je z nich nejkrásnější. Teoreticky ani nemusí být obzvláště krásná (i když pravděpodobně je).

Oproti tomu ale v druhém příkladu nic neporovnávám, pouze píseň vyzdvihuji, vychvaluji a říkám jak je nádherná, překrásná apod. Absolutní superlativ totiž neporovnává.

Superlativní most vlastně nahrazuje slůvka jako very nebo extremely, případně absolutely apod.:

It's an extremely beautiful song. ⇒ It's a most beautiful song.
It was a very interesting book. ⇒ It was a most interesting book.
That's very interesting. ⇒ Oh, that's most interesting.
The soup was absolutely delicious. ⇒ The soup was most delicious. ^*7 

Absolutní superlativ neoznačuje jen jeden jediný “nej” exemplář, proto se s ním často používá neurčitý člen (a most beautiful song) či žádný člen (that's most interesting).

Porovnejte ještě jednou:

It was the most fascinating film I saw at the festival.
Byl to nejúchvatnější film, který jsem na tom festivalu viděl.
It was a most fascinating film. ^*8
Byl to neskutečně struhující film.

U absolutních superlativů používáme most i u krátkých přídavných jmen:

You've been most kind.  ^*9

V mluvené řeči je most vysloveno BEZ PŘÍZVUKU, přízvuk je až na následujícím přídavném jménu / příslovci.

It's the most beautiful song I've heard. – u běžného superlativu se most vysloví přízvučně
It's a most beautiful song. – u absolutního superlativu je přízvuk jen na příd. jménu

Podívejme se na další příklady absolutního superlativu:

That would be most unfortunate. ^*10
You are most welcome here. ^*11
He was a most peculiar man. ^*12
His father was a most remarkable person. ^*13
Ruth is a most sweet girl. ^*14
I had a most strange dream. ^*15
It's a most beautiful day! ^*16
We had a most wonderful view. ^*17  

Je třeba také zmínit, že absolutní superlativ patří většinou spíše do formální angličtiny.

Závěrem

Ukázali jsme si, co je to tzv. elativ či absolutní superlativ. Není to gramatika, která by na vás číhala na každém kroku či za každým rohem, jak se říká. Tu a tam se s ní ale setkáte a je proto dobré o ní vědět. Jinak byste asi byli hodně zmatení tím, že před most je neurčitý člen, nebo tím, že krátké přídavné jméno je stupňováno pomocí most a nikoliv koncovkou -est.

Tím, že tento jev není v angličtině tak frekventovaný, nedoporučujeme, abyste ho sami nějak moc používali. A pokud se ho rozhodnete použít, mělo by to být tam, kde jste si skutečně jistí, že to je možné. Kdybyste např. někomu chtěli pochválit polévku, znělo by divně, kdybyste řekli: “This soup is most good.” Proto s citem. Na druhou stranu, když se absolutní superlativ naučíte používat správně a přirozeně, určitě to opět přispěje k vašemu pokroku v angličtině a k tomu, aby váš projev byl na úrovni.