Hangman trochu jinak

Známá hra hangman = oběšenec (v češtině šibenice) se hraje po celém světě, nejen na hodinách angličtiny. Možná jste ji hráli v češtině jako malí.

Na papír/tabuli se nakreslí několik čárek, které představují počet písmen, které se ve slově nachází a soutěžící se snaží uhodnout písmena, která jsou obsažena ve slově. Pokud je jejich tip špatný, kreslí se postupně šibenice s oběšencem.

Na hodinách angličtiny je taky oblíbená, protože se trénuje slovní zásoba a také hláskování písmen. Na druhou stranu je docela časově náročná, a s ohledem na počet hodin angličtiny týdně ve škole / v kurzu, se asi nedá hrát moc často.

Princip této hry lze ale použít trochu jinak. Můžete se k tomu dostat kdykoli během hodiny a tato verze hry zabere pár sekund či minut.

Kdy? Proč? Jak?

Pokud učíte začátečníky, můžete je zkoušet ze slovíček, která si během hodin značíte (která studenti neznají, ale měli by je na dané úrovni ovládat). Jindy si prostě nemohou na nějaké slovíčko vzpomenout, řeknou vám česky, co chtějí vyjádřit, a čekají, že jim to přeložíte.

Často je to slovo, které by už měli opravdu ovládat, a někdy stačí jen naznačit a studenti si vzpomenou. Není dobré jim ho rovnou říct. Na tabuli tedy nakreslíte několik čárek, které představují počet písmen v hledaném slově:

To většinou ale moc nepomůže, proto můžete začít postupně dopisovat všechny samohlásky:

Bez souhlásek je pochopitelně poznání slovíčka těžší, ale většinou to některé studenty “nakopne”. Pokud ne, začnete postupně dopisovat v náhodném pořadí souhlásky. Nikdy však nepište první písmeno (pokud je to souhláska):

Zde již většina studentů tuší, o jaké slovo se jedná. Kdyby náhodou stále nevěděli, musíte slovíčko dopsat pochopitelně celé. První písmeno vždy dopisujte jako poslední:

Studenti určitě často poznají slovíčko mnohem dříve, ale občas to trvá a když jim konečně slovo “docvakne”, jsou občas zděšeni z toho, že toto základní slovo neznají, nebo že ho nebyli schopni poznat jen podle samohlásek.

Je to příjemné zpestření hodiny, připomenutí důležitého slovíčka, a nezabere víc než pár chvil.

Další možnost …

Podobný princip můžete požít u poslechových cvičení. Občas se stane, že je v poslechu věta, která je pro začátečníky obzvláště těžká na porozumění. Je to většinou dáno tím, že je přečtena velmi rychle a jednotlivá slovíčka nejsou rozdělena.

Ano, to je vlastně problém všech poslechových cvičení, ale někdy je to lepší, jindy horší, a navíc často studenti nemusí rozumět úplně všemu, pokud chápou základní myšlenku.

Nicméně se může stát, že zrovna potřebují pro doplnění cvičení rozumět takové větě úplně. Jako příklad vám ukážeme větu ze sedmé lekce učebnice New English File Elementary.

Studenti musí doplnit v poslechovém cvičení, co bude dvojice lidí dělat na dovolené. Oni zde bez problému rozumí začátku věty “We are going to …” ale pak většinou nerozumí druhé půlce věty, která je ale klíčová (i když to třeba pustíte vícekrát).

Nakreslete tedy na tabuli následující:

Tento obrazec představuje počet a délku slov, která jsou ve větě. Mezitím můžete větu pustit ještě jednou, popřípadě ji řeknete sami (ale nesnažte se ji říct více srozumitelně).

Studenti se začnou občas chytat, a některá slovíčka jsou schopni doplnit. Tak či tak, následující krok je rozkrytí písmen, proto dokreslete následující:

Toto už je značná pomoc. Třeba druhé slovo ve větě je jednoznačně člen a postupně se rozkrývá celá věta. Snažte se opakovaně větu číst, tentokrát už některé části vyslovujte trochu pomaleji, aby jim studenti lépe rozuměli. Výsledek postupně pište na tabuli, až máte celou větu:

Nakonec věto znovu pustíte i několikrát za sebou, aby si studenti pořádně zafixovali “slévání” jednotlivých anglických slov.

Možná některé zarazí, proč se s jednou větou takto “babrat”. Nedělejte to pochopitelně často, ale pokud je v poslechu věta, která opravdu pěkně zní a krásně na sebe napojuje slovíčka, která izolovaně studenti bez problémů ovládají, je dobré se občas zastavit a snažit se studenty opravdu nutit k porozumění i takto pro ně zatím náročných vět.