Základní slovosled oznamovacích vět

České věty mají slovosled volnější, ale v angličtině má pořadí slov ve větě pevný pořádek. Klasická věta začíná podmětem (kdo? co?), za ním je sloveso a případně jeho předmět, a nakonec patří příslovečná určení (např. způsobu, místa, času apod.)

Podmět + sloveso

Oznamovací věty tedy zpravidla začínají základní dvojicí podmět + sloveso.

Jack is very tall. ^*1
My dad works in a bookstore. ^*2
The bus is here. ^*3
She likes blueberry ice cream. ^*4
My parents don't live here. ^*5
Ben is reading the newspaper. ^*6  

Podmět by měl být vyjádřený, i když bychom ho v češtině vynechali.

We don't have time! ^*7 – v češtině stačí nemáme, v angličtině musí být my nemáme.
It's cold today. ^*8 – podmětem je tu it, i když vlastně nic konkrétního neznamená.

Toto pořadí podmět + sloveso je v angličtině zcela zásadní a až na výjimky se objevuje ve všech oznamovacích větách. Mezi výjimky patří např. vazba there is / there are, které se věnujeme detailně jinde.

Sloveso + předmět

Pokud má sloveso předmět, bude následovat ihned za slovesem. Mezi sloveso a předmět nic nevkládáme!

Billy likes hip-hop. ^*9
Eric loves Donna. ^*10
Michael is playing football. ^*11
My dad likes listening to the radio. ^*12 (sloveso listen se pojí s předložkou to, předmět bude až za předložkou)

Český slovosled se někdy v tomto zcela liší. Věta ‘já ty peníze nemám’ v angličtině musí být ‘já nemám ty peníze’. Věta ‘on ji zná’ v angličtině musí být ‘on zná ji’.

I don't have the money. ^*13 (I don't the money have)
He knows her. ^*14 (He her knows)

Určitě tedy nelze z češtiny překládat do angličtiny slovo od slova. Takové věty by nebyly srozumitelné. Totéž platí u překladu z angličtiny do češtiny. České věty, které by kopírovaly anglický slovosled, by zněly nepřirozeně a kostrbatě.

Příslovečná určení

Příslovečná určení (např. způsobu, místa nebo času) bývají zpravidla až za podmětem, slovesem a jeho případným předmětem. Jednoduše řečeno, příslovečná určení patří na konec věty.

He read the text very carefully. ^*15 – příslovečné určení způsobu
I didn't see her at school. ^*16 – příslovečné určení místa
I'll call you in the morning. ^*17 – příslovečné určení času

V případě kombinace místa a času se držíme tohoto slovosledu: nejprve místo, potom čas.

She lived in London for two years. ^*18
My parents don't go to work on Sundays. ^*19
Let's meet in front of the station at 7:30. ^*20  

Příslovečná určení (obzvláště času) mohou být ale i na začátku věty.

On Fridays I usually start work at 9. ^*21
Tomorrow I'm staying home. ^*22