Vydáno dne 02.05.2014
Článek o minulém čase prostém, jeho použití, tvoření.
V naší gramatické sekci jsme se již bavili o přítomném času prostém i přítomném času průběhovém. Abychom mohli někomu vyprávět, co se nám třeba stalo, budeme potřebovat znát minulé časy. I zde existuje verze prostá a průběhová, ale my se v dnešním článku zaměříme pouze na minulý čas prostý (past simple).
Práce s minulým časem prostým je docela jednoduchá. Při tvorbě otázek a záporů pak vychází ze znalosti použití přítomného času.
Základní tvar slovesa v minulém čase vytvoříte přidáním přípony -ed:
I work = já pracuji | I worked = já (jsem) pracoval |
you work = ty pracuješ | you worked = ty (jsi) pracoval |
he works = on pracuje | he worked = on pracoval |
she works = ona pracuje | she worked = ona pracovala |
it works = to pracuje | it worked = to pracovalo |
we work = my pracujeme | we worked = my (jsme) pracovali |
you work = vy pracujete | you worked = vy (jste) pracovali |
they work = oni pracují | they worked = oni pracovali |
Všimněte si, že je tvar ve všech osobách stejný. Ve 3. osobě jednotného čísla tedy již neoperujeme s koncovým -s (jako u přítomného času).
Studentům také často komplikuje život rodný český jazyk. Podívejte se na první a druhou osobu jednotného a množného čísla.
já jsem pracoval = I am worked | my jsme pracovali = we are worked |
ty jsi pracoval = you are worked | vy jste pracovali = you are worked |
V češtině v těchto osobách často používáme u minulého času ještě sloveso být, což je ale v angličtině špatně. V češtině si ale můžete říct já jsem pracoval ale také pouze já pracoval.
POZOR! Minulý čas všech anglických sloves se bohužel takto jednoduše netvoří. Existuje i početná skupina nepravidelných sloves, o kterých si řekneme více později.
Otázku tvoříme podobně jako u přítomného času prostého, jen místo pomocného slovesa do použijeme jeho minulý tvar, což je did:
Do you work? = Pracuješ? |
Did you work? = Pracoval jsi? |
Jelikož máte minulý čas vyjádřen již v pomocném slovesu, významové sloveso bude v základním tvaru:
Did you worked? |
Did you work? |
Otázka se tvoří u všech osob stejně. Opět již nepracujeme s koncovým -s jako v čase přítomném:
Did I work? = Pracoval jsem? | Did we work? = Pracovali jsme? |
Did you work? = Pracoval jsi? | Did you work? = Pracovali jste? |
Did he work? = Pracoval? | Did they work? = Pracovali? |
Did she work? = Pracovala? | |
Did it work? = Pracovalo? |
Zápor se opět tvoří podobně jako tomu bylo u přítomného času. Tam se totiž pracuje s pomocným slovesem do a jeho záporným tvarem don't. Zde však použijeme minulý tvar pomocného slovesa did v záporu, tedy didn't (did not):
I don't work = nepracuji |
I didn't work = nepracoval jsem |
I zde je tvar ve všech osobách shodný:
I didn't work = nepracoval jsem | we didn't work = nepracovali jsme |
you didn't work = nepracoval jsi | you didn't work = nepracovali jste |
he didn't work = nepracoval | they didn't work = nepracovali |
she didn't work = nepracovala | |
it didn't work = nepracovalo |
I zde budeme vycházet z přítomného času. Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi:
Do you work? | Yes, I do. / No, I don't. |
Did you work? | Yes, I did. / No, I didn't. |
Asi vás nepřekvapí, že přidáním nějaké přípony může dojít ke změně základního tvaru slovesa. O změnách jsme si již psali v článku o přítomném čase prostém, kde dochází někdy ke změně před koncovým -s. Také jsme si o změnách psali v článku o přítomném čase průběhovém, kde může docházet ke změně před koncovým -ing.
A pokud přidáváme koncové -ed u minulého času, ani zde se nám občas změny nevyhnou. Jde o dvě základní:
Jistě si pamatujete, že koncové -y se změkčuje, pokud přidáváme koncové -s, což se děje u tvoření množného čísla podstatného jména nebo třetí osoby j.č. u slovesa v přítomném čase:
boy (j.č.) – boys (mn.č.) | I stay – he stays |
country (j.č.) – countries (mn.č.) | I study – he studies |
U minulého času je stejné pravidlo. Pokud je před y samohláska, nemění se. Pokud je však před ním souhláska, změkčí se:
stay – stayed | play – played |
study – studied | cry – cried |
S druhou změnou jste se již také mohli setkat. Ke zdvojování koncové souhlásky totiž dochází také například před přidáním koncového -ing, např.: shopping, sitting, swimming.
K této změně dochází v případě, že infinitiv jednoslabičného slovesa končí na souhlásku, před níž je jedna samohláska, jako například:
STOP (poslední tři písmena
jsou souhláska – samohláska – souhláska)
stopped
PLAN (tato písmena jsou souhláska – samohláska – souhláska)
planned
Pamatujte si, že toto pravidlo platí pouze u jednoslabičných sloves. U víceslabičných je to trošku složitější. Více si můžete přečíst v článku Pravopisné změny.
Dalším úskalím mnohých začátečníků je chybování ve výslovnosti koncového -ed. To se totiž nikdy nevyslovuje /ed/ .
Občas se však může vyslovovat /ɪd/ , ale většinou se písmeno E nevyslovuje vůbec. Vodítko je jednoduché. Stačí se podívat na písmenko před koncovým -ed.
Pokud je zde T nebo D, příponu -ed vyslovíme /ɪd/ :
visit – visited /'vɪzɪtɪd/ |
land – landed /'lændɪd/ |
U většiny slovíček však na konci T ani D nenajdete, proto se na konci vyslovuje pouze /t/ nebo /d/ . E však nevyslovujeme!
Kdy přesně vyslovit /t/ a kdy /d/ , souvisí se znělou a neznělou hláskou. Po znělé hlásce vyslovíme znělé /d/ . Po neznělé hlásce naopak neznělé /t/ :
care – cared /keəd/ | work – worked /wɜ:kt/ |
kill – killed /kɪld/ | kiss – kissed /kɪst/ |
Více si můžete přečíst v samostatném článku. Pamatujte si však, že -ed nikdy nevyslovujeme /ed/ .
Jak jsem si již zmínili v úvodní části, nejsou všechna anglická slovesa pravidelná. Existuje něco přes 200 sloves, která mají tvar minulého času (a taky tvar minulého příčestí) jiný, než pravidelně zakončen koncovým -ed.
Toto vysoké číslo vás nemusí nijak znepokojovat, protože k solidnímu projevu stačí znát méně než 100 sloves. I to je však pochopitelně vysoké číslo a proto je dobré se tato slovesa učit postupně.
Na našich stránkách se problematice nepravidelných sloves věnujeme v mnoha našich článcích. Za několik let vznikl dokonce celý seriál o nepravidelných slovesech. Zde najdete odkazy na jednotlivé články, kde se zaměřujeme na “nepravidelné vzorce”.
Určitě by vám neměly uniknout testy na doplňování nepravidelných sloves, které jsou rozdělené podle úrovní. V neposlední řadě zde pak najdete ke stažení a vytištění jak kompletní seznam sloves tak i přehlednou tabulky základních 40 anebo 60 sloves. Zde je malá ochutnávka:
Minulý čas prostý se používá, pokud chcete popsat něco, co se stalo v minulosti. Mohlo se to stát jednorázově, ale mohlo se to také dít opakovaně.
I wanted to buy a new bike. *1
We stayed in a beautiful hotel. *2
She answered the question, but the teacher wasn't very happy. *3
My boss invited us for dinner. *4
He finished his homework an hour ago. *5
My sister travelled to England by bus. *6
When I was young, I visited my grandma every weekend. *7
Did you see the lovely flowers? *8
Did your parents agree? *9
What time did you go to bed last night? *10
How many children did she have? *11
Where did her boyfriend go after they argued? *12
Did you visit her in hospital last week? *13
I didn't know what to do. *14
We didn't sleep well because of the storm. *15
My dad's sister didn't come to the wedding. *16
Jack didn't do his homework again. *17
Her friends didn't want her to go there alone. *18
Použití je tedy víceméně prosté. Situace se nám však trochu zkomplikuje, pokud chceme popisovat dva děje v minulosti, které se vzájemně protínaly. Ale k tomu bychom potřebovali znát minulý čas průběhový. V samostatném článku si o něm můžete přečíst více. Zjistíte, že se většinou kombinuje právě s časem prostým.
V angličtině existuje určitě více možností, jak vyjádřit děje v minulosti. Minulý čas prostý je však nejzákladnější. Určitě byste měli začít zde, pak však pokračovat minulým časem průběhovým a ostatními jevy z naší sekce gramatika – slovesa – časy.